Švýcarský soud nařídil Izraeli, aby Íránu uhradil 1,1 miliardy dolarů za dluh, který vůči perskému státu má za dodávku ropy, k níž došlo před více než třemi desítkami let. Představitelé izraelského ministerstva financí se v reakci na to nechali slyšet, že izraelská legislativa zakazuje posílat peníze nepříteli.

Celý izraelsko-íránský ropný příběh se začal psát v roce 1968. V té době v Íránu vládl prozápadní šáh Muhammad Rezá Pahlaví, a mezi oběma zeměmi panovaly čilé obchodní, zpravodajské a vojenské styky. Na základě dohody měl Írán dodávat ropu do jihoizraelského přístavu Ejlat, přičemž část z ní by odkoupil Izrael, část by pokračovala Transizraelským ropovodem (někdy též Tipline) do Aškelonu, odkud by na tankerech pokračovala do Evropy. Platbu za odkoupenou ropu měl Izrael provést do tří měsíců od dodání. Vše ale v roce 1979 změnil státní převrat v Íránu, tzv. islámská revoluce, při níž byl šáh svržen. Nový teokratický režim islámské republiky odmítl dále ropu do Izraele dodávat, a ten se rozhodl za poslední dodávku ve výši 450 milionů dolarů nezaplatit. Počátkem 90. let Írán podal na Izrael několik mezinárodních žalob a arbitráží. Izrael na obvinění reagoval slovy, že smluvní závazky porušil íránský režim. Před několika lety prohrály tři izraelské firmy jednu z arbitráží a musely zaplatit 100 milionů dolarů, zatímco Izrael musel uhradit náklady za proces.

Nejnovější verdikt je tak dalším krokem v komplikovaném sporu. Je ale obtížně představitelné, že by měl Izrael posílat peníze nepřátelskému státu, který financuje teroristické skupiny, ohrožující jeho bezpečnost (ať již jde o Hamás či Hizballáh), a stojí za útoky proti izraelským a židovským cílům v zahraničí (mj. bombový útok na židovské centrum v Buenos Aires v roce 1994). Je jistým paradoxem, že zatímco v době před islámskou revolucí v roce 1979 měl Izrael s Íránem společného nepřítele v podobě sunnitských blízkovýchodních států, dnes má Izrael a sunnitské arabské státy společného nepřítele v podobě Íránu.