Michel Serfaty se do Francie přistěhoval v 60. letech z Marocké Marrakéše. V té době mu bylo kolem dvaceti let. V roce 1985 se stal rabínem na pařížském předměstí Ris-Orangis. 17. října roku 2003, právě když vcházel se svým synem Liorem do synagogy, se stal obětí antisemitského útoku. Pachatelé byli vzápětí dopadeni – šlo o dva muže maghrebského původu, oba byli ze sousední čtvrti.

Na základě této zkušenosti se rabín rozhodl založit Společnost židovsko-muslimského přátelství ve Francii (AJMF), která má za úkol propagovat mezináboženský dialog a vyvádět obyvatele Francie z předsudků.

Rabín Serfaty je vytrvalý, potíže ho neodradí: když pro svůj projekt nesehnal žádné židovské spolupracovníky, sestavil tým z mladých muslimů. Když mu radnice míst, kde plánuje pořádat své akce, neodpovídají, i tak přijede ve své dodávce, polepené plakáty o mezináboženském porozumění. „Nemůžu marnit čas,“ říká. Na většinu svých akcí se vydává společně s imámem Mohamedem Azizim, který pochází, stejně jako rabín, z Maroka.

Francie má největší židovskou i muslimskou komunitu v Evropě. Napětí mezi nimi vzrostlo zejména během izraelské operace Ochranné ostří a po lednových útocích na časopis Charlie Hebdo a židovský obchod v Paříži. Sefartyho skupina se snaží bojovat proti předsudkům mezi muslimy a židy i proti předsudkům v majoritní společnosti. Zaměřuje se zejména na mládež a ženy – matky, které jsou podle rabína za výchovu budoucích generací nejvíc zodpovědné. Většinou přichází do oblastí, kde lidé nikdy žádného žida neviděli.

„Často tu mají na židy specifické názory,“ říká. „Když jsou negativní, uvádíme argumenty a snažíme se otevírat lidem oči před negativními stereotypy a předsudky. Ukazujeme dětem, matkám a teenagerům, že být muslim je skvělé, ale když neznají žádného žida, tak tady jsou, a jsou to také vážení občané.“ Podle Sefartyho je nejdůležitější, aby si lidé uvědomili, že musí společně pracovat na francouzské budoucnosti.

Když ho jeden z přihlížejících žádal, aby se distancoval od podpory Izraele, odpověděl rabín, že by se lidé ve Francii měli přednostně starat o to, co se děje u nich doma a ne o události, které jsou pět tisíc kilometrů daleko.

Sefartyho spolupracovník, imám Azizi, vzpomíná, jak před čtyřmi lety přijeli do nejproblémovější čtvrti v Nancy. Lidé jim vyhrožovali a snažili se je donutit, aby odjeli. Letos na konci zimy, měsíc po teroristických útocích v Paříži, se aktivisté s AJMF do Nancy vrátili. „Poznávali nás, říkali ´vy jste ten imám s tím rabínem´ a měli radost, že nás zase vidí a můžeme si popovídat,“ popisuje výsledky práce AJMF imám Azizi.

Sefarty to připodobňuje situaci, se kterou se znovu a znovu setkává v kulturních centrech, kam si chodí hrát s dětmi. Matky k nám po programu přicházejí vždycky s podobnou otázkou: „Proč nám o vás lhali?“

Předsudky jsou ale na obou stranách. Rabín Sefarty si již vysloužil kritiku od skupiny chasidských židů, kteří ho přesvědčovali, že jeho práce je chyba, že židé a muslimové se budou nenávidět navždy.

Bez ohledu na jedince, Unie islámských organizací ve Francii (UOIF) Sefartyho aktivity vítá na oficiální úrovni. Představitel UOIFu, Ghazi Wehbi,, je přesvědčen, že bohatší komunikace mezi židy a muslimy je potřebná.

Michel Serfaty byl letos v červnu vyznamenán francouzským Státním řádem za zásluhy. Společnost židovsko-muslimského přátelství ve Francii má již několik základen.