„Proč jsem chudý, rebe.“ postěžoval si se smutkem v hlase jeden z nejlepších žáků ješivy.

Rabi pohlédl mladíkovi do tváře a řekl: „Polož si ty správné otázky.“

„Nechápu, rebe, nerozumím, jaké otázky máte na mysli?“

„Ptej se, chudý, ale v čem? Chudý, ale z čeho? Neptej se, proč jsem chudý, to je špatně položená otázka. Nauč se ptát dvěma způsoby: z čeho a v čem. Ty se ptáš proč, a už vyžaduješ odpověď, která začíná slovem protože, hledáš odpověď, ale v srdci sis odpověděl sám.“

„Dobrá, rebe, budu se ptát, jsem chudý, ale v čem, ale z čeho?“

„Nepřidávej slova, ptej se prostě a jednoduše. Pak to vypadá, jako kdyby se ptal zlý a ne dobrý pud.“

„V čem jsem chudý, rebe?“

„Ve všem, v čem chtějí být lidé chváleni a ctěni i mít z toho zisk. Je ztráta oblékat si uznání lidí jako kabát, chválu jako šál a pocty jako čepici. Ale to není vše. „V čem“ to je ovzduší, které kolem sebe člověk vytváří. To jsou společenské vztahy, do kterých vstupuje, smlouvy, jež uzavírá. Pokud člověk koná s Jeho Pomocí (budiž požehnán), byť je chudý, vstupuje do vztahů i smluv, které mu neublíží, nezničí jeho pověst, ani soukromý život.“

„Z čeho jsem chudý?“

„Z nevědomosti a z neznalosti. Chce-li muž získat majetek poctivě, aby mu On Požehnal, pak by se měl obrnit trpělivostí a naučit se zpaměti a hbitě počítat. Ale to není vše. „Z čeho“, to je chudoba, jejíž příčinou není pouze nošení oděvu anebo břemen, ale i vystupování před Svatým, (budiž požehnán) a lidmi; kdo má opatrné a ústupné srdce, byť je chudý, má dost síly, aby svou chudobu snesl a klidně i po celý život. Z čeho jsem chudý, vychází ze srdce, z mysli, z pocitu, že mám něčeho nedostatek.“

„Rebe, tak ty dvě otázky mohu pokládat nejen s ohledem na chudobu, ale i bohatství, vlastně na každou životní situaci, je to tak?“

„Ano, jak jsi řekl. Pak se můžeš ptát obecně. V čem vycházím? Z čeho vycházím? Pokud je tvoje odpověď na „v čem vycházím“ – v Něm – a pokud je tvoje odpověď na z čeho vycházím – z Tóry – pak se můžeš i ptát, proč jsem chudý.“