Karol Sidon, hebrejským jménem Efraim ben Alexander, (* 9. srpna 1942 Praha) je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, bývalý chartista a disident.
Jeho židovský otec Alexander Sidon byl roku 1944 umučen v terezínské Malé pevnosti. Karola pak skrývali na venkově až do konce okupace. Matka se v roce 1948 znovu provdala za Žida, který utekl z terezínského ghetta, kladenských dolů, z Varšavy, z Treblinky i ze sovětského gulagu. Osud obou otců přispěl k tomu, že se Karol Sidon cítil být Židem a v roce 1978 konvertoval k judaismu. V roce 1983 emigroval do Německa, kde vystudoval judaistiku. Později studoval v jeruzalémském institutu Harry Fischel (Machon Ariel) a v roce 1992 se stal pražským a zemským rabínem. Ve funkci pražského rabína působil do loňského roku, zemským rabínem je stále.
Vážený pane rabíne, asi před dvaceti lety jsem četl jednu z Vašich knih, Sen o mém otci. Zejména vyprávění o Vašem dětství na mne udělalo hluboký dojem. Jako dospívající jsem se marně snažil vžít do pocitu, jaký člověk musí mít, když neví, je-li jeho otec mrtev či žije. Jak vás taková nejistota ovlivňovala?
Opravdu jsem nějakou dobu počítal s tím, že tatínka někdy objevíme, a když se mu někdo podobal, tak to ve mně hrklo. Ale ve skutečnosti ten prostor otce, který má průměrný člověk zaplněný se zážitky se svým tatínkem, byl relativně prázdný. A přesto, že jsem se ho snažil po celý život zaplnit informacemi z druhé ruky, se mi nepovedlo jej vyplnit.
Druhý tatínek ho nenahradil?
Myslím, že je nutné oddělit hledisko tak říkajíc „ideologické“, dané věrností mrtvému, od toho faktického. Prakticky se mi o druhém tatínkovi, i po tom co zemřel, dodnes zdá, zatímco ten vlastní z mých snů už před lety vymizel, v tom smyslu se se mnou dokonce ve snu i rozloučil.
Během Vašeho vystoupení v televizní talkshow poznamenal moderátor Jan Kraus v diskusi o Vašem židovství, že on sám byl vždycky pro křesťany Židem a pro Židy křesťanem. I já mám pocit, že v takové nebo podobné situaci je v České republice mnoho lidí s židovskými kořeny. Neměla by se židovská obec více otevřít (třeba i lidem žijícím ve smíšeném manželství, lidem, kteří mají židovské předky ve vzdálenější minulosti, „čtvrtinovým“ Židům…), být pojítkem mezi židovskými komunitami, (Bejt Simcha, Židovská liberální unie..)?
Mám dojem, že ten problém na pražské židovské obci byl z mého hlediska vyřešen správně tím, že jsme oddělili problematiku halachického židovství od přirozené potřeby lidí židovského původu se podílet na životě židovské komunity. Podle pravidel pražské židovské obce má každý s právem návratu do Izraele i právo zažádat o výjimečný status, který mu zaručuje všechna práva jako členu obce s výjimkou práva hlasovacího. Pokud jde o jiné směry v židovství a jiná sdružení, Bejt Sichma nebo Bejt Praha jsou přidruženými členy FŽO.
A další otázka, která mě při sledování Vaší návštěvy v televizním studiu napadla: jak důležité je pro Vás „genetické židovství“? Může být konvertita (bez kapky židovské krve) stejně Židem, jako člověk, kterého s židovstvím pojí geny i vědomí tisíců let národní historie?
Musím přiznat, že od té doby jsem poněkud změnil názor, s tím, že si uvědomuji, že se těmto konvertitům přirozeně nedostávé židovská zkušenosti. Tím vlastně nemluvím přímo o genetice, protože se v ní nevyznám, ale o člověku, který sám zažil antisemitismus na vlastní kůži až po ztrátu vlastní rodiny, anebo tuto jizvu ve vědomí nebo podvědomí převzal. Nelze to však brát plošně, platí to především pro ty, kteří si zvolili judaismus jako řád, jenž má jaksi za ně řešit všechny problémy, a snaží se ze svého vědomí vytěsnit, čím jako lidé skutečně jsou.
Zdá se mi, že v ČR, kde je úzká komunita, postrádáme reformní směry židovství. Před dvanácti lety, v době, kdy jsem se chystal oženit, jsem telefonoval na sekretariát Židovské obce. Mnoho mých příbuzných zemřelo v koncentračních táborech, můj otec byl Žid. Z úcty k jejich památce a k odkazu babičky jsem chtěl mít se svou nežidovskou snoubenkou židovskou svatbu. Sháněl jsem se po kontaktu na liberálního rabína, který by oddával smíšené páry, ale žádný jsem nedostal. Vzali jsme se tedy v Řecku na pláži… Co byste poradil lidem, kteří jsou v podobné situaci?
Osobně si myslím, že každý se rozhoduje sám, a pokud nemůže mít halachickou, tj, ortodoxní židovskou svatbu, může se oženit občansky. Je to lepší, než hladit své židovské srdce nemístnou romantikou, jíž reformní směry vycházejí na můj vkus vstříc až do té míry, že mažou meze, které tisíciletá tradice židovského zákona, a také židovské zkušenosti, o níž byla řeč, vymezila. Promiňte, že to tak natvrdo říkám, ale odkaz předků je i ta halacha.
Moje děti navštěvují Lauderovy školy, které byly založeny za Vašeho působení v úřadu pražského rabína. Po příjezdu rabína Petera (Shekel.cz byl mezi prvními médii v ČR, která s ním dělala rozhovor) jsem při hovorech s rodiči spolužáků mých dětí měl pocit, že se lidé těší na změnu, těší se na nového rabína. Ale když jsem potom četl v Lidových novinách Peterova slova o tom, že Palestinci jsou dobří v „aranžování kečupu,“ připadalo mi takové vyjadřování nehodné rabína. Jaký je váš názor?
Při tom by měl mít člověk na paměti, že když někdo přijde po dvanácti letech ze sionistické ješivy a zná situaci v Izraeli z každodenní reality, může při prvních kontaktech s místními médii nechtěně překročit hranici místního vkusu. Pohled na palestinsko-izraelský konflikt je velice ovlivněn tím, jestli jej člověk sleduje zvenčí nebo jej na vlastní kůži prožívá. To neznamená, že by i ti nejortodoxnější osadníci Palestince jako celek nenáviděli. Když jsem v roce 1987 přiletěl poprvé do Izraele, také jsem byl poznamenán představami, jak hezké by bylo vyřešit ten problém mírumilovně. Pár let poté jsem však během první války v Perském zálivu viděl, jak místní izraelští Palestinci vítají Saddámem Hussainem vyslané rakety Scud na střechách svých domů. Takže se nedomnívám, že tento konflikt smaže ze světa jakákoliv mírová dohoda.
Jste pro vznik Palestiny?
V zásadě ano. Ale to neznamená, že by se tím vyřešil problém soužití Izraele s Palestinským státem.
Jak se díváte na možnost existence jiných civilizací? Vylučujete možnost stvoření E.T. Adama a E.T. Evy?
Už jenom proto, že židovský bůh je charakterizován jak bůh všech světů, to nemohu vyvrátit.
Co znamená pro Židy např. křesťanský nebo muslimský Bůh?
Že je to Bůh vyznávaný křesťany nebo muslimy.
V čem se tedy ten židovský Bůh od těchto Bohů liší?
Tou kterou naukou o něm. V Talmudu se vypráví, že Bůh, předtím než na Sinaji daroval Izraeli Tóru, ji nabídl starším národům. Ty ji však odmítly, protože třeba jen jednou věcí odporovala jejich naturelu. V samotné Tóře je řečeno, že si Bůh mezi národy vybral Izrael jako menšinu a ostatní ponechal pod vládou andělů. Každý z těch andělů je naprogramovaný tak, aby naturel toho kterého národa odpovídal programu dotyčného anděla.
Když jsem vedl interview s Tomášem Jelínkem, poměrně hodně se proti vám vymezoval. Moje babička mi vždycky vyprávěla, jak spolu Židi drží pohromadě, pomáhají si. Když jsem odjížděl na Nový Zéland, kladla mi na srdce, abych se – kdykoliv budu mít kdekoli na světě problémy – obrátil na židovskou obec. Když na její slova vzpomínám, cítím trochu zklamání z toho, jaká mi připadá dnešní židovská komunita v Praze. Ne že bych byl lepší, také mám se spoustou lidí problémy, přesto si říkám, jestli by nebylo lepší si nepřítele hledat například v politicích, než se hádat uvnitř obce? Existence vnějšího nepřítele přece sjednocuje, zatímco hledání nepřátel mezi námi nás rozděluje…?
Nerad se vracím k událostem před zhruba patnácti lety, ale je třeba podotknout, že do toho konfliktu šel jako první předseda obce Jelínek. A k tomu použil metody nejhrubšího zrna, jaké v minulosti použil Paroubek. Myslím si, že za tím vším byla práce PR agentur, z nichž jedna pro ČSSD navrhovala právě tento způsob politického boje.
A poslední otázka: pane rabíne, od Vaší dcery Kateřiny jsem se dozvěděl, že by se Vám mohla líbit tato keramická natla (pauza). Prosím, přijměte ji jako poděkování za to, že jste si po čtyřech letech mých marných žádostí o rozhovor s Vámi dal říct. Směl bych ještě poprosit o společné foto?
Autor
18 Komentářů
Hezký rozhovor! Trpělivost se Davide vyplatila.
Díky Roberte ))
Ale jsem trochu naštvanej – nejvíc laiků dostane na FB tento rozhovor, který jako první (nikoliv poslední), mi pomohla Karíma zformulovat a dát na papír .. Jí patří VELKÝ DÍKY!!
Mohu-li touto cestou požádat :-), poděkujte také Kateřině i za mě.
Kateřina se jmenuje Karíma )) Ale v pohodě Roberte, mám pochopení (pletl jsem jména na grilování stejně) a to ani nesvítilo tolik sluníčka ))
Tak to je teda gól! Tak poděkuj za mě Karímě a obě pěkně pozdravuji :-) A teď něco k článku, inspirovala mě rebeho odpověď na otázku: Co znamená pro Židy např. křesťanský nebo muslimský Bůh?
Mě taky Roberte – nechtěl jsem se ptát na radikální hnutí a jeho vedení který zde táhnou programově proti islámské a protiuprchlické nálady a strach, ale na Islám jsem se chtěl zeptat.. Pochopil jsem z odpovědi, že Tóra je velmi liberální, jsem za to rád!
Davide- jsem velmi rád, že mezi námi panuje shoda. Přeji Vám i rodině hezký víkend.
Ohledně Judaismu a Islámu jako věrouky není až takový rozdíl jak se dnes na první pohled zdá.
Pár týdnů dozadu byla v paraše na týden otázka, kdy je lepší zemřít než přijmout cizí náboženství. Ptal jsem se rabína i z hlediska dnešní doby. Rabín mi dal jednoznačnou odpověď:
Žid nesmí přestoupit na jinou víru a to ani pod trestem smrti, kde se provádí modloslužba. V dnešní době jediné opravdu monoteistické náboženství kromě Judaismu je právě Islám. Ostatní rozdílné věci mezi Judaismem a Islámem už jsou podružné.
Takže v případě, že mě nějaký muslim.radikál reálně pod pohrůžkou smrti dá "možnost konverze", můžu se mu obrazně řečeno vytlemit do ksichtu a přijmout. A tím neporuším Judaismus(což je pro mne nejdůležitější), což imaginární věřící terorista nemusí ani vědět.
Už i Rambam říkal, že Islám je "crazy", ale opravdu ocenil fakt, že nezná modloslužbu.
Proto osobně věřím v to, že to bude právě Judaismus a Islám jako věrouka, která nakonec usmíří oba národy. Přestože Islám vyzývá věřící Muslimy pobít nás, Židy.
Ono při hodnocení islámského, judaistického či křesťanského pohledu na Boha záleží taky na tom, jestli bereme v úvahu pouze současné mainstreamové proudy, nebo ne. Většina muslimů a židů klidně může mít stejný pohled na modloslužbu, na druhou stranu takoví šia muslimové nebo někteří chasidé nemají celkem problém shromáždit se okolo hrobu a prosit o pomoc mrtvého proroka nebo rebeho. Podobně se najdou židovští mystikové, v jejichž mystických úvahách absolutní Boží jedinost nemusí vždy bezpodmínečně tak úplně absolutně jednoitá.
To raději nemluvím o křesťanství, takový baptista nemá například s koptských ortodoxním křesťanem asi společného téměř nic.
Jsem moc rád že jste se zeptal na tzv. genetické židy, a jsem velmi potěšen odpovědí pana rabína. Děkuji krásný rozhovor.
Co se liberálního rabína, který by oddával smíšené páry týče, slyšela jsem, že jeden je snad ve Velké Británii…podle mých informací jediný v Evropě…i reformní židé mají své hranice :-)
Děkuji pane Fábry za rozhovor. Jsem rád, že se existence progresivních komunit připomíná v souvislosti s židovským společenstvím v Praze. I když lze u rabína Sidona pozorovat jistý názorový posun, nelze od něho očekávat jakýkoli odklon od vlastního kurzu ortodoxního rabína. V tomto směru je naprosto konzistentní a čitelný.
Nicméně bych se připojil k poznámce "KF", i progresivní směry se hlásí k halaše, jako k základní spojnici s židovskou tradicí. Tedy svatby smíšených párů nepřipadají v úvahu. Reformní směry, na základě studia Tóry, jen vykládají halachu jinak.
V tomto směru mohu doporučit námi organizované kurzy Úvod do judaismu nebo Židovská liturgie a další, které zájemců umožní základní orientaci v problematice.
Rádi Vás tedy mezi sebou přivítáme,
Michal Spevák, předseda Bejt Simcha
Dobrý den, pane Speváku,
díky za reakci, ale mám informaci z USA, že tam liberální rabíni oddávají smíšené manželství a myslím, že to je ta cesta česká narozdíl od té izraelské. Rád mezi Vás někdy zavítám, jenom nerad se sdružuji, díky za pozvání! Díky že nás čtete!
Shabbat Shalom
David
Ano, USA je zemí neomezených možností. Většinový názor je však takový, že by děti vzniklé z takového svazku měly v hlavě úplný guláš. Proto takové svazky odmítají všechny bejt diny (rabínské soudy), ale individuálně si každý rabín může dělat co chce. Vzniká však následně problém s uznáním takového sňatku, respektive židovská legitimita dětí. K židovskému sňatku nakonec ani rabína však nepotřebujete.
Chápu, že se nerad družíte, ale i tak jste kdykoli vítán.
Šavua tov, Michal
Díky pane Michale )) Třeba někdy na viděnou!
Ano, USA je zemí neomezených možností. Většinový názor je však takový, že by děti vzniklé z takového svazku měly v hlavě úplný guláš. Proto takové svazky odmítají všechny bejt diny (rabínské soudy), ale individuálně si každý rabín může dělat co chce. Vzniká však následně problém s uznáním takového sňatku, respektive židovská legitimita dětí. K židovskému sňatku nakonec ani rabína však nepotřebujete.
Chápu, že se nerad družíte, ale i tak jste kdykoli vítán. Michal Spevák
Šavua tov, Michal
Nemyslím si, že to je česká cesta (naštěstí! není třeba bezhlavě kopírovat všechno, co přijde z USA). Ani evropská cesta. Obecně evropský reformní judaismus je konzervativnější, než ten americký.
Navíc pokud jsem dobře pochopila Váš text, tak Váš otec je Žid, ale vaše matka nikoliv. Podle mých informací v Evropě reformní obce vyžadují konverzi (a existují tendence vyžadovat konverzi, nebo proces konverzi podobný i pro osoby s židovskou matkou, které nebyly jako Židé vychováni), která může být o něco rychlejší a jednodušší, než u zájemců bez přímého židovského příbuzného, ale přesto je třeba projít celým procesem. Pro děti ze smíšených sňatků (otec Žid), které jsou vychovávány jako židovské, pak existuje něco jako "potvrzení o židovství"-v podstatě doklad o konverzi, která probíhá před bar/bat micva, aby bylo Židem podle halachy-ale tohle jsou aktuální informace z Francie, jak přesně takový proces probíhá v ČR, nevím.
Vážená KF, děkuji za příspěvek do diskuze, která se už zcela odchýlila od původního interview s rabi Sidonem. Ale tak už se to někdy přihodí.
V ČR to probíhá velmi podobně nebo totožně, jak jste popsala. Reformní komunity v ČR spadají pod evropský bejt din (EUPJ), tedy pod jednotný evropský přístup. Samozřejmě, ale existují regionální specifika, jako například "ostrovní verze" v Británii. Tam je velká komunita "liberální" verze progresivního judaismu. Jenže tam žije v poklidu více než 300 tis. komunita Židů, která prakticky nezažila Šoa, tedy zcela jiné vidění "kontinentálních problémů".
Tak jako se modifikuje ortodoxie nenápadným uvolňováním (moderní ortodoxie), tak se reformní hnití zase přichyluje více k tradici. Lze tedy sledovat, i přes zásadní rozpory, jakousi konvergenci.