Vezmou i tu nejhorší práci, žijí napěchovaní v noclehárnách, kde si platí postel od hodiny, nosí dřeváky vyplněné slámou a pojídají prapodivné palačinky, praktikují primitivní náboženství. U sebe doma spí určitě na policích a v almarách. Bude nemožné je integrovat!» – tak popisovali v roce 1848 bretonskou imigraci do Paříže pan Abel Chantalain a pan Georges Lemoine.
Francouzská imigrace má nejdelší historii v Evropě. Je tak dlouhá, že jí zde před lety dokonce otevřeli muzeum.
K imigraci do Francie vedly standardní důvody: na rozdíl od okolní Evropy, která ve druhé polovine 19. století ztrojnásobila svou populaci, populace Francie od 18. století stagnovala a zároveň měla vyšší životní úroveň. Francie byla také pokrokovější a demokratičtější zemí než zbytek Evropy se svými zastaralými politickými a právnimi systémy.
Prvními imigranty (v letech 1850 až 1914) byli Belgičané, Italové, Španělé a Němci. Dále přišli – v důsledku potlačeného povstání – Poláci a take Židé utíkající před pogromy ve východní Evropě. V roce 1851 (to je rok, kdy se začalo vydávat první povolení k pobytu) žilo ve Francii 380 tisíc imigrantů. V roce 1886 již 1 milion.
Francouzi tyto přistěhovalce za sobě rovné nepovažovali. Italové, o kterých se Francouzi vyjadřovali jako o zlodějích, tvořili v roce 1911 jedno celé procento francouzské populace, ve městě Marseille dokonce 14%! Ve Francii se začala formovat ultrapravice – Liga francouzské vlasti a Liga vlastenců. V roce 1881 bylo v Marseille 21 Italů zraněno a 3 usmrceni, další pogrom na Italy o dva roky později skončil 8 mrtvými a 49 zraněnými. Poměrně velký počet těchto imigrantů nakonec odešel do francouzskych kolonií v Severní Africe (mezi nimi bylo až 70000 Židů). Naopak původní obyvatelé kolonií začali do Francie přijíždět.
V průbehu První světové války naverbovalo v Africe, Indočíně a Číně ministerstvo 600 tisíc vojáků, aby bojovali pod vlajkou Francie. Skutečný imigrační boom pak nastal ve dvacátých letech pŕílivem imigrantů především ze střední a východní Evropy a Balkánu. V roce 1931 žilo ve Francii již 2,9 milionu cizinců, tj. 6% celkové populace. V některých regionech podíl přesahoval až 35%.
Od té doby se procento imigrantů na francouzské populaci nijak nemění. Zmenilo se jenom to, odkud během let přijížděli a dál přijíždějí. Jedna vlna střídá druhou. Bez ohledu na to, že Italové byli «zloději», Poláci před druhou svetovou válkou «náboženští fanatici», Židé «špióni», atd., atd., splynuli všichni do Francie. Každý čtvrtý francouzský občan dnes pochází z imigrace.
Dobrovolně přijel «založit francouzskou rodinu» i Benedict Mallah, sefard z Osmanské říše, dědeček prezidenta Sarkozyho, a «z lásky k Francii» italský zedník Colluci, dědeček komika Coluche. Ve složce Giovanni Liviho, otce Yvesa Montanda, je záznam «nemá nic», záznam: «bez národního zájmu» nacházíme ve složce Chagalla. Gravidní madame Badinter uvedla jako důvod své žádosti o občanství: «Můj syn by mohl posloužit Francii». Syn Robert se stal ministrem a zrušil trest smrti.
A výčet slavných imigrantů do Francie a jejich potomků by mohl pokračovat dál a dál : Offenbach, Zola, Dumas, Lazareff, Kostrowitsky (Apollinaire), Cendrars, Kessel, Kouchner, Goscinny, Badinter, Pérec, Plemiannikov (Vadim), Tenenbaum (Jean Ferrat), Gourdji (Françoise Giroud), Bérégovoy, Goldman, Lustiger, Ginsburg, Cavanna, Stravinsky, Uderzo, Kacew (Romain Gary), Zitrone, Sklodowska, Cardin, Drucker, Kandinsky, Jonasz, Charpak, Minc, Aznavourian, de Staël, Kozma, Reggiani, Malakian (Henri Verneuil), Vartan, Ionescu, Forni, Ernst, Cortazar.….Isabelle Adjani, Charles Aznavour, Alima Boumedienne, Jeannette Bougrab, Jean-Marie Cavada, Rachida Dati, Djamel Debouzze, Gad Elmaleh, Louis de Funès, Romain Gary, Tahar Ben Jelloun, Francis Lemarque, Yannick Noah, Michel Platini, Jo-Wilfried Tsonga, Albert Uderzo, Sylvie Vartan, Manuel Valls, Rama Yade ou Zinedine Zidane…..Dominique Strauss-Kahn, Bertrand Delanoë, Pierre Lellouche, Marlene Jobert, Patrick Bruel, Jean Reno, Loris Azzaro, Yves Saint-Laurent, Albert Camus…..
Před 167 lety se svět zdál tak velký, že i Bretonci byli pro Pařízany záhadnými cizinci, zcela nekulturními a primitivními, požírači jakýchsi prapodivných palačinek, neschopných integrace,
Dnes mne moji milí krajané argumentují tím, že česká a slovenská emigrace na americký kontinent a i jinde se nepočítá, poněvač to byla emigrace do stejné kultury, kdežto současní imigranti přicházejí z jiných kultur. Promiňte, mí drazí krajané, ale já si dovolím tvrdit, že dnešní imigranti jsou nám daleko bližší a jsou nám daleko podobnější, než byly naše babičky a prababičky rodilým NewYorčankám nebo Pařížankám na začátku minulého století.
Někteří dokonce argumentují tím, že by rádi viděli v Čechách imigraci z národů co největšiho počtu držitelů Nobelových cen. Další se zamýšlejí nad tím, co nabídnout, aby Ti nekulturní a zaostalí migranti zanechali své kultury a zvolili si českou. Neznám zemi, kterou by imigrace neobohatila nebo neproslavila, pokud je ji umožněno, Imigrace obohacuje, to země bez migrantů jsou ochuzené. Stagnují, nemění se, a pak v konečném důsledku začnou zaostávat.
Ó a ano, málem jsem zapomněla, matka francouzské ikony a symbolu Francie Edith Piaf byla Berberka.
…..Šťastná to Francie, že předem nezkoumala, zda jsou Berbeři v dostatečném počtu držiteli Nobelových cen…..
Zdroj : Muzeum historie imigrace
Fotografie:
Úvodní fotografie : 1935 stávka pařížských mediků «Stávka proti invazi verbeže » (výraz météque je pejorativní označení imigranta, popravdě neznám přesný překlad, ze široké škály jsem vybrala slovo verbež. Stávkovalo se proti přílivu imigrantů, toho času predevším z Evropy)
Foto 2 : Pohlednice, cca rok 1920
Foto 3 : Ulice Marseille, rok 1938
Foto 4: Francouzsko-španělská hranice, rok 1939
Foto 5 : Pařížské předměstí Pieds-Noirs a Harkis, rok 1964
3 Komentářů
Předesílám- v zásadě naprostý souhlas!! V rámci objektivity tu ale chybí čísla těch, co naopak Francii příliš nepomohli, a pak také vlastně nevypočitatelná odpověď na zcela základní otázku. Chceme jim opravdu pomoci k integraci, anebo jen vyžadujeme jejich resocializaci??
Ne oni, ale náš postoj k nim se nám buď zúročí anebo vymstí :)
Dobry den,
rada bych odpovedela, ale nevim kteri Francii nepomohli, vyjmenovat je nejde, jiste jich bylo hodne. taky nejvic je tech bezejmennych kteri pracuji na postach v nemocnicich atd atd. Ale clankem jsem chtela poukazat na to, ze nejde postavit rovnitko imigrant = zlo, resp existence k nicemu. Jsou potomci imigantu nebo primo imigranti kteri se stali a jsou symboly Francie, a kdyz Cech o Francii mluvi, povazuje je za Francouze aniz by znal jejich puvod, puvod, kterym dnes tak opovrhuje a brani se mu. ve vsech populacich jsou oba extremy a mezi nima kvanta a kvanta "bezejmennych" lidi, beznych, o kterych nikdo nemluvi. Historie si ale bude pamatovat ty dobre a vyjimecne (az na vyjimky) a ti dobri a vyjimecni vytvareji o zemi obraz (az na vyjimky)
Jinak mohl by jste mne dat cisla Cechu co Cesku moc nepomohli?
Nemam rada slova co zacinaji na re-. vzbuzuji ve mne pocit neceho vynuceneho, neprirozeneho. Takze jsem za integraci.
JInak souhlas, ne oni, ale nas postoj k nim se nám buď zúročí anebo vymstí.
Nuž neviem či za slová:,,sadni na lietadlo(aj ked sa bál lietania),nechod lodou."Ju berie za idol(Piaf)aj rodina Cerdana.smile