Muhammad Youssefa Abdulazeez byl spořádaný muslim. Vyznával svou víru, nebyly s ním žádné problémy.

Byl jedním z těch miliard hodných muslimů, kteří vůbec netouží po násilí. Prostě vyznávají jenom to své náboženství, jsou mírumilovní a s fanatickými islámskými teroristy nemají nic společného – to se dovídáme dnes a denně. Žil si poklidný život, dělal svou práci, s nikým neměl konflikty.

Jenže jednoho červencového dne začal Muhammad Youssefa Abdulazeez o koránu a o své víře přemýšlet trochu hlouběji. Na internetu uveřejnil něco ze svých úvah: „Život je krátký a hořký a muslimové by neměli zmeškat příležitost, aby se podrobili Alláhovi“. A o pár dnů později své úvahy převedl ve skutek, vzal do ruky zbraň a v kasárnách postřílel několik svých kolegů.

Sám při tom zahynul. Nutno dodat, že naštěstí pro všechny. Stát nebude muset platit za jeho věznění a i on sám jistě naplnil svou víru a vstoupil do nebes k Alláhovi, a když umíral tak určitě s blaženým úsměvem na rtech. U Alláha ho přeci za jeho čin čekají desítky pannen. O tom, kde se ty panny berou a jak se jim to bude líbit, již islámské zdroje nic nesdělují.

A opět si musíme položit tu již mnohokrát opakovanou otázku, zda je islám skutečně mírumilovným náboženstvím, když v něm tito fanatici nacházejí inspiraci, vysvětlení, omluvu a zdůvodnění pro své teroristické činy?

A kde máme jistotu, že dalšímu z těch poklidných a mírumilovných věřících muslimů, kteří jen vyznávají svou víru, chodí běžně do práce, s nikým nemají konflikty, kterých jsou miliardy na celém světě, miliony v Evropě a stovky už i u nás, taky jednou nerupne v bedně a nevyloží si svou víru po svém?