V souvislosti se zabíráním Ukrajiny, stále častější jadernou rétorikou ruských pohlavárů a masivními vojenskými cvičeními ruské armády všude možně si svět klade otázku: kam až to chtějí Rusové hnát?
Chce to klid. Rusko bylo obr na hliněných nohou, ale ty už se pomalu hroutí a za pár desetiletí už z toho obra nebude skoro ani hromádka prachu. Začněme fakty a historií.
Ruská ekonomika je založena na prodeji plynu, ropy a uranu a to až z 80%. Není jedinou zemí na světě, která z toho žije. Jenže Rusko z toho chce uživit 144 milionů lidí na rozdíl od mnohých zemí kolem Perského zálivu, kde je těch obyvatel řádově míň a ještě jsou zvyklí na podstatně nižší životní úroveň. V současné době nepodřezávají Rusku nohy ani tak sankce za strany EU a USA, ale ceny ropy. Ta podobnost s Reaganem, který po dohodě s Araby srazil ceny ropy v osmdesátých létech a v podstatě tak rozložil Varšavský pakt je mi až podezřelá. Ale důkazy nejsou.
Rusko namísto toho aby se snažilo stavět pořádně průmysl podložený sofistikovanými službami, tak jen shání nová odbytiště pro své suroviny a zároveň jejich nová naleziště a to i za pomocí chrastění zbraněmi, naposledy v Arktidě. Tak v roce 2014 podepsalo Rusko s velkou slávou dohodu s Čínou o stavbě ropovodu a dodávkách ruské ropy do Číny. Taktně již Rusko zamlčelo, že Putin byl v Číně skoro na kolenou a prosil o uzavření té dohody. Podle toho také vypadá. O nějakých garancích cen tam není ani slovo a Čínu především vůbec k ničemu nezavazuje. Čína si svého ruského souseda náležitě vychutnala, což byla zatím jen velmi malá satisfakce za vzájemné pohraniční problémy v šedesátých létech 20. století.
Čína v roce 2013 vyprodukovala 4,4x více než Rusko. Na vojenské výdaje vydala Čína v tomtéž roce 188 miliard dolarů, zatímco Rusko jen 88. Čína má 1,35 miliardy obyvatel proti 144 milionům ruským. Ale především čínská průmyslová základna je již kvalitativně podstatně výš než ruská. Nejde jen o množství dolarů. Jde i o technickou úroveň a špičkové technologie.
Číňané jsou na ruském dálném východě velmi aktivní. Kupují zde podniky a budují zde infrastrukturu. Loni byl zaznamenán první (to slůvko první zdůrazňuji, protože to bude pokračovat a lavinovitě se šířit) prodej 360 km2 ruského území plně pod čínskou správu. Číňané se snaží na ruský dálný východ hodně migrovat a čínské úřady toto horlivě podporují. Číňané, kteří se oženili s Ruskami, dostávají prémie a jejich děti se automaticky stávají čínskými občany.
Dřívější ruský prezident Medveděv již v roce 2010 řekl: „Pokud nezvýšíme úroveň aktivity naší práce (na ruském Dálném východě), pak v konečném důsledku můžeme přijít o všechno.“ Problém Ruska je ten, že za celá dlouhá desetiletí vybudovalo na Dálný východ pouze Transsibiřskou a paralelní Bajkalsko-amurskou magistrálu. Jinak nic. Doslova nic. K tomu připočtěme že Chabarovsk je od Moskvy vzdálen 8500 km, ale nejbližší čínské město pouhých 250 km. Peking pak 1250 km. A zdá se, že kostky jsou vrženy.
Čína nemůže mít jiný zájem než získat do čínských rukou ruský dálný východ s jeho nerostným bohatstvím a obrovským neobydleným územím. V průběhu pár desetiletí nepadne ani jeden výstřel a Číňané ho od Rusů prostě koupí na stojačku, zaberou svou migrační politikou a podvážou si svými investicemi. Ani na jedno Rusko nemá.
Nakonec se podepíše čínsko-ruská smlouva o odstoupení bývalých historických území Číny jako je Mandžusko, Sachalin a další. Fráze kolem toho budou mírumilovné, ale v podstatě půjde o to, že se zase na pár let zaplní Ruská pokladna, aby bylo co žrát. Po těch pár letech bude rozprodej pokračovat a tentokrát se bude mluvit již o ekonomické výhodnosti pro obě strany, což bude i pravda. Nakonec zde zbude okleštěná evropská část Ruska na západ od Uralu a to na východ od něj bude nejdříve pod správou, později již i majetkem Číny. A Rusové už přijdou i o ty své nerostné zdroje.
Číně stoupne sebevědomí a bude uvažovat o možnosti začlenění i zbytkového území Ruska do svého impéria, tak, jak to ve třicátých létech 21. století již provedla s Vietnamem a Mongolskem (to není překlep ve století, to předjímám). Rusko již nebude schopno se o sebe postarat ani teoreticky a konečně pochopí, co je to zásada kolektivní obrany a požádá o vstup do NATO. Jenomže o jeho přijetí budou spolurozhodovat i Pobaltské státy a Ukrajina, která v mezidobí již členem bude …. .
Autor
11 Komentářů
Vidíte Tomáši, tak to můžeme být upřímně šťastní, protože se nám podařilo nahnat ty ruské mongoly do spárů draka a ten je za nás vykuchá a rozebere na součástky. Samozřejmě že pobaltské státy rozhodně nemohou stát o to aby se v Moskvě nadále provozovala ruština. Těm degenům je potřeba ukázat, zač je toho loket. To dá rozum. Akorát si říkám, jestli nám pak ti asiati prostě jen neutáhnou ventilky od plynu. Zásoby nejsou bezedné a Číňan bude potřebovat teplo pro své lidi ve svých sibiřských megapolích. Jak správně píšete, vyrobit si umí vše jen suroviny a energie jsou pro něj problém. A ona tak nějak přirozeně promrzlá Evropa se bude jevit jako strategický bonus.
A už máte vyžehlenu jůesej vlajku? To bude moc pěkné až nás budou ty milióny stát v přístavních terminálech u Atlantiku, čekajíc na břidličný plyn z USA. Budeme pěti veselé country písně, dělat vlny pro zahřátí, foforovat vlaječkami pro oblažení duší. Větší vlaječka = více loiality = více plynu. Tak na to se moc těším.
Ale víte co mne především zaujalo. Jak se těch 88 mld dolarů dávaných v RF na zbrojení jednou používá jako argument pro strašení, jako důkaz toho že "Rusáci střašně a příšerně a vůbec zbrojí" a pak když docílíme svého, totiž jejich směřování na čínská jatka, tak spustíme hula-hula tanec, že to jsou jen drobné? No vlastně ve srovnání s oněmi 600-900 mld našich nových bratří ano.
Jdu si tedy někam sehnat mávátko protože čínsky se už nenaučím
Rád bych pokojnému složení Ruska věřil, ale oni mají v sobě toho panikáře, který začne ve chvíli, kdy něco padá, panikařit, zavzdušňovat se a tlouct kolem sebe – jen aby to nebylo vidět nebo aby to alespoň nevypadalo tak tragicky. Proto si spíš myslím, že v následujících třiceti letech to bude v Rusku a na jeho jižní hranici krvavý.
Jak jste řekl, na Ukrajinu – tedy celou Ukrajinu – si netroufnou, to by už Voloďa přepískl a s Pavlem ve velení NATO by to s ním nakonec nedopadlo ani trochu dobře.
Byl bych docela rád, kdyby se trochu zpevnily vztahy ve Visegrad 4. Se Slováky zkrátka patříme k sobě, Polsko je největším slovanským a názorově blízkým státem a společně s Maďarskem tvoříme dost odolný nárazník.
Ať si ten nárazníček dělají naši bratři Poláci sami, nakonec tu chuť a zkušenosti mají již ze svého drang nach osten kdy napochodovali 200 kilásků na východ od hranice garantované Brity, čímž na nás vlastně vystrčili retroaktivně prstík :
Prvořadým úkolem bylo stanovení hranic. Většina polských politiků usilovala o dosažení hranic polsko-litevské unie před prvním dělením Polska (1772), což však naráželo na zájmy okolních států. V otázce západní hranice Polsko spoléhalo na pomoc vítězných mocností a snažilo se uplatňovat princip národního sebeurčení Poláků. Na východě však Poláci tento princip zavrhli, neboť na nárokovaném území tvořili pouhou menšinu, a prosazovali zde proto princip historických hranic, ačkoli to znamenalo potlačení práva na sebeurčení Ukrajinců, Bělorusů či Litevců.
Polská armáda zahájila tažení na východ v dubnu 1919 vpádem do Litvy a Běloruska a koncem téhož měsíce napadla také Ukrajinu. Pak se polský postup zastavil, mimo jiné také kvůli vzpourám obyvatelstva na okupovaném území a nestabilní politické situaci v Polsku. Další ofenzíva začala v dubnu 1920, když Rudá armáda zničila Ukrajinskou národní republiku a Poláci se obávali dalšího sovětského postupu na západ. Polské jednotky dosáhly v preventivním útoku až Kyjeva, v té době však již měli bolševici v ruské občanské válce převahu, a mohli tak na polský postup na východ odpovědět protiútokem.
Sovětskou mírovou nabídku Polsko odmítlo, a tak sovětsko-polská válka pokračovala. Postup Rudé armády byl velmi rychlý, až nakonec v srpnu 1920 oblehla Varšavu, kde však byla v bitvě u Varšavy poražena. Polská armáda vzápětí zahájila rychlou protiofenzívu. 21. září 1921 byl konečně uzavřen rižský mír, který stanovil sovětsko-polskou hranici cca 200 km východně od Curzonovy linie, která do značné míry kopírovala etnickou hranici. S nabytým územím Polsko získalo také velké množství nepolského obyvatelstva, což způsobovalo nacionální pnutí ve státě.
A tohle je také roztomilé :
Krom toho se vláda snažila odvrátit pozornost veřejnosti k zahraničním problémům – podporovala polské nacionalisty na Těšínsku a podporovala nacistické a maďarské nároky vůči Československu. V třicátých letech Polsko snažilo se normalizovat vztahy se dvěma svými největšími sousedy. 25. července 1932 byl uzavřen polsko-sovětský pakt o neútočení na 3 roky. Pakt byl obnoven 5. května 1935. 26. ledna 1934 byl uzavřen také polsko-německý pakt o neútočení.
Erichu, skláním se před Vaší znalostí historie, nicméně bych rád připomněl, že je vždy konstruktivnější koukat se dopředu a netahat za sebou kotvu. Opatrnost ano, paranoiu ne. To bychom se nehnuli z místa.
Patří mezi projevy opatrnosti i naslouchání a přemýšlení nad rétorikami pohlavárů, jak opozorňuje Tomáš Flaška ?
Abych se náhodou nepřekotvil a nedostal paranoidní lišej, mám třeba tento celkem upřímný výstup hodit za hlavu?:
No nevím, na toto snad ani nestačí ten výraz chucpe, ne? Z chucpe tuším nemá tolik mrazit…
Já historii neznám, jen jsem zvědavý a to se pak člověk dozví věcí. Pokud tedy mám dát na radu a koukat se tedy jen a jen kupředu, tak již před lety jsem dospěl k názoru, že nějaký ten nárazníček mezi námi a Číňanem by se šiknul. A protože Číňan je přeci jenom větší, vzpoměl jsem si právě na Rusa.
Jenže jak čas oponou trhnul tak strategické plánování přešlo do kategorie sprostých slov. A s tím i naši lidovůdci přešli na takové to mikrotransakční uvažování. Jako že se dá dobře vydělat na prodeji tašek ze střechy vlastního baráku, nebo proč posílat manželku do práce, když se dají ořezat náklady na dopravu, tím že se jí zařídí detašované pracoviště ve vlastní ložnici a tak. Samé plodné změny. I odstavili armádu na dvůr Excaliburu nebo přímo do hutí. V rámci šetření přešli na menší dražší profesionální sbor. Máme 14 pronajatých stíhaček, trochu vylepšených tanků kolem 30, bojové vrtulníky chceme odstavit.
A jako na potvoru zrovna toho Rusa máme kvůli jeho nelidským představitelům přímo za genetický odpad – protože to typicky ruské leninování stalinování chruščovování i tu expanzionalistickou politiku mají ti mongolové v genech, tedy na rozdíl od mnou výše představeného bratra Poláka. Toto se dovídáme ze stovek pregnantně fundovaných komentářů.
Ale za to se teď můžeme podělat strachy z fousáčú na Toyotách a Číňan si nás kupuje za pravá bavlněná trička z petek. Vot eto dělo.
Dnes mne moc potěšilo, že na Ukrajině sice nejsou žádní Banderovci, jak víme ze zpráv, ale kdyby přeci jenom byť jen zcela hypoteticky byli, málo, pár třeba jen tři, tak naši bratři mají jasno jak NATO. Hnedle je vidět kde ta perspektivní mládež, mládež nová vyrůstala, jak dalece máme ty evropské hodnoty zažité a pod kůží na rozdíl od hentý oněch putlerovců z Mockby :
http://www.dziennikwschodni.pl/lublin/n,1000017997,lwow-odzyskamy-banderowcow-ubijemy-skandal-na-meczu-polska-ukraina-na-arenie-lublin.html
Nevím, jestli to byla náhoda, nebo se lidi jaksi podvědomě brání a aktivují – každopádně mě překvapilo, že na oslavách konce války u partyzánského památníku v lesích u Skaličky se letos sešlo tolik lidí, dali by se počítat na stovky, včetně mladých a děcek… jeden z přeživších partyzánů tam i promluvil, vzpomínal na nechvalně proslulé Kaunicovy koleje v Brně, na poslední rozloučení s přítelem tam za strašného mlácení v kalužích krve, na odsun polapených do Mauthausenu a nesmyslnou krutost Němců na konci prohrané války…
Předpokládám, že ta hojná účast nebyla jen kvůli párkům zdarma, většina partyzánů pocházela z okolních vesnic, několik sovětských… Asi by pro Friedmanovu strategii nenašli jejich pozůstalí příliš pochopení… snad nějaký pud sebezáchovy, potřeba připomenout a vyslechnout svědectví, dokud tu ještě jsou svědkové…
Jako výhled světového stavu budoucího to vypadá slibně, avšak bych do této rovnice zahrnul i další proměnné, které je nutno, pro celkovější přehlednost, zmínit. Vzniká nová světová finanční skupina. Čína, Rusko, Indie, Kazachstán. V tomto uskupení dojde k založení nové investiční banky, která bude mít za cíl vybudovat novou vnitrozemní hedvábnou stezku. Tato banka bude protipólem světové investiční bance. Dojde k vytvoření nové měny podložené surovinnými zdroji. To oslabí dolar a uvrhne USA do recese. USA a její propojení kapitálových trhů s Evropou oslabí možnosti obranyschopnosti jak USA, tak i celé Evropy. Logickým krokem USA bude (vlastně už právě probíhá) zahájení radikálních opatření pro odvrácení této hrozby, která zcela jistě vyústí k expanzi USA do světa, aby si své zhmožděné mužství zahojila na ziscích plynoucích z válečných náhrad a následném obšancování vyčištěného obchodního pole. Nicméně v tu chvíli už, ale bude řízení světového kapitálu přesouváno do Asie. A USA bude na kolenou. Toho využijí USA přilehlé země, které stav dokonají. Ale vraťme se před tuto událost do Evropy. Evropa se v tu chvíli už bude nacházet v rozkladu, jak společenském, tak ekonomickém. Podpora multinárodností, které v členských zemích EU již v této době nabírá na markantnosti, způsobí nejednotnost názorové většiny. Dále potom roztříštění soběstačnosti jednotlivých států pomocí stále širšího určování výrobních kvót a dotací. Tím dojde ke zpomalení a ochabnutí celé struktury EU. Zvýšený počet muslimů a jiných dalších Arabů v EU a následné stále častější teroristické útoky této rostoucí minority budou záminkou k posílení obranyschopnosti EU. To už ale bude USA a zbytek NATO i OSN likvidovat boje na jihu Evropy, když Kosovští Albánci znovu otevřou boje v bývalé Jugoslávii, tentokráte s rozšířením na Itálii, kam se párkrát zatoulá nějaká ta raketa z bojiště. Řecko bude hozeno přes palubu. Rozložení bojů s účastí NATO ve světě bude sever Afriky, jih Evropy, severozápad Evropy, blízký východ. V tuto chvíli na scénu přichází nová stabilní světová měna, následuje odříznutí válčících zemí NATO od financí a na scénu přichází Čína, která využije této situace a skoupí "celého koně" Evropu pod cennou. Je ovšem ještě nutno zmínit, že země severní Afriky, jež jsou z velké části závislé na příjmech z cestovního ruchu a v závislosti na vzrůstajícím napětí z probíhajících bojů budou z velké části odlidněny ať už útěkem, pogromy či šířícími se nemocemi. Znehodnocení dolaru se dotkne i finanční stability zemí závislých pouze na produkci ropy. Velkou neznámou však zůstává postoj Anglie. Jež je z historie známa svými prospěchářskými dohodami. Nicméně jak to tak vypadá, jsme na prahu 3.sv., která už, ať si to přiznáme, nebo ne, v zárodku probíhá.
Hm, Tomáš se snaží být prorokem. Zjevně naši záchranu vidí na západě, v USA. Asi by bylo lepší se podívat pořádně. Jestli stojí Rusko na hliněných nohou, pak USA na pískových. Proč hledat nějakou naději ve světě, který se hroutí? Mám za to, že proroctví Bible jsou poněkud spolehlivější, než Tomášovo povídání. Podle nich má vzniknout celosvětová totalita, která bude násilím lidem něco nařizovat. Kdo má v současnosti nejblíž k tomu, že násilím nařizuje cokoli kdekoli na světě? Kdo bombarduje cizí suverénní státy a bez mandátu OSN? Kdo nutí všem svoji měnu a běda tomu, kdo ji nechce používat? Kdo neumí odpovědět, musí víc číst.
Kromě toho přátelé, čtěte Janovo evangelium a Bibli vůbec. Proroctví této knihy jsou jistá, většina se již naplnila a zbytek se ještě naplní. Ani jedno z těch slov neselže.