Běžné archeologické práce v portugalské Evoře přinesly nečekaný objev: desítky tělesných pozůstatků, které byly pravděpodobně vyvezeny od inkvizičního soudu spolu s odpadem. Podle plánu budov archeologové určili, že na místě nálezu se nacházel odpadní dvůr nebo smetiště vězení, které přináleželo k inkvizičnímu soudu. Smetiště bylo podle archeologů užíváno přibližně v letech 1568 – 1634.

V článku, který o nálezu vyšel v časopise Journal of Anthropological Archaeology, se píše, že usazeniny obklopující kosterní pozůstatky jsou nerozlišitelné od vrstvy domácího odpadu, což naznačuje, že těla byla vyhozena přímo na skládku. Odborníci proto předpokládají, že šlo o mrtvoly lidí, považovaných tehdejší portugalskou společností za odpadlíky.

Přestože portugalská inkvizice není dnes v povědomí veřejnosti zapsána tak důkladně jako její španělská obdoba, ve své době s ní měla mnoho společného. V roce 1536 Portugalsko ustavilo vlastní inkviziční systém, který se v metodách i principech inspiroval tím španělským. Římskokatolická církev se i zde soustředila na čistotu víry, což vedlo ke krutému pronásledování lidí, podezřelých z nevěrectví.

Po prozkoumání záznamů inkvizičního vězení jsou archeologové přesvědčeni, že pozůstatky nalezené na starém smetišti patřily lidem obviněným z tajného vyznávání židovské víry.