Tuto neděli bude járcajt polského pediatra, spisovatele, pedagoga, ale především ředitele židovského sirotčince Janusze Korczaka. Muže, který ač vlastní děti neměl, byl „otcem” zástupů. Spolu se „svými” dětmi zemřel v plynových komorách Treblinky.

Rodné jméno tohoto polského velikána je Henryk Goldszmit. Jméno Janusz Korczak použil poprvé jako literární pseudonym ve svých dvaceti letech. Narodil se ve Varšavě v roce 1878 nebo 1879 do sekulární židovské rodiny (otec patřil mezi stoupence osvíceneckého hnutí haskala). V roce 1896 literárně debutoval. O dva roky nastoupil ke studiu medicíny na Carské univerzitě (dnešní Varšavská univerzita) a rok nato se zúčastnil světového sionistického kongresu v Basileji. Během studií, která dokončil v roce 1904, byl literárně činný, přispíval do řady periodik a vydal svůj první román (Dzieci ulicy). Zároveň začal jezdit jako vychovatel na letní dětské tábory. Zde získané zkušenosti použil později jak ve své pedagogické praxi, tak při psaní dalších knih. V roce 1905 získal doktorát a začal pracovat v dětské nemocnici ve Varšavě. Aby dále rozšířil své znalosti v oblasti pediatrie a pedagogiky, absolvoval studijní pobyty v Berlíně, Paříži a Londýně. V Londýně navštěvoval též tamní dětské domovy, a v této době se rozhodl, že si nepořídí vlastní rodinu, a svůj život zasvětí práci s dětmi.

V roce 1912 nemocnici opustil a stal se ředitelem židovského sirotčince Dom Sierot. Korczakův přístup k vedení dětí byl novátorský. Inspiroval se prací pedagogů Johanna Pestalozziho a Friedricha Fröbela a dále jejich myšlenky rozvinul. V praxi to znamenalo, že v rámci podpory dětské emancipace a nezávislosti „vytvořil do jisté míry autonomní dětskou společnost s vlastními institucemi (děti měly svůj parlament, soud či noviny), přidělenými povinnostmi a prací, která podporovala pořádek, aktivní účast a péči dětí o děti.“ Jeho aktivity a literární tvorbu též ovlivnily vojenské konflikty (rusko-japonská válka, první světová válka a polsko-sovětská válka), jichž se zúčastnil jako vojenský lékař. Během první světové války působil v Kyjevě, kde se seznámil s polskou zdravotní sestrou Marynou Falskou, s níž od roku 1919 spolupracoval v rámci jím vedeným dětským domovem Nasz dom pro křesťanské sirotky. V roce 1926 stál u zrodu dětského periodika Mały Przegląd, který tvořily děti z jeho sirotčince pro jiné děti. Roku 1933 obdržel za své aktivity vyznamenání Polonia Restituta. Ve 30. letech měl vlastní rozhlasový pořad a několikrát navštívil britskou mandátní Palestinu (mimo jiné též podporoval Židovský národní fond, který v mandátní Palestině vykupoval půdu pro židovské osídlení).

Když v září 1939 vypukla druhá světová válka, přihlásil se jako dobrovolník do polské armády, ale pro svůj věk (v té době mu bylo 61 let) byl odmítnut. Po zřízení varšavského ghetta na podzim 1940 jej německá okupační správa donutila přestěhovat sirotčinec za zdi ghetta. Zde byla situace velmi špatná. V důsledku infekčních onemocnění a nedostatku potravin zemřelo ještě před zahájením deportací v létě 1942 na 83 tisíc Židů. Smrt se nevyhýbala ani dětem, zároveň přibývalo množství sirotků, které Korczakův sirotčinec přijímal navzdory skutečnosti, že se mu dostávalo potravin žalostně málo. Otevřel hospic určený dětem, žijícím na ulici, a byl ve spojení s židovským odbojem. Koncem července 1942 začaly transporty z ghetta do vyhlazovacího tábora Treblinka. Každý den bylo takto z Varšavy posíláno na šest tisíc lidí na smrt. Dne 5. nebo 6. srpna téhož roku němečtí vojáci obklíčili sirotčinec a oznámili, že děti i zaměstnanci budou odvedeni k transportu. Korczakovi se ze strany podzemní organizace polské odbojové vlády Zegota dostalo nabídky útěku, ale odmítl ji s odůvodněním, že své děti neopustí.

Celkem 192 až 196 sirotků a 12 zaměstnanců sirotčince bylo následně odvedeno na náměstí, odkud z ghetta odjížděly transporty do Treblinky. Dochovalo se několik písemných svědectví o tom, jak Korczak spolu s dětmi pochodoval ze sirotčince na náměstí k transportu. Historik Emanuel Ringelblum o této události napsal: „Toto nebyl pochod k transportu – toto byl organizovaný a bezeslovný protest proti vraždě. Děti kráčely v řadách po čtyřech. Vedl je Korczak, který hleděl kupředu, držíc dvě děti za ruku.“ Klavírista a hudební skladatel Władysław Szpilman pro změnu uvedl: „[Korczak] řekl sirotkům, že jedou do přírody, a že by tedy měli být veselí. Konečně by mohli vyměnit hrozivé a dusivé hradby města za louky s květinami, potoky, v nichž se budou moci koupat, a lesy plné lesních plodů a hub. Řekl jim, aby si oblékli své nejlepší šaty, a tak vyšli na dvůr po dvou, hezky oblečení a v dobré náladě. Malý zástup vedl esesák…“. Na náměstí měl údajně jeden z německých vojáků v Korczakovi poznat autora své oblíbené dětské knížky a přát si jeho vyřazení z transportu. To však Korczak odmítl. Spolu s dětmi do transportu nastoupil a 7. srpna 1942 zemřel v plynové komoře ve vyhlazovacím táboře Treblinka.

Korczak byl literárně velmi činný. Napsal 24 knih a více než 1400 dalších textů. Do češtiny byly z jeho knih dosud přeloženy: Bankrot malého Jacka, Jak milovat dítě: internát a Domov sirotků : vybrané kapitoly z díla polského lékaře a vychovatele Janusze Korczaka, Král Matýsek první a Sám s Bohem: modlitby těch, kteří se nemodlí. Jeho díla se dočkala divadelních, operních, televizních a filmových adaptací, a stejně tak vzniklo mnoho děl, které pojednávají o jeho životě. Jde jak o knihy, tak o muzikály, divadelní hry, tak o filmy. Na jeho počest nese jeho jméno řada ulic po celém světě. Existuje též množství soch, která mu byla věnovaná. Za zmínku stojí například skulptura “Janusz Korczak s dětmi” v památníku obětí a hrdinů holocaustu Jad Vašem v Izraeli.