Na úvod bych rád objasnil, že ideu HIŠTAKFUT[1] v následujícím textu vnímám v konotacích (sebe)zkoumání, abyste jednali správně v konotaci HADADIJUT[2]. A proto vám znovu připomínám, mějte i pod kontrolou svoje HITNAHAGUT[3], a přitom nevylučovali ono hojivé pohroužení se v NYSAJON[4]  ve vztahu ´ACMI[5],[6] a také ECMECHA[7],[8]

HIŠTAKFUT byste měli také chápat co by pozorování „odrazu jako v zrcadle či na vodě“ anebo pozorování „siluety, skice či obrazu“, a dále HIŠTAKFUT percipujte jako „předávání si“, a to směrem k… (sobě) a směrem od… (sebe k druhému).

Abyste ale spolu nehráli slovní „přesilové hry“, hned na úvod předesílám, že v následujících řádcích vycházím především z knihy Martina Bubera „Já a Ty“ (kterou jistě velmi dobře znáte).

Důvodem sepsání textu je upozornění na skutečnost, aby motivačním zdrojem v každé životní situaci byla „snaha dosáhnout uspokojení, a bezpečí, aniž byste ubližovali sobě a společenství kolem sebe“. Z tohoto důvodu HIŠTAKFUT vnímejte jako naslouchání svědomí a kontrolu toho, co z vás za sílu vychází směrem do okolí a jak se ono vnímané (realita) odráží mezi vámi a těmi druhými.

Všechen skutečný život je vzájemným setkáváním[9]

Položte si otázku. Patří HIŠTAKFUT do běžného života? Odpovídám vám: Rozhodně ano. Proč? Zkuste přemýšlet, než něco vypustíte z pusy a hlavy bez HIŠTAKFUT. Ošklivé jednání anebo slova napáchají mnoho nedobra pokud lidé odmítají ideu HIŠTAKFUT.

Věřte mi, zachycujete jenom cíp skutečného života[10], se kterým se setkáváte a spatřujete pouhý cíp duše druhého. Nevidíte lidem do hlavy. Slova jsou v ten okamžik důležitá, ale zkreslují. Nelze v průběhu setkávání patřit skutečné myšlenky. Pro každého jedince, a mnohdy i vy sami pro sebe, jste povrchem čehosi nového a živého, jakéhosi lidského předmětu.

Také seznávejte, že musíte, ano máte povinnost, být pro druhé jasně zřetelní a průhlední, abyste v maximálně možné míře snížili prostor pro negativní emoce druhých i sebe. I když se s mnohými pravidelně setkáváte, měli byste vědět, každé setkávání je jedinečné, neopakovatelné a nelze vrátit jednou vyslovené, viděné a slyšené. Neodvratně lze vztah posílit nebo zničit. Z toho důvodu byste se měli naučit umění sama sebe slyšet a vidět zevnitř.

Pokud chcete být skuteční a pravdiví, je nutné a velmi žádoucí, abyste viděli pravdivě a skutečně především sebe. Měli byste být pro kohokoli za každých okolností průzrační a neporušení, aby vám rozuměli, a vyznali se ve všem, co jim říkáte.

„Sebe“, povstává díky „Tebe“[11]

´ACMI[12], povstává díky ´ECMECHA[13]. Co to pro vás znamená? Zejména si neustále připomínejte: Nikoli moje ´ACMI, ale jeho ´ECMECHA napřimuje. Jeho ´ECMECHA přichází nebo odchází. Vy stojíte jen na prahu druhého a dál ne. Stojíte blízko, ale nevlamujete se do druhých. Stojíte daleko, ale dál ne, neztrácíte se druhým.

HIŠTAKFUT vede právě k tomu, abyste uměli odhadnout, právě „ten správný okamžik“. Abyste vystihli onu správnou vzdálenost.

Svět je pro člověka dvojí, neboť i jeho postoj je dvojí[14]

Samozřejmě bdíte přetržitě (nakonec i ti, kdo sloužili v Chrámu, odpočívali a spali), v přítomnosti je nemožné být bdělý bez odpočinku, takové pobývání by vás sežehlo, spálilo na popel. HIŠTAKFUT vás učí jak odpočívat. Tak se váš svět zdvojuje. Na svět veřejný, kde prožíváte setkávání druhými, a na svět soukromý, ve kterém prožíváte setkávání a odpočinek. V každém z těch světů zakoušíte a prožíváte jinou přítomnost.

Protože díky HIŠTAKFUT nenosíte v hlavě iluze sebe ani druhých, nezatěžují vás „starosti vnějšího světa“, už víte, že vnější svět je vždy starost, ale vy jste již bytostí schopnou, a naučili jste se učinit skutečnost svého světa a znáte ji. Vy už svět umíte: „…vyzřít, vyposlouchat, vyhmatat a vytvořit[15]…“, toto poznání vás uklidňuje a zbavuje vaší mysl přebytečné zátěže. Nebyli byste na svých místech, kdybyste žili s hlavou plnou přeludů. Ale také nenosíte přítomnost soukromí do setkávání s vnějším.

Jak jsem vám už řekl, měli byste vyposlouchávat[16] nejen zvenku, ale i zevnitř. HIŠTAKFUT vás vede, abyste slyšeli, co vaše svědomí říká. Co potvrzuje? O čem varuje? Co se děje ve vás  a kolem vás. Co kolem vás a vně existuje.

Setkávání vnějšího a vnitřního probíhá v realitě času, který nelze vrátit nazpět. Cokoli má být vysloveno v HIŠTAKFUT ať je s vědomím, že se vždy setkávají rovnocenní.

Tedy chcete poznat „pravdu“ vnějšího světa, jak ji reflektuje on sám o sobě? Připouštíte, ano svolujete, abyste si „pravdu“ vnějšího světa vzali? Ale to neznamená, že se vám vydal napospas. Vnější svět je navždy mimo vás, ale přesto je ve vás. Pouze se dorozumíváte.

Ovšem váš postoj má být tento: nikdy si nesmíte vzít vlastní obraz, představu, iluzi o druhém a vkládat ji do své hlavy. Tím je veškeré setkávání totálně zničeno. Protože byste se již nesetkávali s předmětem, skutečným vnějším světem, ale s něčím vymyšleným a nesmyslným, s něčím co je mimo realitu, mimo prostor a čas reality.

HIŠTAKFUT vás vede, aby vnější svět byl pravdivou přítomností. Neustále uvědomuje vaše smysly, že teď, právě nyní uchopujete přítomnost vnějšího světa. Teprve v tento jedinečný okamžik je mezi soukromým světem a vnějším světem vzájemné dávání: říkáte mu „Tebe“ a dáváte se mu, on také říká „Tebe“ a dává se vám.[17]

Vír osudu se utišuje[18]

Pomocí HIŠTAKFUT přestáváte být „hloupými a neznalými“. Vaše hloupost, nevědomost se rozptyluji. Pod blahodárným účinkem  HIŠTAKFUT už poznáváte, ano s vnějším se nepracuje ani nesmlouvá. Jste s druhými rovnocenné lidské a živé bytosti. Teprve po tomto basálním uvědomění seznáváte, že nikdo není pro vás tím, o kterém byste měli smlouvat. Už nejste pro druhého tím, kdo je „tam (z)venku“. Přestáváte být chladnou, vypočítavou institucí, vesmírem, v němž se druhý proti své vůli zdržuje. K tomuto poznání slouží HIŠTAKFUT naplněných a nenaplněných potřeb a účelnosti. Druzí zakouší váš svět a naopak. Co to znamená?

Druzí prozkoumávají povrchy věcí nových světů a zakouší je. Čerpají vědění o povaze nových věcí a získávají nové zkušenosti. Zakouší, čím se navenek vyznačuji vaše světy. Zkušenosti otevírají možnost setkávání. Je na vás, abyste přijali tuto možnost: člověk se mnohdy ne vlastní vinou, stává obětí vířivého víru osudu. Proto nesuďte ani neodsuzujte.

Kdo jste, abyste vlastně hodnotili, jak a proč se světy druhého ocitly ve svízelné situaci. Je možné se ptát na minulost jedině pod podmínkou, že tato vaše „zvídavost“ není vlezlá a poslouží jedinému účelu: vašemu posílení.

„Pokud se nad vámi rozpínají nebesa slova Tebe, krčí se větry příčinnosti u vašich pat a víry osudu se utišují[19].“

Závěr

Setkávání ´ECMECHA jakož i ´ACMI, pod zorným úhlem ideje HIŠTAKFUT probouzí blahodárnou sílu, která zachraňuje, posiluje a vlévá životodárnou sílu do přítomnosti. Vaše ´ACMI, skrze setkávání s ´ECMECHA má vycházet vždy povzbuzené a očištěné. Pokud tomu tak není, je chyba na vaší straně. Znovu se vaše duše musí ponořit do HIŠTAKFUT.

Druhý by neměl ze setkání s vámi odcházet oslabený únavou, zklamáním, smutkem či bezmocným zoufalstvím. Svět slova ´ACMI není nikdy uzavřen[20] pro HIŠTAKFUT.

Vy ale s HIŠTAKFUT podnikáte a konkurujete, organizujete ji, hospodaříte s ní a úřadujete. Raději nařizujete a přikazujete nařízení, vyhlášky, postupy a zákony. Zautomatizováním HIŠTAKFUT jste dospěli do situace, kdy se vám člověk již nejeví jako rovnocenná bytost, ale stává se pro vás někým cizím, statistickou veličinou. Možná až něčím nadbytečným.

Ale nebuďte si s nikým (ani sami se sebou) cizí. HIŠTAKFUT oboustranně funguje proto, že Ty a Já k sobě navzájem chovají city. Pro mnohého asi velká novina. Ale je to tak. A nejen bez citů, ale i bez laskavého dotyku nelze konat vůbec nic, co by mělo vést k úspěchu. HIŠTAKFUT se přece nedá měřit kvantitou, ale kvalitou. Mít živoucí vztah[21] s lidmi to by vždy mělo být ústředním tématem HIŠTAKFUT. Tak docházíte k poznání; HIŠTAKFUT povzbuzuje živoucí vzájemné vztahy s druhými^41-42. A nakonec zjistíte, že každý vztah je založený na ideji HADADIJUT[22]. Že „Ty“ dává „Já“ víc, než „Já“ dává „Ty“. „Já“ potřebuje „Ty“ víc, než „Ty“ potřebuje „Já“.

[1] HIŠTAKFUT (השתקפות) zrcadlení, reflexe

[2] HADADIJUT (הדדיות) vzájemnost ve smyslu reciprocity

[3] HITNAHAGUT (התנהגות) chování

[4] NYSAJON (ניסיון) sebepozorování v kontextu prožívání

[5] ACMI (עצמי) Ego, (Já, sebe)

[6] Buber, 1960, a další

[7] ESMECHA (עצמך )Alter, (Ty, Tebe)

[á]  Buber, 1960, a další

[9] Buber, 2005:13

[10]Buber, 2005:17

[11]Buber, 2005:25

[12]´ACMI (עצמי) sebe

[13]´ECMECHA (עצמך) tebe

[14]Buber, 2005: 27

[15]Buber, 2005: 23

[16]tamtéž

[17]Buber, 2005:28

[18]Buber, 2005:11

[19]tamtéž

[20]Buber, 2005: 48

[21]Buber, 2005:38

[22]HADADIJUT (הדדיות) vzájemnost ve smyslu reciprocity