Jinak se to nazvat nedá. Poslední kapkou ve formování mého názoru byla procházka Pražským hradem v tomto týdnu.

Hrad zezelenal. Uniforma teď stojí na každém rohu. Různé druhy uniforem, od Hradní stráže, přes Hradní policii až po policii městskou. Chlapci jsou ozbrojeni, kolty visí proklatě nízko u pasu. Též radiový provoz je velmi hustý. Pořád někoho vidíte, jak něco poznamenává do vysílačky. Prostě Hrad je střežen a nepamatuji doby, kdy tomu tak bylo před tím.

Ať už letadla narazila do mrakodrapů v New Yorku, nebo když vypukl nějaký ten konflikt na Blízkém východě, když naše zpravodajská služba dostala varování před „teroristickým útokem“, nebo když byl spáchán atentát na redakci časopisu Charlie Hebdo, ani při kuličkovém pistolovém útoku na Václava Kaluse, ba ani při žhářském útoku na byt ministra obrany v posledních týdnech, prostě nikdy nebyla bezpečnostní opatření na Hradě tak ostrá jako teď.

A nevyburcovala je žádná z výše uvedených událostí či hrozeb, ale obyčejné červené trenýrky.

Zjevně se dotkly ega našeho nejvyššího. A tak místo, aby to přešel nějakým vtipným bonmotem, jak často a rád dělá, a naopak by třeba i zesměšnil tvůrce té taškařice, tak jeho mluvčí mluví o fašistech a policie o zadržených kriminálních živlech se záznamem v trestním rejstříku (protože je soud odsoudil k peněžité pokutě za pozměněné panáčky na pražských semaforech). Jako bych četl články v Rudém právu v letech osmdesátých.

Pak se samozřejmě nabízí jen jedno vysvětlení – a to že ta recese trefila do černého. Dotkla se Hradního pána na jeho nejcitlivějším místě. Poranila jeho ego. Miloš Zeman má mnoho špatných vlastností, ale jedno mu neupřu – je inteligentní. Ale tady ukázal spíše hloupost.