Mladí, často nezletilí Palestinci, se baví tím, že vrhají kameny. Vrhají je na izraelské vojáky, vrhají je i na auta projíždějící po dálnici.
Netřeba snad ani domýšlet, co takový kámen na čelním skle auta jedoucího více jak 100 km/hod dokáže způsobit. Ostatně takový případ byl nedávno zaznamenán i u nás. V Itálii a Německu mají i několik mrtvých. Mladé Palestince se podaří velmi zřídka dopadnout, a když už, mají soudy problém je pro jejich nezletilost odsuzovat.
Premiér Netanjahu tak uvažuje o možnosti, že by proti nim umožnil použít střelné zbraně: „Vzhledem k tomu, že pro soudní systém je velmi obtížné vypořádat se s nezletilými, kteří házejí kameny, prozkoumáme možnosti, zda nezměnit pravidla zásahů a neumožnit zahájení palby na vrhače kamenů a zápalných bomb“.
Co na to Palestinci? Stačilo by přeci strašně málo – přestat kameny házet. Očekával bych snad prohlášení o tom, že toto opatření je zbytečně drastické (asi je), a že se sami pokusí tyto kamenové útoky omezit. Že sami vymyslí a navrhnou nějaká opatření. Stačila by třeba výchova k pravdě a lásce a nikoliv ke lži a nenávisti.
Člen výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Vásil abú Júsuf uvedl: “Tato pravicová fanatická vláda i nadále pokračuje ve své zločinné politice zabíjení Palestinců. Nová pravidla budou znamenat větší vyhrocení situace, více zabíjení a zločinů proti našemu lidu.” O tom, že by házení kamenů ustalo ani slovo. Samozřejmě, dodávám. Tak ke kterému z těch dvou výše zmíněných proudů má toto prohlášení blíže?
Ale o tom to není. Ono je to o tom, že ti dospělí Palestinci jsou zbabělí a jen nastrkují děti. Vychovávají je od malička k nenávisti vůči Izraeli, pak je používají jako živé štíty v budovách, kde skladují zbraně a výbušniny a nakonec je i posílají házet na Izraelce kameny. Pak se radují z jejich smrti, protože zase mohou poukázat jak je ten Izrael hrozný. A EU jim čím dál více přizvukuje a neustále je financuje.
Autor
6 Komentářů
K tomu není co dodat.
Víte Tomáši, on je to již od dob Davida takový národní sport. Amos Oz vzpomíná, jak zamlada házel šutry po britských vojácích. Takže je to sice blbé, ale dělají tak všichni a hlavně s radostí o čemž se lze přesvědčit na vlastní oči.
tady dorost:
zde ke konci dokonce mateřinka:
Elino vy jste asi nikdy neslyšela o Achad ha-Amovi že? Protože se odvoláváte na vyslechnutí názoru právě z druhé strany, dovolte mi abych Vás seznámil s jeho postřehy, sepsanými krátce po tom, co se roku 1891 vrácí z Palestiny. ( Je to čistě židovský pohled jednoho z duchovních zakladatelů kulturního sionismu. ) Je pozoruhodné, jak jsou v příkrém rozporu s dodnes používaným překrouceným tendenčním popisem.
Zde v cizině máme tendenci si myslet, že Palestina je dnes téměř opuštěnou, neobdělávanou divočinou, kam může kdokoli přijít a koupit si tolik půdy. kolik si jen přeje. Ale ve skutečnosti tomu tak není.
Je velmi obtížné tam vůbec najít arabskou půdu ležící ladem; jediné neobdělávané pozemky jsou pí-
sečné duny a skalnaté hory, na nichž lze zasadit jen stromy, a i to by vyžadovalo mnoho práce a investic na vyčištěni a přípravu půdy.
Z naší minulé i současné historie jsme se bezpochyby měli poučit o tom, že bychom neměli v místním
obyvatelstvu rozdmýchávat zlost proti nám… Musíme se chovat k místnímu obyvatelstvu s láskou
a úctou, slušně a spravedlivě. A co dělají naši bratři v Zemi izraelské? Pravý opak! V zemi svého vyhnanství byli otroky, a náhle se ocitají v situaci bezbřehé a anarchistické svobody, jak tomu bývá
vždy, když se otrok stane králem; k Arabům se chovají násilně a krutě, narušují jejich hranice, bezostyšně a bezdůvodně je bijí, a dokonce se tím pyšní. Naši bratři mají pravdu, když říkají, že Arabové si
váží pouze těch, kdo dávají najevo odvahu a sílu; ale platí to jen tehdy, když cítí, že spravedlnost je na
straně těch druhých. DomnívajMi se [Arabové], že se jejich protivníci chovají nespravedlivě a protiprávně, je tomu jinak; v takovém případě dokážou dlouho skrývat zlost, ale budou ji hýčkat ve svém
srdci a po čase se ukáže, že umí být pomstychtiví a plni touhy po odplatě.
Erichu, díky! Toto vyjádření jsem neznala. Ale chtěla bych Vás i jiné čtenáře upozornit na knihu Exodus, autor Leon Uris. Je to strhující příběh znovuzrození národa, který se vrátil do své vlasti a za cenu neskutečných obětí dokázal i tu poušť měnit v kvetoucí zahradu. Byla jsem tam, a věřte mi, není nad osobní zkušenost. Zdravím a přeji hezký víkend.
Víte Elino ono to není zas tak jednoduché. V roce 1964 byl zprovozněn Národní přivaděč, který odebírá z Tiberiasu tolik vody, že do jižního koryta Jordánu dnes Izrael pouští tak 5% z jeho původního průtoku. V roce 1967 si to Izrael pojistil obsazením Golan. Ta vvoda, která kdysi tekla jordánským údolím tak dnes končí téměř v Negevu a kvetoucí poušť dovede jistě udělat dobrý dojem. To uznávám. Ale viděla jste okolí mrtvého moře?
Instalace Mekorotu:
http://www.mfa.gov.il/MFA_Graphics/MFA%20Gallery/2000/11/MFAJ085v0.jpg
Zde si můžete udělat představu, jak je nakládáno s povrchovou vodou v Izraeli – Palestinci ze Západní břehu Jordánu dnes tedy spíš z Východního jsou odkázáni na své zdroje nebo na Mekorotem přeprodávanou vodu Jordánu.
http://kanat.jsc.vsc.edu/student/conant/main.htm
Já když vidávám satelitní mapy, kde zeleň přesně kopíruje izraelské a arabské osídlení, nebo kvetoucí poušť a kamenité kopce které byly dle Achada vhodné tak k pěstování stromů, zamýšlím se nad tím kde ve skutečnostio končí voda z Jordánu. Jestli ne náhodou v potrubí a kanálech, ke kterým nemají arabové přístup?
Díky! Kdykoli slyším, jak jsou ti Izraelci krutí a zlí, připomenu si citát: "Lež třikrát oběhla zeměkouli, než si pravda stihla obout boty." Mark Twain byl velmi moudrý muž! Víc než osm století stará zásada – budiž slyšena i druhá strana – se na Izrael jaksi nevztahuje.
Aj my sme mali jedného Vasila a tiež toho vedel dokázat.smile
Palestínsky Vasil naštastie nemá komu poslat pozývací dopis.