V prvním díle jsme se měli možnost setkat s epochálním okamžikem v historii lidstva. Právě před jeden a půl milionem let pravěký člověk stvořil boha. Byl to bůh Slunce, jenž každé ráno na jedné straně světa vycházel, putoval nedosažitelně vysoko po obloze a každý večer se opět ztratil. S tak železnou pravidelností, že pro tehdejší mysl to nemohla být jen náhoda a při hledání smyslu byla stvořena nadpřirozená řídící bytost. Pojďme o krůček dále a přenesme se v čase o půl milionu let dopředu. Byť se nacházíme na stejném místě, na kterém jsme se naše předky naposledy opustili, krajinný ráz, flora a fauna jsou jiné. I člověk se změnil. Zvětšením mozkovny došlo k rozšíření subjektivního vnímání reálného světa.
Člověk je tvor zvídavý a tvořivý. Muž, jenž v prvním našem putování vytvořil první ucelenou teorii světa, si to určitě nemohl nechat pro sebe. V principu věci mohl takto ovlivnit celé kmenové společenství napříč všemi generacemi. Většinu lidí jistě dokázal zaujmout a stal se, byť to netušil, prvním samozvaným prorokem. Pohrajme si s myšlenkou, že zmiňovaný objev zanechal nejenom velkou vizi, ale také mnoho spekulací. Vždyť již za života prvního proroka musely vyvstat další otázky: je-li Slunce bohem, který nám dává teplo, světlo a hřeje nás, což teprve Měsíc a hvězdy v noci? Půl milionu let od prvního příběhu se nám naskýtá promyšlený systém celé armády nadpřirozených bytostí. Každá bytost má konkrétní zodpovědnost za konkrétní přírodní jev.
Nacházíme se v Africe, zhruba tak před milionem roků. Zdejší lidé pokročili ve vnímání světa dále. Propracovaná hierarchie bohů dosahuje megalomanských rozměrů. Boží evoluce jede na plné obrátky. Nejvyšším bohem je Slunce, následovaném Měsícem, hvězdami. Nižší bohové mohou být zástupci jednotlivých přírodních živlů. Do nadpřirozené smečky se derou další – řady geomorfologických útvarů – hory, skály, převisy či stromy, lesy, toky a jiné. A přesto, v porovnání s dnešními náboženskými názory je zde rozdíl. Rozdíl tak patrný, že bude trvat ještě více než půl milionu let, než dojde k dalšímu kroku. Lidstvo si sice vytvořilo hrubě ucelenou představu tehdejšího světa, který sic nekoresponduje se skutečností, ale kterýž to přesně zapadá do vnímání tehdejších inteligentních hominidů, ale nedokáže se svými bohy komunikovat. Neexistuje manuál, návod, poučka, jak hovořit se Sluncem, skálou, nebo řekou. Jistě, tyto objekty působí a mají přímý, nebo nepřímý, vliv na pračlověka, jenže – to je vše. Lidstvu chybí motlitby a vzývání. Tak velký nedostatek, bez něhož v dnešní době nemůže být žádná víra, žádné náboženství.
Typická situace: zvykli jsme si na kmenovou pohodu u večerního plápolajícího ohně. Tlupy sedící u zdroje tepla a světla již půl milionu let cítí v bezpečí. O čem si vyprávějí? Nyní asi mnohé z vás zklamu. Není to typický rozhovor. Pár škodolibých úsměvů, pár slov, které shrnou celý den. Čas od času slovo o nadpřirozeném jevu. Našemu předkovi stále chybí zpětná vazba, schopnost integrovat poznatky uceleně a prosazovat je. Homo té doby těžko může být dobrým rétorem, nebo politikem. Pokud byste se s ním bavili o konkrétním názoru, vaše argumenty budou vždy stoprocentní, jeho nulové. Nepochopil by, co je to vlastně vůbec argument. Proro po tomto člověku nemůžeme chtít, aby snad se svým bohem komunikoval. I přesto se ale tento večer stane něco nového, něco jedinečného. Pračlověčí tlupa sídlí blízko spícího monstra, stratovulkánu, jenž se má nyní probudit…
A již k tomu došlo: hřmot, padající kamení, série obrovských explozí, temné africké nebe rozzáří oheň. Zvěř ve stádech opouští les. Ach, ti malicherní lidé! Inteligence, kterou jsou obdařeni, je může zahubit. Tlupa na okraji jeskyně pozoruje pekelnou podívanou. Proč neprchají, proč již nejsou součástí zvířecího exodu? Nemohou odtrhnout oči od podívané, o jaké nikdy neslyšeli. Nakonec i u nich byl pud silnější než rozum. Muži berou ženy, ženy zase děti. Pravěký lidský chuml se dává do pohybu. Matku, jež nesla malé nemluvně, zasáhl kámen. Kruté divadlo potkalo toto společenství! A další hominidé padají jako zajíci při honu. Zachrání se jich snad ne ani polovina. Jsou otřeseni. Dnes již nepůjdou spát. Z velké vzdálenosti z vyvýšeného pahorku sledují, jak rozžhavená láva požírá celé údolí. Ta neuvěřitelná síla, kteráž má v moci vžít sebou stromy, zvěř, lidi a dokonce i skály.
Ráno po probdělé noci jsou ještě všichni omámeni pekelným prožitkem. Aj, všimněte si přátelé, používám jedno slovíčko, pekelný, peklo… Součastní teisté peklo považují za protiklad bohu (bohům). Nechtějme po pračlověku, aby si tvořil protiklad. Jejich mysl dostala ránu a nyní se s ní vyrovnává. Nebojme se, vyrovná se s ní, s citem sobě vlastním – do večera spící stratovulkán je ve skutečnosti bůh. Velmi krutý bůh, který činí zlo. Nemusí mít příčinu, nemusí mít podnět. Jeho krutost je z jeho podstaty. Tehdejší lidé ještě nebyli zatíženi svědomím, nekladli si tedy otázku, proč se na nás vulkánský bůh ztrestal… Přesto pračlověk doplnil do galerie bohů novou třídu – zlí bohové.
Děkuji všem za přečtení. Příště bych se rád s vámi podíval na další evoluční krok mezi bohy. Podíváme se, jak vznikla interakce mezi bohem a člověkem.
Autor
16 Komentářů
Troufám si nesouhlasit s tím, že by snad starověkým bohům byla odpuštěna příčina k hněvu. Hledání důvodu "hněvu bohů" (dnes třeba i pouhé nepřízně osudu, zdravotních či jiných potíží…) je záležitost pradávná, související se samou podstatou lidské psychiky a nemající nic společného se svědomím. Pro člověka je velice frustrující a znepokojující připustit si, že na svůj život nebo dění kolem sebe nemá vůbec žádný vliv, že něco se (mu) může stát "jen tak". Proto právě tzv. přírodní národy mají tolik tabu (a národy "vyspělé" tolik pavědeckých teorií) – aby unikly myšlence, že něco vůbec nemůžou ovlivnit, usilovně hledají příčiny toho, co se děje, jim nebo jiným. Spíš je to tedy tak, že náboženské představy (nebo vědomí Boha) vznikly právě proto, že se člověk této nepříjemné představy potřeboval zbavit a vytvořit si prostor pro ovlivňování životních událostí (ať již vykonáváním něčeho nebo vyhýbáním se něčemu) i v případech, kdy toho sám zjevně není schopen. Velmi hezky o těchto tématech pojednává Levi Strauss. :)
Zdravím a hezké ráno,
velmi si Vážím Tvého příspěvku. Příčinu hněvu pro zástupce Homo ergaster nemohla být známa. Tito lidé byli na mentální úrovni snad 2 – 3 letého dítěte dnešního člověka. Těžko mohli znát znát skutečné přírodní principy, vždyť ještě v 19. století mnozí měli k novým objevům (náboženské) předsudky. Tito lidé nic ovlivnit nedokázali, pozorovali pečlivě okolí a jevy. Z jeho pohledu si tedy stvořili boha, nebo bohy, přesně jim to zapadlo. Dnes je to pro nás primitivismus, pro ně názor na svět.
A potřeba zbavit se nepříjemných představ – náboženství nevytváří mnoho nových otázek, má jasné odpovědi, jenž nelze měnit (neustále mě to nutí se vracet do 19. století, nicméně započala vědecká revoluce, nic si nebudeme nalhávat, zničila tehdejší nazírání na svět – bůh najednou v mnoha případech nebyl třeba), u pravěkých lidí nemůžeme ale paušálně hovořit o dogmatickém náboženství, ale o nejlepší a nejednodušší výklad boha, který něco způsobuje, prší, protože bůh pláče, nikoliv, že existuje cirkulace vody, blesky, bůh se hněvá, nikoliv že jde o výboje statické elektřiny apod…
Hezký den :-)
P. Hofman
Děkuji za odpověď, taky si ji vážím :-) . No právě, Petře, že hledání zaviněných příčin různých neštěstí je typické právě i pro ty děti (proto se také velmi malé děti například sebeobviňují z rozvodu rodičů,nebo naopak rodiče se obviňují z postižení dítěte… protože neunesou myšlenku, že by na události neměly vůbec žádný vliv), které postupují úplně stejně jako "Tvoji" hominidé. Jinak samozřejmě, že možnosti vnímání reality vychází vždycky z úrovně poznání (bezpochyby i naše dnešní úroveň bude jednou, dožije-li se toho lidstvo, připadat i našim potomkům směšná a primitivní). Ostatně ani dnes si mnohé nedokážeme vysvětlit – a často jsou to i věci, v nichž mají polyteisté ze svého úhlu pohledu naprosto jasno :) .
Zdravím :)
ano, máš pravdu, děti se často dokáží obvinit z nějaké situace, za kterou ve skutečnosti nemohou. Moje chyba, že jsem více nezdůraznil, že tito lidé sice byli na tom mentálně jako malé děti, ale ještě navíc jim chyběla sebereflexe a svědomí. Neměli tuto, nevím jak to napsat odborně, vlastnost, třeba mě napadá empatie, přesto ještě něco víc.
Nejednalo se ovšem o "burany" neschopny se vcítit do druhého, do sebe sama, jen prostě ještě nebyl čas na to, aby jejich mozky toto pobrali.
Hezký den
P. Hofman
Od Levi Staussa som mal najradšej 501.smile
Já si tu tlupu hominidů (mimochodem, to je hrozný slovo, zní to jako hnidy) filozofujících po svém u plápolajícího táboráku živě představuju. Ale že jich od té doby, kurňa, moc neubylo! Pár škodolibých úsměvů, pár slov, která shrnou celý den, nulová zpětná vazba… a vůbec, kdy vlastně hominidé vynalezli pivo :-)?
Zdravím Tě Dado,
díky za odlehčující komentář.
to víš, čeština je kouzelná v tom, že Ti umožní jeden druh/člověka popsat sedmi způsoby. A proč by ne hominid? Krásné slovo, všichni jsme hominidé, hominidko :) A kdy jsme vynalezli pivo? No je to dávno, otázkou je, jestli máš na mysli nějaké patoky z dob Egypta nebo Babylónie, nebo Plzeňský Prazdroj?
Hezký den
P. Hofman
když pralidi, tak Prazdroj, to dá rozum :-)!
Počítám, že mlsnota nebyla cizí ani nejprimitivnějším hominidům! To jsou i ostatní zvířata značně vynalézavá.
Myslím si, že mlsnost by měla být zařazena mezi negativní vlastnosti všech savců . Když si vzpomenu na svoji kočku, která se naučila jíst pouze šunkový salám z Billy. Z Penny ani z Tesca ji to nešmakuje a co hůře, snad kdybych ji dal něco jiného, třeba čerstvě mnou ulovenou myš.. ji ani nehne :)
A možno vdaka mlsnosti by sa vytvorila nova filozofia(náboženstvo),,telesnosti".Nastala by demystifikácia,že ,,Boh"je produktom tvorčej predstavivosti.A tým pádom by sa prestali strielat barmani pre nekošer pivo.smile
Danny díky Ti za příspěvek. Nebránil bych se náboženství "Tělesnosti." Dle Maslowově pyramidě fyziologických potřeb bych navrhoval náboženství nejnižší příčky, tedy na základě potřeb jídla, spánku, sexu a rozmnožování. Možná pak bychom byli všichni na tom stejně a nemuseli se prát o to, čí bůh, nebo božstva, jsou ti praví :-)
Hezký den
P. Hofman
K Maslowovi,tam by som prihodil šiesty stupen-sebatranscedenciu.smile
Moc jsem ten článek nepochopil, má být tak vtipný?
Zdravím Tě Davide,
díky za Tvůj komentář. Vtipný možná, ale rozhodně to není záměr. Pojednává o tom, jak člověk tvořil boha, bohy a veškerá své nadpřirozené osoby a věci kolem sebe ruku v ruce se svým "evolučním dospíváním."
Hezký den
P. Hofman
Nešlo mi o článek Petře, šlo mi o diskusi, někde tady zmińuješ Maslowa a já jsem si dovolil komentovat v novém článku..
D9ky
Ahoj Davide,
díííky za upozornění. Jasně, článek jsem nalezl a to mi vtipné přijde. Dokud, jak jsem psal už u jiného článku, se nezačneme obyčejným věcem od srdce smát, budeme si jen tropit navzájem všichni zlo a obviňovat se, čí nadpřirozená bytost je ta pravá. Nadhled a úsměv :-)
Hezký den
Hofman P.