Moje zkušenosti s dobrovolnickou prací v táborech Ásotthálom, Röszke 11.-13.9. 2015.
Tento text nemá ambici řešit uprchlickou krizi, její příčiny, řešení a možné důsledky, je pouze o konkrétní pomoci konkrétním lidem v nouzi.
Naše minivýprava -2 auta, 4 lidé, měla dva prioritní cíle . 1. Dovézt a odevzdat humanitární pomoc konkrétním lidem, kteří ji nutně potřebují (přikrývky, dětské botičky a oblečení, jídlo, pitná voda ). 2. Předávání informací o podmínkách v Maďarsku, lokaci a podmínky v konkrétních táborech a také informace o blížící se změně v souvislosti se změnou tamní legislativy k 15. září…S tím přímo souvisel i návod , jak se dostat po železnici z jihu Maďarska do Rakouska, včetně detailů kolik stojí jízdenka, kde a jak se jízdenky koupí a odkaz na přestupy a případné komplikace na cestě. K tomuto účelu nakonec nejlépe sloužil leták vytištěný, jak v angličtině, tak v arabštině. Nutno podotknout, že naše malá výprava mluvila jak anglicky, arabsky, tak i francouzsky a maďarsky. /Můj přínos k tomuto faktu byl zanedbatelný/.
Naše auta byla naplněna na cestě z Prahy cca z poloviny, do stavu ‘full” nás uvedly dvě zastávky v Bratislavě, jedna v místní katolické charitě a druhou sbírku uspořádala prostě parta přátel- umělců. Další položkou byly prakticky zaplacené náklady na dopravu od dalších dobrovolníků a kamarádů, kteří se pomoci nemohli zúčastnit osobně a navíc jejich příspěvky se nakonec ještě scházely na našem účtě i v Maďarsku, takže jsme získali jen na nákup dalších věcí od Vás, dalších několik set Euro.
Na nádraží Keleti v Budapešti jsme přijeli v pozdních večerních hodinách a protože pomoc od neziskových organizací na místě byla super organizovaná, pouze jsme rozdávali letáky a naše arabská mluvčí informovala nově příchozí i ústně. Nutno říci, že jen malá část z uprchlíků má relevantní info, většinou pouze ví, že jsou v Maďarsku a že chtějí do Německa a někdy ani to ne. Dále jsme pro ně zjišťovali odjezdy vlaků na sever a několika málo jedincům pomohli v orientaci v Humanitarian Aid point na místě. Například, kde dostanou jídlo, pití, kde jsou záchody ap.. Lidé jsou obvykle velmi, velmi utahaní a také vystrašení, což nám předvedla jedna paní, která se po zkušenostech z Řecka a Srbska dala na útěk, poté co v okolí zahoukal vůz místní záchranné služby uprostřed rozhovoru s námi.
Atmosféra : Lidé unavení, uspokojující své základní potřeby a diskutující o dalším vývoji. A přece jen o dost uvolněnější než potom na jihu. Zde již fungovala dobrovolnická pomoc jako dobře namazaný stroj, zčásti jistě proto, že velká část uprchlíků odešla na vlastní pěst na sever pěšky poté, co maďarské dráhy stoply vlaky do Rakouska, ty se měli opět rozjet až zítra.
Při rozhovorech s uprchlíky jsme se dozvídali podrobnosti a chování k nim v jednotlivých státech a také o tom, jak funguje převaděčská mafie. Konkrétní případ : Za 200 km na okraj Budapešti zaplatila posádka auta 1200 Euro- pomíjím fakt, že původní domluva byla 1000 Euro až před nádraží.
Potěšujícím faktem byla pro nás poměrně častá přítomnost českých a slovenských dobrovolníků na místě, kteří většinou přijížděli jako jednotlivci, případně v malých skupinkách. Spát jsme šli asi ve 3:00 do bytu k jedné krajanky ve městě studující a pracující.
V sobotu jsme se přesunuli na jih, bylo evidentní, že zde je situace akutnější.
Jeli jsme nejprve na nádraží do Szegedu odkud směřují vlaky z úplného jihu Maďarska na sever do Budapešti. I zde byla zajištěna pomoc od dobrovolníků, konkrétně z rakouských organizací, navíc zde působil místní občan arabského původu, který sloužil jako koordinátor pro uprchlíky. Ti zde však v této chvíli až na pár jednotlivců nebyli, neboť touto dobou vlaky pro změnu nejezdili odtud na sever.
Maďarská vláda měnila rozhodnutí operativně s ohledem na vývoj situace a s ohledem na svoje potřeby. Tento pán nám všem všem nabídl nocleh u sebe, pokud se nám to bude hodit. Připodotýkám že nás v životě neviděl a znal nás cca 5 minut.
Na místě jsme dostali info, že máme vézt svou pomoc do tábora v Röszke, tam, že je situace kritická a na místě je potřebná každá ruka, noha a mluvící pusa.
Již před táborem jsme z auta zahlédli různě ve skupinkách polehávající uprchlíky, často celé rodiny, někdy skupinky mladých cca 20 letých kluků a zahlédli jsme i honičku těchto lidí s policií, kdy se patrně chtěli vyhnout zadržení a registraci na území Maďarska.
Po příjezdu k táboru nás překvapila jeho civilizovanost, pořádek a čistota také to, že za A: nevypadal, že nás potřebuje, za B : že právě několika autobusy odváželi uprchlíky pryč. Po rozhovoru s policistou, který naše věci nechtěl s tím, že mají všeho dost a poslal nás do 400 km vzdáleného Debrecenu, nás uklidnila jedna z maďarských dobrovolnic, která nás poslala do nedalekého neoficiálního tábora u obce Ásotthalom.. Netušili jsme ještě, že několik set metrů od tohoto tábora je v Röszke ještě jiný tábor, obrovský kemp, kam přímo ústí ty známé koleje ze srbské strany a kudy přímo přichází několik tisíc lidí denně.
Ásotthalom: jedna se o tábor mezi poli u křižovatky cest vedoucích ze Srbska do vnitrozemí. Na místě je cca 200-700 lidí, podle toho jak ve skupinách přichází a dle toho, jak je policie autobusy stíhá odvážet. Podle informací které policisti podávají, údajně do Budapešti, či dokonce až do Rakouska, nicméně, ne vždy informují uprchlíky skutečně pravdivě.
Na místě jsou cca 3 dobrovolnické skupiny -místní, rakouská a slovenská Magna, ke které se po domluvě připojujeme.
Uprchlíkům předáváme základní info, stejně jako v Budapešti, podáváme u stánku jídlo, nějaké prádlo, hygienické prostředky a hlavně ponožky a boty. Dá se říct, že všichni , tak jak putují pěšky několik dní v kuse i 10-12 hodin a často v sandálech, mají hodně zdevastované nohy. Proto je po botách největší poptávka. Jeden z nejsilnějších momentů pro mě byl, když jeden z nich, který přišel včas /bot je málo/, zul sešlapané, mokré, páchnoucí tenisky, vybral si zachovalejší a odešel, za pár minut dorazil jiný muž v rozpadajících se sandálech a tyto úděsné boty, na které já sám sahal jen v rukavicích, prozkoumal, s odporem očichal, ale potom nazul a odešel v nich…
Dále jsme urychleně, než půjdou děti spát, obcházeli na trávě sedící skupinky rodin s dětmi a rozdávali teplejší kousky oblečení na noc. Většině lidí se podařilo zajistit takové ty známé jednovrstvé stany, které stojí už do 10 Eur. Těm na které se nedostalo jsme rozdávali přikrývky a i ručníky, ať se do nich alespoň na noc zabalí.
Drtivá většina lidí pocházela ze Sýrie, mluvil jsem i z jedním klukem z Bangladéše a z několika lidmi z Iráku. V táboře panoval nepořádek a obestíral ho zápach z Toi Toi a ze dvou kontejnerů, které byly beznadějně přeplněné. Odpadky a obaly od jídla a oblečení vůbec nebylo kam dávat, pokusy o úklid probíhaly jak ze strany dobrovolníků, tak i běženců, ale než se nasbíral pytel, kterých také bylo málo, zrovna tolik věcí se za stejnou dobu ocitlo na zemi jinde. V těchto počtech lidí a jejich pohybu to domácí komunál nemohl stíhat, ani kdyby chtěl.
Kolem desáté večer jsme byli požádáni převézt jednu mladou paní za manželem k rodině do jiného podobného tábora a při té příležitosti, že se podíváme do tábora v Röszke, co je tam nového. Nicky, pracovnice Magny, která jela s námi, situaci monitorovala již několik dní a samozřejmě i na místě pomáhala.
Už cestou bylo jasné, že jedeme jinam, než jsme byli odpoledne my. Tento tábor, měl uzavřený vjezd, hlídkovala před ním policie a my tak museli naši pomoc vzít v taškách do rukou a poponést ji několik set metrů.. Tábor je na evropské poměry opravdu veliký, přechodně se v něm zdržuje několik desítek tisíc lidí a například jen tuto ”naši ”noc podle údajů místní policie do tábora přišlo dalších 4500 lidí.
Celý je zřízen na poli, tudíž hliněný podklad, v kterém klopýtáte o brázdy. Je poset na těsno postavenými stovkami, možná tisíci, stanů různé velikosti a kvality, které zajišťují dobrovolníci a humanitární organizace, které rovněž mají pod palcem výdej jídla, pití, oblečení a provoz lékařské služby. Na místě jsme viděli časté případy poranění nohou, podchlazení-hlavně u dětí-, totální vyčerpání, kdy lidé museli být podpíráni, aby došli ke zdravotníkům a rovněž dehydratace.
Po seznámení s chodem tábora jsme vyrazili na naši hlavní misi, na ty už legendární koleje, po kterých přichází v počtu po desítkách za minutu vyčerpaní lidé všech národností, náboženství a věkových kategorií.
Pobrali jsme do rukou vše co jsme mohli unést a vyrazili proti přícházevším po kolejích. Dostali jsme se tak k tomu, že jsme byli první lidé, kteří s nimi na území EU mluvili.
Je absolutní tma, máme jen dohromady jednu čelovku. Nejprve vždy slyšíte kroky, cinkání a někdy tlumený hovor, nebo dětský pláč.
Pak se zvolna ze tmy začnou vynořovat pomalu kráčející postavy, únava je viditelná již na první pohled, vždyť jen po těch pražcích mezi kolejnicemi kráčí tři hodiny…Po té co je oslovujeme je na první pohled vždy patrná nedůvěra často i strach z nového, nevědí čeho se tu mohou dočkat….Rozdáváme oblečení hlavně dětem, předáváme informace, z kterých je nejvíc zajímá kde se nachází, co je to před nimi za světla/ tábor/ a zda budou muset odevzdávat otisky prstů. Máme pro ně nachystán univerzální uvítací informační proslov, který zhruba vypadá takto :”Hello, vítejte v Maďarsku, nyní jste již v EU. Před vámi je uprchlický tábor, kde si můžete odpočinout, najíst , napít a vyspat. Na místě jsou lékaři, spousta dalších dobrovolníků a také policie, která od Vás ale otisky prstů tady chtít nebude.” Po tomto seznámení obvykle následují již přívětivější obličeje, často úsměv, objetí a hovory stylem: odkud pochází, jak dlouho jdou, kolik dětí, rodinných příslušníků zanechali v Sýrii-Syřanů jistě přes 3/4 ze všech , ale spíš více-, případně jak jsou děti staré, jak se jmenují ap…Prostě jako kdekoliv jinde na světě. Je to celkem silně emoční záležitost, vidět vystupovat ty davy potichu z té tmy, připomíná mi to nějaký biblický výjev, tím spíš, když jsou ty ženy klasicky blízkovýchodně zahaleny. Napadl mě termín jednoho oddílu z bible-Exodus. Těžko popisovat, nutno prožít. Dar pro obě strany.
Takto jsme strávili cca 2-3 hodiny, kdy jsme uvedli obrazně do tábora možná několik set lidí, během kterých jsme rozdali všechno oblečení, asi třikrát upadli ve tmě a asi desetkrát se zastyděli za naše politiky, kteří nejsou v bohaté EU schopni pro ně obstarat ani deku. Tedy vlastně já, kolegyně možná cítili totéž, ale neptal jsem se. Je to spíš o tom, že pak všichni mlčíme….Emoce.
Spát jsme šli asi ve 4 hodiny ráno opět v táboře v Ásotthalom, kam jsme se nad ránem vrátili, spali jsme v autech na kraji tábora.
Ráno jsme se přesunuli do Szegedu /15 min/ pro jídlo pro tábor. Cestou jsme svezli dva iránské utečence, cca 50 leté do města k vlaku…No, chlap mi ruku až do teď nikdy nelíbal /netušil jsem, že tak škrábeme, holky omlouvám se :))
Byla neděle a nám došlo až ve městě, že obchody mají zavřeno a tudíž jsme museli shánět jídlo porůznu ve městě a u benzinových pump-jestli tohle není selhávání státu, tak už nevím. Nakonec jsme sehnali vše, včetně jednoho totálního vykoupení celé pekárny, kdy už tam nezbyl ani preclík a paní prodavačka mohla jít aspoň dříve domů…
Trvalo to však celkem dlouho, vrátili jsme se až ve 14:00 a po předání dobrovolníkům jsme už museli vyrazit na cestu zpět a i tak jsem dorazil domů až těsně po půlnoci. / Mezizastávka v Budapešti na vrácení klíčů od bytu a v Bratislavě, kde bydlí část teamu/. Cestou ještě rozdáváme uprchlíkům, kteří vychází na silnici z lesů na maďarsko -srbském pomezí a směřují pěšky do Szegedu balenou vodu a tím se se zonou humanitární krize loučíme.
Závěr :
Ti lidé jsou skutečně ve špatné situaci, jak životní, tak materiální a častou už i zdravotní a bez ohledu na to, zda nakonec po azylových řízení skončí tady v Evropě, nebo budou vráceni mimo území EU.Je ostudou bohaté Evropy a speciálně naší země, kde i obyčejný tunel Blanka stojí stovky miliard korun, že se o pomoc ani nepokoušíme. Osobně můžu říci, že je to obohacující zážitek, byť ne úplně pozitivní, ale všem kteří věří, že i oni jsou lidi a ne zvěř, ho opravdu doporučuji, už jen proto abychom si uvědomili, co je to za štěstí spát ve svojí posteli a moci se najíst tehdy když mám hlad. Lidi, kteří píší o jejich domnělých špatných vlastnostech nechápu. Mají stejné starosti, radují se z těch samých věcí jako my a brečí ze stejných pohnutek jako my, vše jsem viděl za ty dny ikskrát. A při spánku v autě v táboře a i v noci v kempu samotném, mezi desetitisíci uprchlíků za naprosté tmy, jsem se cítil fakt bezpečněji než v Praze nebo Ostravě na konečné tramvaje…:)) Nebojme se jich.
:))…A co teprve až poprvé uvidí Zemana, že?
Autor
29 Komentářů
šibík zrejme natáčal v inom Madarsku.(Jupiter?).
Ano, jsou to chudáci. Je jich tam nažhavených na pochod statisíce. A nejen tam. Co takhle Afrika? Tam si žijí ještě hůře a válek mají taky dost. Určitě bychom našli hodně potřebných i v Jižní Americe. Pomožme jim! Kolika? Navrhovaným 1500? Později 3500? Nebo 7500? Nebo několika desítkám tisíc? Kde je ta hranice? Kdo ji stanoví? A po jejím naplnění, co chcete dělat s dalšími, kteří uslyší, že je to perfektní a vydají se na cestu také? Potenciálně jsou jich určitě miliony, ne-li desítky milionů. Je pěkné tady kázat o morálce, ale smysluplné řešení jsem ještě neslyšel.
Videl som plné autá vo stave ,,full".Ked idem v stave,,full"do hôr,tak sa vraciam,s časti,,full"lebo obaly nesiem zo sebou.Mladí komsomolci zabudli detailovo ukázat polo,,full"autá na ceste dom.Aké riešenie?Tady a ted a hurá systém-po nás potopa.
Danny, když tak píšete o těch komsomolcích: nikdy by mě nenapadlo, že takový ten odpudivý svazácký snaživý a přiblblý duch bude ještě někdy u nás nějak dominovat, strašit, že si to vůbec ještě někdy může škrtnout – a vida. Toho jsme se nenadáli.
Dado,submisívnych jedincov sa nezbavíme nadosmrti.smile
Všetko začína v rodine.
…ale že se ta submisivita musí projevovat zrovna takhle… no taky mi to dochází, že by bylo naivní si představovat, když skončí SSM, tak se ti lidi a jejich zvláštní potřeby někam vypaří, že ubude snaživých ambiciózních tupců – přeskupují se, do mnoha různých forem, svazácký stejnokroj vystřídá třeba muslimské zahalení, ale nějak jsem doufala, že ty podmínky, aby se tady takoví tak prosazovali, už snad nebudou nikdy pro ně tak příznivé, v tom jsem byla možná trochu naivní. No nevím, jestli jak začali poslední roky v rádiu znovu vyhrávat "staré dobré" estrádní písně Michala Davida, jestli je to nějak aktivizuje :-)…
Kedže prebieha Jom Kipur,tak mi prišli na um slová Elazara ben Azarja:Je to den ,ktorý dáva rozhrešenie za chyby spáchané propti Bohu,ale tie,ktoré sú spáchané proti ludom,sú prepáčené,len vtedy,pokial človek získa opustenie,tých,na ktorých sa nejako previnil."To pozná každý.Ale zabúda sa(ohladne tej hurá pomoci)ma:,,Je rovnako tažké zarobit si na živobytie ako rozdelit vody červeného Mora."Kde je tá úcta k tým ,,statkom"?Pred tým zarobeným.
Presne ako SZM.Len nech je.
Najtvrdšia mena na svete?Predsa úcta!smile
V púšti prijíma beduín dar(drobnost)oboma dlanami,aby dal najavo,aký velký je ten dar.
Danny, jinak Šibíka jsem taky zaznamenala, i jeho vyjádření, jaké nenávistné reakce na sebe strhl, když se snažil pouze objektivně informovat o situaci…
ale co tady toto video, to snad je hoax, zlý sen nebo co??? :
https://www.facebook.com/1073020999389747/videos/vb.1073020999389747/1073027409389106/?type=2&theater
ještě mě teda napadá hrůzný prorocký výjev…
To bude ,,prorocký"výjav.Pokial sa nezastaví privatizácia ziskov a socializácia strát,bude to tak.smile
Danny, ale znáte to, správné proroctví má nakopnout, aby se člověk probral a "výjev" nemusel nastat, žádná fatalistická věštba, tak snad :-)!
Škoda, že to asi do zpráv nedají, aby mělo "zjevení" pořádný dosah, ale tak když jeden Jonáš zvládl (i bez telky) celé Ninive…
Jonáš apon na rastlinke (s ktorou nemal žiadnu robotu),pochopil,že nemôže privatizovat(v tomto prípade Hospodina),ani socializovat straty(zničit Ninive).
Teraz sa vlády (klamom potvrdzovania)zdielajú mohutne čo urobili.Ale horšie im ide vymenovat,čo NEUROBILI.Falošná filantropia?Vo výraznom štýle,v ktorý potichučky obchádzajú cintorín neviditelných(zatial)následkov.Vytvárajú ilúziu stability,čo otupuje vnímanie rizík.Dalo by sa povedat,že až chronicky podcenujú možnost,že budúcnost im odbočí s kurzu,nimi stanoveného.smile
Soc. agitátor:novú školu vám postavíme!Ticho.Nové to a to!Ticho.Aj most vám postavíme.Nemáme rieku!Aj tá bude!(V skratke)
Danny, no spíš se mi vybavuje film Bílá paní, jak jdou přes řeku po tom novém neexistujícím mostě a mávají a provolávají slávu… nekecej a plav! :-)
Presne tak.at žije nový most!At žije Europa!smile(A Hrušínského:,,Všetko sa vyrieši.").
To už nie je,,dielčie sociáln-socialistické inžinierstvo",to už je ,,utopické sociálno-socialistické inžinierstvo".smile
Nezbavili sme sa zvyku sklánat sa pred ,,velkými"(osis Merkel),,osobnostami",ktoré samozrejme dokážu robit super-ultra velké chyby.Stoja na strane odvekého a trvalého útoku na slobodu a rozum.(schvalovanie ministrami a nie premiérmi,jasné prečo).
Slová barda:,,A čo i dušu(život)dáš v boji to divokom,vôlˇ nebytˇ,ako bytˇ otrokom."smile
Mně zase naskočil náš klasik:
V bázni boží na rohoži
šedý rab si hoví syt
za svůj hrnec ztuchlé rýže
poníženě důtky líže,
jimiž tisíckrát byl zbit.
Ze všech kleteb otročiny,
jíž nás stihl bůh,
nejtrapnější, nejhroznější
otrocký je duch.
Hleďme kolem na své řady,
co tu klamu, lsti a zrady,
co tu nízkosti se plazí,
co tu zášti srdce mrazí,
co tu zmijí
před cizím se podle svíjí,
svým pak vztekle syčí v sluch!
a tak, docela jsem se začetla, ve škole na to člověk kašlal a teď se rád vrátí :-)
http://texty.citanka.cz/cech/po1-1.html
Vedeli sa dívat a tým pádom aj vela videli.(z latiny-videli,čo videné znamená).
Plná to misa,ale otroctvo k tomu.
Aj hora Morija-videnie,po akom zápase Jaakov VIDEL,čo videl.smile
Danny, tady taky jeden, kterému – zdá se – zrak slouží, není to sice básník, ale i tak dovede promluvit:
http://neoekonomika.cz/petr-robejsek-totalitarni-tendence-zapad-pred-zrusenim-bankovek/
žial, nemýli sa.Staré ,,videnie:,,Felix,qui nihil debet,štastný,kto nemá dlhy".
Socani v osemdeatich rokoch vo Francii prevzali riadenie bánk,V USA po roku 2000 prevzali banky riadenie vlády.To sa vymyká chápaniu.Návrat slepoty voči budúcnosti.
Kedže si s ,,bytˇ štastný" a ,,mat štastie",vyberám to prvé,takže redundáciu mám uloženú v hotovosti pod madracom.A mám opak zadlženia.(radili všetky babičky)smile
Príroda sama nemá v oblube velkost.(Banky,monopoly)padá jeden a padá všetko.
p.s.Už kedysi napísal Periklés:,,Ak ked nemnohí môžu vytvárat politiku(velku ekonomiku…),ale vštci sme schopní ju posudzovat."
A následne volit,dávat(nedávat)svoje peniaze.
Tak nám skončil summit.Asi do noci pozerali Bielu pani a upútal ich Hrušínsky.(Všetko sa vyrieši).
Neponúkli žiadne riešenie,prijali heslo:,,Počkajme,ono sa to vyrieši nejako samo.(V nemecku už pomáhal zasahovat Bundeswehr.Pri bitke)."
Peniaze nie sú podstatné…Nech to stojí,čo to stojí.Ked dôjdu vytlačíme si dalšie.
No a tak.smile
Danny, smile, ale čím dál víc skvoz sljozy…
Ale možná to jen nechápeme, třeba na druhé straně řeky pak vylezeme z vody jako zástup nových krásných Evropanů, nezatížených nacionalismem, sobectvím a tak, a ještě budem rádi, že jsme si mohli pěkně zaplavat (smile)…
on nám to nějaký soudruh jistě rád vysvětlí
Ještě se vracím k těm Písním otroka:
Hle, ten řemen sluje Vírou,
jež vám káže: Zbožně nes
jho svých pánů, za trud žití
v ráji najdeš věčný ples.
Ten zas řemen zovu Právem,
z vašich vlastních zad je drán,
vaší krví na něm psáno,
že jste raby a já pán.
Zde ten uzel Zvyk je dávný,
onde Mrav, tam Osvěta,
ba, i Svobody se fraška
s Pořádkem zde prolétá.
Lidskostí ten řemen sluje,
onen Pravdou, Ctností ten –
Co tu svistí v mojich důtkách
na vybranou krásných jmen!
Krásných jmen je na vybranou čím dál víc, ale docela mě překvapilo, že i ta "lidskost" už tenkrát jela :-)
Mená veru mená.Včera mi volal švára(s ,,frízskych Nemcov,spod Hamburgu).Tak aj ja som počul jedno meno.Das ist foce!A že Novalis(romantický básnik)mal pravdu,ked povedal:,,..že svet sa stáva snom a skutočnost snom."A mám zhánat pozemky,nastane exodus Nemcov.Do Polska už odchádzajú neúrečkom.(už som pochopil,prečo Poliaci cukli.Im to vyhovuje,lebo nastáva,,head hunting"smile.Odchod vzdelancov a príchod bildungsferne Schiten.(preklad sa mi páčil,,vzdelaniu vzdialené vrstvy"taká nonšalancia).
Nový Drang nach Osten.smile
Tak tady soudruh stavitel mostů už předkládá plány:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Plan-globalniho-financnika-George-Sorose-pro-Evropu-Milion-prijatych-uprchliku-rocne-vice-pravomoci-do-Bruselu-a-jeste-vice-neziskovek-401099
Není to hezké, že nám to naše sobectví a jeho škodlivost někdo takto objasní? Ještěže takové vizionáře a strůjce šťastných zítřků máme.
Trefne to vyjadril moskovský vrchný rabín Jakov Mejz,ked upozornoval Trockého(Bronšteina):,,Trockí robia revolúcie(vízie) a Bronštajnovia za ne platia."
Nikdy som nepochopil,že veria niečomu,čo zjavne nefunguje.Presvedčovanie aby sa opustila demokracia,ktorá,,vládne"podla zákonov(normatívnych) a prešlo sa na iracionálny(nejeden,každý z nich má vlastný,a hranice sú hmlisté)imperatív.Nútia ludí do ruskej rulety.smileAk trafíme(náhodou,asymetricky)na prázdnu komoru,bude dobre,ak nie bude dobre len jemu.(vizionárom).
Oj,bude,ako nebolo.smile
Ešte malý príbeh,ktorý zaznamenal M.T.Cicero.Istému neznabohovi menom Diagorás raz ukázali pamätné dosky s portrétmi veriacich,ktorí sa modlili a potom prežili ztroskotanie lode.To malo byt dokladom,že modlitba dokáže zachránit človeka pred utopením.Diagorás sa však opýtal:,,Kde máte obrazy,tých,čo sa modlili a sa utopili?"
Utopený a beznádejne mrtvy sa snami zo dna mora len tažko podelí o svoje zkúsenosti.
Facit?Vymenit búrku za vízie.smile
Danny, mimochodem, gratuluju k Saganovu vítězství, já vždycky vaši hymnu ráda slyším a nikdy ji nepřestanu čekat po té naší (už jen kvůli té tiché pomlce, která patřila podle vtípku nám, Moravanům, a takto jsme o ni přišli). Náš ráj na pohled a vaše hromy divo bijú k sobě prostě patří :-).
Radši búrku než burku (jsem vtipná, smile).
Sagan mi vyrastal v dome oproti.smile(pamätám bicykle s kolečkami na bokoch).
A ja som prišiel o najlepšieho horolezca(Boryš umí po skalinách.Burka a búrka).
tak je fakt, že naši lezci nejsou špatní, nejeden boryš (třeba Adam Ondra) se mezi nima najde :-)