Po neúspěšném pokusu Německa ovládnout během druhé světové války Rusko a poté, co se do konfliktu zapojily i Spojené státy, se ukázalo, že německý vojenský průmysl není na dlouhotrvající boje připraven. Na jaře roku 1943 nastala horečná sháňka po vzdělancích a specialistech, kteří byli spěšně stahování z vojenské služby. Pokud dobře dopadly i prověrky politické spolehlivosti, ocitali se tito lidé na seznamu inženýra Wernera Osenberga. Osenberg byl šéfem německého vojenského vědeckého výzkumu.

Na samém sklonku války, v březnu 1945, nalezl polský laboratorní technik roztrhané kousky Osenbergova seznamu v nedokonale spláchnuté toaletě. Nositelé na seznamu uvedených jmen se ocitli v centru pozornosti amerických výzvědných služeb. V té době již existoval seznam vědců (zejména těch, kteří pomáhali vyvíjet rakety), na jejichž vyslechnutí měla americká vláda nepokrytý zájem.

Další jména získaly americké výzvědné služby během osvobozování Francie – ve štrasburském bytě objevily dokumenty doktora Eugena Haagena, který se za časů války zabýval vývojem biologických zbraní a který se – jak z nalezených písemností také vyplývalo – nijak neštítil pokusů na stovkách živých lidí. Jelikož Hagen ale býval zároveň špičkovým vědcem, který získal stipendium Rockefellerovy nadace, kandidoval na držitelství Nobelovy ceny a pracoval na vývoji první očkovací látky proti žluté zimnici, dostal se do čela seznamu sestaveného americkou vyšetřovací skupinou. Spojené státy pátraly po Haagenovi stejně, jako třeba i po hlavním chirurgovi Třetí říše Walteru Schreiberovi a jeho zástupci, doktoru Kurtu Bloomovi.

22. května 1945 dostal plukovník Joel Holmes v Pentagonu telegram od majora Stavera. Zpráva se týkala evakuace německých techniků a jejich rodin, zpočátku soustředěných v Bavorsku. O necelý měsíc později byla vojenská akce na záchranu nacistických vědců nazvána Operace Zataženo, ale když se název Tábora Zataženo, kde byli vědci ubytováni, stal veřejně známým, akce dostala jméno Operace svorka. Na začátku srpna dostali němečtí raketoví specialisté nabídku roční smlouvy s oddělením raket v americké Divizi výzkumu a vývoje vojenské výzbroje. Plukovník Holger Toftoy, který oddělení vedl, nabídl zajištění i rodinám vědců a 127 odborníků jeho nabídku přijalo. Po příjezdu do USA pak získali status zvláštních zaměstnanců Oddělení války.

Stovky příslušníků německé intelektuální smetánky přesídlily během prvního roku po válce do Spojených států, kde na ně čekala zajištěná budoucnost, perspektivní zaměstnání a dobrý plat. Někteří z vědců, jako například Werner von Braun, se na eventualitu, že by Německo válku prohrálo, připravovali předem. Von Braun si přichystal doklady o svém výzkumu, aby v případě potřeby mohl začít nový život v jiné zemi. „Nečekal jsem, že byste mě poslali do háje,“ cituje jeho pozdější slova americkému reportérovi New York Post. „Bylo tu něco, co my jsme měli a vy ne, je přirozené, že jste o tom chtěli všechno vědět.“

Do rukou Američanů padl i doktor Kurt Blome, šéf německého výzkumu nádorů. Zadrželi ho v květnu 1945 a už během prvních výslechů přiznal, že „viděl pokusy, které vedly k masovým sterilizacím a plynování židů.“ Georgovi Rickhleymu, tvůrci německých nedobytných bunkrů, řekl jeho vyslýchající, plukovník Peter Beasley, že si přeje, aby USA mohly Rickleyho znalosti využít.

V téže době postupně vycházely na světlo neobvyklé postupy, které Třetí říše aplikovala: popravy milionů židů, vytrhávání zlatých zubů, masové sterilizace, experimenty na živých lidech, operace bez anestézie, pokusy s omrzlinami, vystavování pokusných osob vysokému tlaku při snaze simulovat podmínky ve vesmíru.

Odhalení elitní nacističtí vědci byli zatím ve dvou skupinách ubytováni v luxusním hotelu v Lucemburku a v Německu a očekávali, se vším komfortem, svůj další osud. Tomu unikl doktor Otto Ambros, hledaný specialista na jedovaté plyny. Po odhalení a schůzce s Chemickou válečnou službou Ambros svolil, že dodá materiály o svých výzkumech jedovatého plynu tabun. Odjel pro ně, ale nikdy se už nevrátil. Uprchl do té části Německa, která byla pod kontrolou Francie, a vrátil se k normálnímu životu.

Ostatní nacisté byli zvolna propašováni do USA. Když v roce 1946 na veřejnost pronikly informace o tom, že stovky nacistů jsou již v zemi a další přibližně tisícovka čeká na evakuaci do Států, vláda popřela, že by se jednalo o nacisty: do tisku se dostaly fotografie těchto lidí, zachycovaných při rodinných aktivitách. Reportéři, kteří žádali o interview, museli každý rozhovor před zveřejněním předložit ke kontrole armádě.

Ještě v roce 1959 přijelo do USA 94 vědců z bývalého nacistického Německa. Do roku 1990 se naplnil původně předpokládaný počet 1600 vědců, kteří pomáhali Třetí říši. „Intelekturální reparace“, kterých díky tomu USA a Velká Británie dosáhly skrze patenty a průmyslový rozvoj, se odhaduje na deset miliard dolarů. Bývalí nacisté získali jako protihodnotu možnost dožít své životy v míru a pokoji, jako ti nejváženější američtí občané.