Co si však máme představit pod pojmem „evropské hodnoty“, o které se nejen odpůrci migrace, ale také islámu, tolik bojí. Na tuhle otázku snad lze upřímně odpovědět výrokem Sira Karla Poppera: […nikdy nevíme, o čem mluvíme…][1]. Jsou těmi hodnotami, o něž odpůrci mají obavy snad neomezovaný obchod, striktně decentralizované hospodářství, nekompromisně oddělená moc výkonná, soudní, zákonodárná, dále pak odluka církve od státu a především ona tolik vytoužená […svoboda, tolerance, volnost…][2]? Dobrá, dejme tomu, ale je nutné uvést i tento prostý fakt: uvedené pojmy, jak je v rámci tradice i zvyku svým rozumem vnímá současný Evropan, jsou pro Indy nebo Tibeťany odtažité, snad až nejasné.  A jak by evropské hodnoty asi vnímali třeba Sánové (nejstarší etnikum světa) či Amondawové (žijí v jihoamerické Amazonii stejně jako před stovkami let, nemají vůbec abstraktní pojem o čase, ani nemají slovo pro práci).

Ovšem netřeba uvádět příklady ze vzdálených kultur. Stačí si připomenout nacistické období temna nebo Stalinův teror v bývalém SSSR, pro nacisty a komunisty byly (a jsou) tzv. evropské hodnoty přijatelné jen za podmínek, že budou akceptovatelné mimo stát, ve kterém uzurpovali moc.

Ale proč tedy islám, proč má být zlou předtuchou?

Muslimští učenci odmítají tzv. hodnoty Západní civilizace, zejména onu morální tradici, jíž jako první zformulovali židovští proroci s kosmopolitním světonázorem, tutéž tradici, která se díky Římanům později rozšířila po celé jejich říši, a díky pokračování a nejenom v této tradici dnes Evropa prosperuje.

Tradice kosmopolitismu[3], individuality, decentralizace a vlastněného soukromého vlastnictví zcela logicky vzbuzuje velký odpor u muslimů; neuznávají individuální vlastnictví ani kooperující komunity různých kultur, mají neodolatelnou touhu po řádu, po pořádku, po mikrosvětu jehož velikost je vymezena tím, co je s to přehlédnout vševědoucí autorita. U muslimů je touto vševědoucí autoritou Alláh, jeho prorok, Korán.  Islám je pohledem evropského křesťana, ale i ateisty velikým břemenem rozvoji humanismu a pokroku.

Alláh skrze svého proroka a Korán zakazuje mnohé, ale zaměřme se především na to, co autoritě vadí nejvíce, je to model soukromého práva založeného na striktně odděleném vlastnictví, právě ten model, který slaví tak velký ekonomický úspěch, díky němuž liberální demokracie od padesátých let dvacátého století jsou zárukou ekonomického a kulturního rozkvětu Evropy.

Na druhou stranu ale je nutné upozornit na prostý fakt, že muslimů „nešťastných z pouhé existence Západní civilizace“ zase není tolik, aby ohrozili dějiny Evropy, a i přesto, že toto tvrzení lze statisticky dokázat, i tak narůstá množství textů, které se zabývají obavami z muslimů a s tím spojené tzv. islamizace. Ale takové uvažování je konsekvencí opovržení k evropské historii, je i zjevným pohrdáním směrem ke generacím nadaných a talentovaných předků, nakonec je i  latentním despektem vyslaným směrem k pracujícím občanům EU.

Jen krátce bych chtěl upozornit na další aspekt důsledku jednání odpůrců migrace a islamizace. Není v pořádku, vzmáhají-li se hlasy proti migraci a tak zvané islamizaci. Příčinou nárůstu kritických hlasů a textů především na sociálních sítích může být i neurotický strach. Je pochopitelný strach ze smrti, ten se nedá zmírnit psychodynamickou interpretací, ovšem neurotický strach, například neopodstatněný strach z muslimů (a jejich náboženství – islámu) se rozhodně nedá vyléčit tím, že jedinec začne podrobně studovat islámské knihy a Korán a stane se praktikujícím muslimem.

Strach přitahuje to, čeho se člověk obává, s touto vizí strašáci islamizací pracují, jejich přáním je, aby lidé uviděli zahalenou muslimku nebo vousatého muslima a už pocítili úzkost, aby pak nakonec žili v neustálém strachu, jakou daň si muslimové jednoho dne na nich, jejich blízkých a jejich majetku vyberou. Strašáci islamizací a odpůrci migrace právě usilují svými vyhrůžkami, kampaněmi, pochody, texty apod., o přehnanou pozornost lidí na „hrůzu valící se z Mekky“. Těm, kdo vyhrožují, jde o jediné: místo abychom svou péči zaměřovali tím správným směrem, na ten správný předmět, tedy na svůj život, na specifické poslání a úlohy, jež máme v životě vykonat, tak oni si přejí, abychom se zaměřovali na svůj strach, nikoli na to, abychom překročili sebe sama.

[Pokračování příště]

[1] Sir Karl Popper, 1963:122 in Hayek, 1995:68

[2] Jak v ekonomickém, tak i filosofickém rozměru

[3] Vizte Talmud Bavli traktát šabat 88b – Každá věta, která vyšla…, se rozdělila do sedmdesáti jazyků