Kritický sloupek  Georgia Dieze              

Tak dlouho byl v Evropě klid, dokud se rasismus nestal nástrojem politiky. Ale když kontinent vyroste do výšky jako pevnost, nelze se divit, že se rasistické útoky staly programem  večerního odpočinku po práci.

Evropa zaniká před našima očima. Možná, že nikdy neexistovala. Možná, že existovalo jen pár žlutých hvězd, které někdo namaloval na modrou korouhev.

Jaképak byly ty naše ideje o evropě? Vždyť ty teoretické myšlenky západu byly přece úplně jdnoduché: každý člověk by měl být šťastný jak chce a kde chce, svobodný bez pronásledování a utrpení. Ale s každým dalším dnem a s každou smrtí u libyjského moře nebo v tunelu z Calais do Doveru se ukazuje,  že to tak nikdy nebylo že to podle našich představ ani nebude.

Pro ty, kteří zde žijí,  byla základní ideou myšlenka Evropy, navržená po druhé světové válce: Evropa bude chránit ty,  jejichž existence byla  byla sdružená  s jejich nenávistí.

Jistým způsobem to fungovalo, ale jen do té doby, dokud existoval nepřítel na východě: aby demokracii udržel pod dostatečným tlakem, aby se naoko jevila jako realita.Tedy: zachování přislíbeného, prosperujíciho blahobytu pod podmínkou mlčení , rovnost s konkrétními podmínkami, akceptováni nerovnosti a zaručená svoboda s podmínkou ignorace zbytku světa.

Od chvíle, kdy diktatura na východě vymizela, kolísajíci  kontinent se do ní nezadržitelně potápěl sám před sebou. Zásady? Ideály? Zde se na to velcí a mocní pouze dívali a a otáčeli v rozpacích rukou zleva do prava: hlavní věc, že to fungovalo, hlavní věc, že “pravidlo” (W.Schäuble) se dodrželo.

Je však potřeba mít principy a ideály a dělat v určitých chvílích to pravé: vždyť Evropa není žádná hra jako “Člověče, nezlob se,” kde se kostka hodí a pokud máte správné číslo, můžete vstoupit dovnitř.

Samozřejmě můžete předstírat, že je to tak. Stejně jako David Cameron, současný taktik nové Evropy, nejnebezpečnější muž kontinentu, který ve vystoupeních vesele mele a drolí občanskou svobodu a přitom by nejraději kanál mezi ním a Evropou vyplnil kyselinou sírovou. Ale pak byste měli být k sobě také upřímní a nepojmenovat takovýto vládní systém demokracií.

Nemůžete jednoduše Evropu zvenku na středním moři proměnit na pevnost a uvnitř v Calais a Dover vždy stavět nové ploty a sklady, a pak se ještě divit, že opět vznikly večerní programy, akce k oslavě rasismu pro více nebo i méně vzdělané.

Mučení je jedním z důvodu k útěku a hlad už nikoliv?

Rasismus, a to byla pěstovaná lež zářné Evropy, z ní nikdy nebyl odstraněn. Neléčil se, protože se tak chtělo, jenom prostě nebyl použit, podpořen a tedy se nezviditělňován nestal nástrojem.

Pokud se však najednou znovu projevují nacionalistické a rasové předsudky jako právě v řecké krizi, není čemu se divit, když se na tohoto zlovolného a nenávistiplného ducha reaguje.Když se mluví pouze o pravidlech a nikoli o pomoci, jako v případě Euro-krize, nemůžeme být překvapeni, že se toto řečnění použije a namíří i proti těm, kteří jsou v nouzi.

Nemůžete jen tak stát a předstírat, že to s vámi nemá nic společného, s tímto regulačně zákazovým a kontrolujícím fetišismem a agresí, násilím a nenávistí vůči cizincům.

Ale samozřejmě, to je přesně to, co se dnes děje: při typicky dobovém úkonu racionálních odmítnutí toho, co je vlastně základem obecných myšlenek evropské integrace, rozumu to najednou připadne velmi těžké.Rozpory v uprchlické politice se již dají jen sotva rozeznat: Co je dnes politický uprchlík? Co je ekonomický uprchlík? Co je to klimatický uprchlík?

Krátka historie mírového kontinentu

Proč je dobré utéci před diktátorem, který, nakolik je to možné, vládne se západními penězi a západními zájmy a proč je špatné, když se utíká před hladem a nouzí, v reakci na západní vykořisťování, vracejíc se do epochy koloniálnich zločinů jedno až dvě století zpět ?

Do jaké míry dokáže být kapitalistický systém falešný, když nějaký ekonomický uprchlík touží po lepším životě podle kapitalistického systému? Jaký koncept politiky z 19. století se používá, pokud omezuje politiku pouze na jednání jednotlivců – vždyť by pak např. klimatické oteplování bylo vlastně politické.

O spoustě věcí se v Evropě nemluvilo, i že jako mírový kontinent s krátkou historií má příliš málo zkušeností k tomu, aby jako takový mohl být nazván dobrým.

George Orwell, jehož nemůžete nikdy přečíst bez kritiky současnosti, v roce 1947 pod dojmem atomových bombardováni z dnů 6. a 9. srpna 1945 vizionoval Evropskou únii, která si nezakládá na vykořisťování, jediné místo na světě – tak o viděl on, rek svobody – kde by mohl fungovat “demokratický socialismus.”

Největší problém však přece zůstane: “Apatie a všudepřítomný konzervatismus mezi lidmi , jejich nedostatek vědomostí o nebezpečí, které jim hrozí a jejich neschopnost představit si něco nového.” Vzdali by se tito lidé – ptal se – nebo by alespoň limitovali a omezili svůj životní standard, který je více méně přímo postaven na využívání  až vykořisťování barevných osob?

Orwell byl skeptický. Věděl, že kořeny, na nichž dodnes Evropa stojí, jsou rasistické.

Krátce o autorovi

Georg Diez je autorem týdeníku “Das Spiegel”. Psal též pro “Süddeutsche Zeitung” o divadle, pro “Time” o literatuře a pro “Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung” o všem. Jeho knihy pojednávají o Beatles, Rolling Stones a o divadlech v Berlíně.

Zdroj: spiegel.de