O palestinských ženách jsme zvyklí čítat v souvislosti s chudobou nebo špatnými sociálními podmínkami. Že skutečnost není tak černobílá, se snaží ukázat celovečerní dokument Ambera Farese Rychlé sestry (Speed Sisters).

Titul filmu odkazuje k prvnímu (a zatím jedinému) ženskému týmu palestinských automobilových závodnic Šéfka týmu, osmatřicetiletá Maysoon Jayyusi z Jeruzaléma, se ke svému koníčku dostala podle vlastních slov proto, že ji rozčilují ustavičné dopravní zácpy na Západním břehu. Ve svém týmu má devětadvacetiletou Monu Ali z Ramalláhu, Marah Zahalku, které je dnes třiadvacet, ale už v devatenácti byla závodní šampionkou, pětadvacetiletou Noor Dauodovou a pětatřicetiletou Betty Saadehovou, která jako jediná pochází z bohaté rodiny automobilových závodníků.

Mona Ali, která v roce 2005 vstoupila jako první žena do mladé palestinské federace automobilových závodníků, říká, že už jako dítě závodila se spolužáky. V šestnácti byla sice ještě příliš mladá na vlastní řidičský průkaz, ale půjčovala si sestřino auto a v noci se proháněla po prázdných ulicích Ramalláhu. „Na začátku mě kluci nepřijímali,“ vzpomíná, „nechtěli se mnou závodit. Ale řekla jsem jim, že já závodit budu, ať se jim to líbí nebo ne.“  Po Moně Ali postupně přicházely další závodnice a brzy se staly součástí stále populárnějšího „závodního okruhu,“ v nějž se o víkendech mění tržnice.

Vydobýt si svoje místo jako automobilové závodnice nebylo pro tyto ženy lehké. Jejich rodiny většinou velmi těžce shánějí finance na takto náročný koníček – ceny automobilů, oprav a tréninků dosahují desetitisíců dolarů, což by byly částky vysoké i jinde než v ekonomicky slabé Palestině. V případě Zahalky (jejíž dědeček je sice proti jejímu koníčku, ale tatínek dceři fandí) rodina dokonce odložila nákup pozemku na stavbu domu a místo toho pořídila závodnici automobil.

Závodnice si nemohou dovolit nákup klasických závodních automobilů, takže si všelijak upravují běžná auta, s kterými pak závodí proti mužským týmům. Trénují na pozemcích vedle izraelské základny. Při natáčení filmu tu na ně nějaký voják použil slzný plyn.

Jejich manažerka Jayyusi, která žije v Jordánsku, vzpomíná, že na začátku se na ně lidé dívali jako na mimozemšťany. „Ale když nás viděli závodit, změnili názor. Teď máme fanoušky a sponzory.“  A dodává, že je to všude na světě stejné: „Když dokážeš, že jsi dost silná a nebojíš se, můžeš soutěžit s muži.“