Už dlouho jsem nereagovala na články, ale text kolegy Pocha mi nedá. Nedá mi už jen to, že hovoří o generaci, která „vyrůstá ve státě, kde je majoritním náboženstvím islám a právní systém je zcela založený na šarí’e“ – když takový stát dnes nikde na Zemi nenalézáme. I vláda Saúdské Arábie je krajně nešaríatská už proto, že k jejímu zvolení nedošlo cestou konsensu.
Je těžké vyčítat muslimům, že se nemohou „stavět proti příkazům a nařízením autorit,“ když totéž přitom už z principu není dovoleno ani nemuslimům. Dokonce i v ryze sekulární a většinově ateistické ČR se nemůžeme libovolně „stavět proti nařízením a příkazům autorit,“ ať už jde o nařízení Dopravního podniku, nacházíme-li se v hromadné dopravě, příkazy školního řádu ve školách (nerespektování nařízení autorit relativně nedávno vyústilo v situaci, kdy muslimské studentky opustily školu, jejíž autority nedovolily nošení šátku) nebo dokonce směrnice, nařízení a paragrafy platných zákonů. Vzpoura proti příkazům, nařízením a řádům je možná v každé společnosti, nicméně jedinec si vždy musí být vědom možných následků (u nás je v současné době tím nejextrémnějším následkem vzpoury proti řádu mnohaleté vězení).
Volba autorit a diskuse o jejich rozhodnutí jsou islámu vlastní. Islámská – skutečně islámská – vláda nemůže existovat bez shūrā , shromáždění volených představitelů, z nichž je volen vůdce. Roli, jakou hraje společenská dohoda v politických věcech islámu, nejlépe dokazují dějiny. První chalífa, Abū Bakr, byl zvolen hlasováním. Tento způsob se pak stal nábožensky závazným pro každou vládu, která by se chtěla nazývat islámskou.
Když shūrā dokončí výběr hlavního představitele, v ideálním islámském státě má každý muslim na vybranou, zda se jejímu rozhodnutí podvolí či nikoliv. Pokud se určitá skupina obyvatel domnívá, že volba byla nesprávná, mohou ji odmítnout a zformovat opoziční skupinu. Podle islámských pravidel si následně obě politické skupiny zvolí rozhodčího, který jejich rozepři rozsoudí. Ani pak ale zvolený vůdce nesmí být diktátorem. I když je to on, kdo je zodpovědný za důležitá rozhodnutí, mezi jeho povinnosti patří tato rozhodnutí vždy konzultovat s shūrā , ať už je jí parlament nebo poradní shromáždění či jakýkoli jiný podobný útvar, nebo, jak se říká o prvních muslimských chalífech, třeba s kolemjdoucími na ulici.
Nepotismus nebo dědičná vláda je neislámská – představitel zvolený jinak než čistě na základě svých lidských, morálních a vůdcovských kvalit není v islámu vůdcem legitimním. (To je mimochodem jeden z důvodů, proč monarchistické arabské vlády nemají příliš v lásce obrozenecké islámské proudy. Ty totiž mívají ve zvyku na tento nedostatek poukazovat a vyzývat k jeho odstranění.)
(Pro případné zájemce o další informace o nutnosti islámského konsensu doporučuji TENTO anglický text.)
Četla jsem, že muslimové se na každém kroku ptají, co nařízení autorit – velkou část dne jim zaberou modlitby a „rutinní povinnosti“ vycházející z Koránu, od Mohameda a muslimských učenců a rodičů.
Dovoluji si z vlastní zkušenosti odhadnout, že modlitbami stráví průměrný, svědomitě praktikující muslim 6 – 15 minut denně, nanejvýš 30, pokud se rozhodneme započítávat i meditativní techniky odříkávání růžence nebo pokud dotyčný volí při modlitbách obzvláště dlouhé úryvky súr.Plnění rutinních povinností, které vycházejí od rodičů i odjinud, zabere spoustu času všem lidem na světě. Jde například o čištění zubů a jinou tělesnou hygienu, péči o oděv a celkový tělesný vzhled, přípravu jídla nebo výběr stravování, společenské interakce, práci v zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost a další. Při všech těchto činnostech jsme vědomě či nevědomě ovlivňováni vzory rodičů a lidí, s nimiž jsme vyrůstali a kteří jsou kolem nás. Osoby, které rutinní povinnosti a zvyklosti neplní, jsou ve všech společnostech vyvrhovány na okraj a poznamenány infámií (u nás typicky bezdomovci). Na vzniku společenských nařízení a pravidel se přitom jednotlivci nepodílejí, pravidla se ale mohou pomalu měnit v závislosti na změnách způsobu života (nejviditelnější jsou rozdíly mezi městem a venkovem, mezi generacemi nebo mezi jednotlivými zeměmi, které jsou vždy větší, než rozdíly mezi osobami různého náboženského vyznání. Žid z Jemenu má tak způsobem života a názory mnohem blíže k muslimovi z Jemenu z téže generace, než by měl k o generaci mladšímu židovi z Toulouse. Etiopská pravoslavná křesťanská babička by podobně velmi těžce hledala spojitost mezi svým způsobem života a hodnotami a způsobem života a hodnotami německé adolescentky z evangelické rodiny.).
Pravidla, která jsme načerpali v dětství, se pochopitelně odrážejí i na našem chování „v nejužším soukromí“ – mnoho lidí si po použití toalety umyje ruce, i když je „nikdo nevidí,“ spousta lidí jí příborem i v soukromí, nedloube se v nose či jiných tělních otvorech a vyvaruje se hlasitého říhání i o samotě. Nesebereme sousedovi rohožku, i když se nám rohožka líbí a soused není v dohledu.
Muslimský emigrant, který se ocitne na Západě, tedy sebekontrole a pravidlům neunikne ani v nejmenším. Je možné, že pravidla budou jiná, neznamená to však, že jich bude méně! Ani tady si nemůže vyjít v plavkách na pohřeb nebo nahý na náměstí, nemohou odnést sousedovu rohožku. Zdá se, že (potenciální) muslimští emigranti si to uvědomují. Odcházejí skutečně jen z míst, kde, jak se říká v článku o elastické vůli, před sebou „nevidí rozvíjející se budoucnost s tisícem cest a tisícem bran, jako evropští mladíci a dívky.“ Opouštějí, byť třeba i s myšlenkou na pozdější návrat, demokratické, ale chudé muslimské země jako je Tunisko nebo Senegal a míří tam, kde doufají – většinou oprávněně – v nižší nezaměstnanost a lepší možnosti uplatnění. Z naprosto nedemokratických bohatých muslimských zemí, mezi něž patří Saúdská Arábie nebo Brunej, neprchá nikdo.
Řešení (blíže nespecifikovaných) nenaplněných potřeb, které autor šmahem přisuzuje všem muslimským zemím, vychází z předpokladů evropského kulturního okruhu a jako takové neodpovídá realitě (velmi kulturně rozrůzněných) muslimských zemí. „Apatie vedoucí až k sebevraždám“ je téměř nevídaná ve válečných a zejména poválečných oblastech bez ohledu na náboženské vyznání jejich obyvatel; sebevraždy a vraždy se v mnoha muslimských zemích v období míru rozmohly až v postmoderních časech s rozšiřující se adorací individualismu (sama ještě pamatuji doby, kdy – ani ne před dvaceti lety – byla každá vražda v Senegalu tématem tak závažným a vzácným, že se na titulních stránkách deníků drželo po celé dny). Kdyby teorie o tom, že rigidita islámského vyznání vede k sebevražedným atentátům, byly správné, zbývá pak ještě objasnit, proč k těmto atentátům nesahají obyvatelé sice nábožensky sešněrovaných, ale ekonomicky a politicky bezstarostných zemí? A proč naopak nebyly sebevražedné mise cizí Japoncům?
Zcela nesprávná je pak představa, že stát se imámem nemůže každý, zatímco možnost emigrace je dostupná širokým masám. Je to přesně naopak. (Imám je mimochodem každý člověk, který vede modlitbu. Není k tomu třeba vůbec žádných škol, stačí umět nazpaměť krátký text.) Aby se člověk stal muslimským učencem, potřebuje mnohem méně peněz a štěstí než k tomu, aby mohl emigrovat. Možnost emigrace je vyvažována zlatem, skládají se na ní celé rodiny nebo naopak hlava rodiny prodá většinu majetku, aby mohla vycestovat a podporovat ty, kteří nemohou.
Šaríu tvoří souhrn pravidel a zákonů (fiqh), začasté víceméně paralelních s židovskou halachou. Jejich hlavním účelem je bezpráví zabraňovat, nikoli jej podporovat. Domnívám se, že není možno zjednodušit důvody emigrace z muslimských zemí jako „útěk před šaríou,“ když přitom řada muslimů odchází do jiných muslimských zemí nebo naopak opouští země nemuslimské, leč chudé, soužené nezaměstnaností nebo zmítané válkou.
Jistě se shodneme v tom, že pokud někdo opouští rodnou zem, k níž ho váže jazyk, zvyklosti, vzpomínky, rodina i majetek, musí k tomu mít velmi pádný důvod. Takovým důvodem bývá většinou – a v tom se také shodneme – touha po důstojném životě, lepších vyhlídkách na budoucnost pro sebe nebo pro svoje děti či rodiče. Přiznávám ale, že představa, že někdo odchází z domova, z toho, na co je zvyklý, především proto, aby následoval a kompletně přijal naprosto cizí a neznámý způsob života, který zná jen z televize nebo z doslechu, mi připadá přitažená za vlasy.
Pokud by totiž jedinou a nejdůležitější motivací byl odchod z míst, kde je majoritním náboženstvím islám, proč lidé odcházejí výhradně z chudších zemí do těch bohatších (a třeba i islámských)?
24 Komentářů
Karimo,keby ste si urobila poriadok rozdielného chápania napr.:,,Neutrácaj viac penazí ako máš" a napr:,,Neber si s penaženky viac penazí,než je v nej"tak by Vás nenapadlo splietat spolu autority od Roberta a Dopravný podnik.To už ani nespomínam,,utrápené"študentky.
Nemyslím, že bych splétala dohromady věci, které k sobě nepatří. Podstatou mého sdělení mělo být, že i když možná lidé z jiných kultur provádějí každodenně bezmyšlenkovitě věci, které nám jsou divné, a snaží se vystříhat věcí, které jsou pro nás samozřejmé, děláme totéž (a lidem z odlišných kultur to připadá divné právě tak). Tvrdím, že kulturní vzorce s sebou automaticky nesou omezení a autocenzuru bez ohledu na to, ČÍ kulturní vzorce to jsou a k jakému náboženství patří nebo nepatří jejich nositelé. Pokud se zde mělo hovořit čistě o trestním právu (přičemž omezení u něj rozhodně nezačínají), pak trestnost cizoložství nebo provádění potratů podle mě tak nejsou o nic bizarnější a ničivější pro individuální svobody, než trestnost polygamie, incestu nebo korupce, abych přinesla konkrétní přirovnání.
Vážená paní kolegyně Karimo, děkuji za Váš obsáhlý komentář. Musím říci, že mne poněkud překvapil. Snažím se být nezaujatým kritikem nejen islámu, muslimů, šarí’y, ale i těch, kdo jsou proti islámu, proti migraci, vyhrožují tak zvanou islamizací, tvrdí, že jsou muslimové zlem pro svět, že oni ve jménu Alláha a Koránu a Proroka páchají ohavnosti, ničí historické památky atd. Snažím se na problém dívat z různých úhlů a z různých hloubek. Zejména v konotaci antiopresivních přístupů. Proto mne překvapila Vaše obsáhlá reakce na můj jistě neutrální text, který je opravdu jen malou částí publikace „Islám, zlá předtucha?“.
DANNY se vyjádřil trefně a vystihl možná snad i nechtěně jednu z těch slabších podstat problému.
Chtěl bych na něj také odpovědět rozsáhlejším textem, než jen tady v komentářích.
Přeji Vám paní Karimo krásné dny. A děkuji za Váš článek.
Pane Roberte, Váš text jsem jako neutrální chápala a takovým by měl být i ten můj, který se pouze snaží poukázat na některá sporná místa v tom prvnm obsažená. Právě proto, že Váš článek je částí chystané publikace, berte, prosím, můj text pouze jako připomínky, které můžete, ale samozřejmě nemusíte brát v úvahu. Krásné dny i Vám!
Paní Karimo, děkuji za pŕipomínky, jsou jistě podnětné! Děkuji Vám za ně. A ještě jednou přeji krásné dny
Alebo čo,,najlepšie dokazujú dejiny…(zvolenie Abu Bakra,ktorý bol zvoleny hlasovaním".
A z iného uhla pohladu:,,Umar pre svoju priamost a neohrozenost požíval velkej vážnosti,posilil nepatrnú obec prorokovu a vytrval pri nom pri všetkých protivenstvách a zápasoch.Za života Mohamedovho ustupoval,zrejme pre svoju mladost do úzadia pred jeho staršími druhmi,ale hned po jeho smrti,ktorá sa stal kritickým okamžikom pre mladé spoločenstvo,vystúpil do popredia.Obhájil svojou ráznostou záujem celku proti nebezpečiam.Svojím holdom Abu Bakrovi strhol STRHOL na jeho stranu väčšinu Kurajšovcov a Medínskych,DAL moslimom nového vodcu,námestníka(chalífu)posla božieho a zabránil hroziacemu rozbroju v samotnom hlavnom meste.Tým sa však Umar nezriekol vplyvu na další vývoj udalostí,ako radca.Vojnám zvaných ridda nezabránil.
Abu Bakr pred smrtou ZIADAL aby za zástupcu bol zvolený Umar.Vedeli si to zariadit(ved boli rášidún).
Tie hlasovania neboli až tak košer,ako je to podávané.(romantizujúco).
Danny, vždyť to přece vůbec není v rozporu s tím, co jsem psala. Pakliže Umarův projev zapůsobil na komunitu takovým způsobem, že se ROZHODLA pro Abú Bakra, stále platí, že bylo rozhodnuto hlasováním (a někteří jedinci Abú Bakra uznali až po čase).
Taky byste jistě neřekl, že Démosthénes donutil Atéňany k povstání.
Ani Umarovo nástupnictví nerozhodoval Abú Bakr sám: před smrtí tuto volbu podle zmíněné zvyklosti konzultoval s šúrá (za doloženou se dnes považuje přítomnost Abdurahmana ibn Tawfa, Uthmana bin Affan, Aliho ibn Abi Taliba a Talhy ibn Ubajdallaha).
Jenom poznámka; srovnání žida z Jemenu s židem z Toulouse tak úplně neodpovídá srovnání etiopské pravoslavné křesťanky s německou evangeličkou.
Žid z Jemenu i ten z Toulouse jsou totiž příslušníci toho samého náboženství- rabínského judaismu, rozdíly mezi nimi jsou tedy opravdu víceméně kulturního původu. Kdežto u etiopské křesťanky a německé evangeličky to není jenom totéž náboženství v jiné kultuře, ale jde o dvě různé církve s velice VELICE odlišnou naukou. Nejde tedy o rozdíly podmíněné pouze kulturně, ale i teologicky.
Odpovídající paralelou by mohlo být srovnání evropského rabínského žida s egyptským karaimem (lišící se nejen kulturně, ale i teologicky).
Jinak, co se týče toho, jestli má větší vliv kultura nebo náboženství, taky to závisí na síle onoho náboženství a na důslednosti praktikování onoho jedince.
Čím víc je jedinec praktikující, tím větší vliv má na něj náboženství a menší okolní kultura. Méně praktikující jedinec výrazně podléhá svému okolí. Málo praktikující muslim v Evropě může být stejný jako ostatní průměrní Evropané. Stane-li se hodně praktikujícím, hnedle má plnovous a čepeček.
Spíš než o to, jestli je silnější kultura nebo náboženství jde o to, co z toho převažuje.
Karimo,neberiem nikomu jeho romantický náhlad.
-Rozhodujúceho úspechu sýrskeho taženia,prážky hlavnej armády cisára Herakleia u rieky Jarmúk r.636 sa prvý chalífa už nedožil.Zomrel v spnu 634,zaväzujúc si starých druhov prorokových,že budú vzdávat hold tomu,KOHO im označí.A tým vyvoleným,ktorému Abú Bakr s kludom VKLADAL do rúk osud rodiacej sa islámskej velmoci bol jeho radca Umar(Omar).Verte,že šúra v somínanom obsadení si ani neškrtla.(Ak mládenci chceli ešte čo to požit.smile).
Další príklad-ked Umar rozdeloval dobyté územia na provincie(tu sa ukázala genialita jeho,ktorý položil základy správneho,finančného a spoločenského zriedenia),ktoré ZVERIL miestodržiacim.
Po zavraždení,jeho nástupca Uthmán(Othmán
) z rodu Umajjovho.NEMAL energiu pokračovat,tak bol jednoducho zavraždený a otvoril cestu Alímu.A ten podlahol obratnejšiemu a Ráznejšiemu Muávijovi.
Aj Stalin mal politbyro,ktoré akože odsúhlasovalo všetko.Ramantik-komouš v to verí dodnes.Ale fakta sú fakta.Len si verte v šurá.
No a tak.
Demosthénes nedonútil Athény,ale na PODNET Demosthéna Athény i Théby skončili u Chaironeie.Rozdiel?Demosthénes nebol akčník a oblúbenec nejakého aténsko-tébskeho Filipa.smile
hrušky s jablkami?
Danny, já se obávám, že i ti bojovníci odcházející k IS mají krásné romantické představy… Prostě takoví islámští jánošíci…
Když už i život Mohameda byl neislámský (jak jsme se dozvěděli od Kateřiny, jeho sexuální život nemá být vzorem k následování), proč čekat, že první muslimové se islámsky chovali? Tak se můžou nechat zmást jen pomatenci, kteří na tom vyrůstali. Správný evropský muslim si vybere pěkné povznášející příběhy a zbytek blahosklonně vypustí. Zoufalci, kteří berou vážně všechno, jsou – řekněme – taky neislámští, ne :-)?
Ty romantické brýle asi moc nemá cenu nikomu tahat z nosu, jinak se akorát strašně rozlítí, ale povím vám – je to mor. U toho islámu to působí obzvlášť výrazně, kouzlo orientu (to už věděl Kristián), uhrančivý pohled snědého prince (známá se dala na islám kvůli Sandokanovi, ani nepamatuju, jestli vůbec byl aspoň v tom seriálu muslimem), statečný boj proti hnusným utlačovatelům… no a pak se takoví Sandokani a Marianny vrhají do všemožných dobrodružství, Bůh chraň…
Dado,mali ste vymenit Sandokana za čierného korzára.(Emilio Salgari,tak som ho mal rád,že si doteraz pamätám meno autora.Korzára.).
,,Zavrite oči,odchádzam…"na smolu dneška ich nemajú ani otvorené,a Adina aspon pátrala.
Prispôsobujem sa svetlým zajtrajškom.Doma už vypukol džihád,lebo hodlám rozšírit rodinu o dalšie manželky a manželka džiháduje záporne,napriek tomu,že som výber nechal v jej rukách.No uznajte.smile
U Kristiána sa mi marí,že aj ten podnik sa volal Orient.
Ja veru,škoda že sa opomíja ,,optimistické uchýlenie"(optimism bias).
,,Račte být v bordeláku,pane lajtnant.Voni jsou ty cesty Pána rozličné."(Hašek).
Danny, co bych Vám poradila… snad vyslat manželku na nějaké školení k multikultuře do Bruselu? Tam už by jí tu toleranci k Vaší víře vysvětlili. Když to nepomůže, tak snad rovnou proplesknout a vysvětlit jí, že je to k jejímu dobru. Nebo napřed vykázat mimo pelech? Už si to pořadí nevybavuju, no prostě hlavně stupňovat ten tlak jemně a citlivě, abyste jí dával šanci pocítit svou chybu :-).
Jinak s Korzárem – mně to nemusíte vykládat, taky jsem ho milovala, ale k Pirátům jsem se kvůli němu nedala. Maximálně jsem si při hrách uzurpovala roli Vinnetoua, co si tak vzpomínám :-). A bordelák se Švejkem Hrušínským mám před očima (i ušima), geniální.
Brusel?Veru to nie.Lebo Dan Landa vo filme ,,Proč?"rval:,,Brusel,Brusel!"
To by si mohla mysliet,že sa jej chcem zbavit.smile
Ale však paleta je dost široká.
Máte recht, Danny, proč rovnou Brusel, když v sousedním Německu rostou výcviková centra multikultury jak houby po dešti?
http://zpravy.idnes.cz/nasili-mezi-uprchliky-v-nemecku-dnq-/zahranicni.aspx?c=A151006_152909_zahranicni_mlb
Myslím, že mnozí by tam Vaši paní uvítali s otevřenou náručí…
P.S. omlouvám se za tento poněkud nechutný a drsný styl humoru, ale tak nějak asi k této době sedne, manželku pozdravuju a fandím jí v jejím vzdoru (doublesmile)!
Karimo,potýkal som sa s tou neslobodou slobody.Zavánalo mi to Frommom,ale skončil som u Ibn Abbása.
-,,Trpezlivost pri skúškach a velebenie pri neštastiach patrí k tomu,čo je pre človeka nutné.Lebo ked niekoho postihne neštastie a on sa obracia k Bohu velebením,stáva sa tým človekom,ktorý sa s láskou podrobuje Božím rozhodnutiam."Boh všetko predom určil a tanovil,človek je slobodný len vtedy,ked to uzná a podrobí sa osudu.(Vieme ,čo je už sloboda).
No a pre útechu a posilnenie sebavedomia si neslobodní ludia vymysleli eskapistickú(únikovú),,filozofiu",ktorá je hitom v každom zbore väznov:,,Myšlienky sú slobodné/Aj ked madržia v temnej cele,tá zanikne s nepriatelom./Moje ideje ,to je tá pravá nadej……(premenné)Neslobodní slobodní?Nesloboda slobody?
Krásně napsané i když se obávám pro některé jedince tak složité a dlouhé že za A nepochopí a za B ani nedočtou.
Já mám islám ráda, sama jsem křesťanka a v islámu jsem našla svobodu a mír. Až přijde den, kdy zjistím že Bůh ode mne očekává zařadit se do nějakého stáda moc ráda konvertuji.
Já se obávám, že problém vůbec není v náboženství a jeho způsobu vyznání. Problém je, byl a bohužel asi i bude ve výkladu a zneužití jakéhokoli vyznání k obohacení, prospěchu, převzetí moci jakékoli manipulační většiny. Stejně jako Hitler v zájmu budování zářné třetí říše zmanipuloval svůj národ a všechny fanatiky, choleriky a despoty vyzval k vyhlazení jemu nepohodlných ras tak i nyní jsme svědky toho jak se mobilizují ty samé nátury a bez znalosti islámu, kultury se uvaří z vody jakési hodnocení typu znásilní, zabijí, zavážou, kamenují apod. a štvou proti této náboženské skupině. Tato situace je naprosto identická.
Křesťané sami mají máslo na hlavě a já bohužel musím říct že jsou to hory másla a přímo se v nich topí. Tisíce let tyranie a diktatury, vlastní popření základních hodnot každého křesťana a vůbec v mých očích největší hřích je nadřazenost křesťanů coby dobyvatelů z nás udělalo to co jsme. Jen málokdo, kdo se ohání křesťanskou kulturou a rozdílnosti učení si uvědomuje, že islám sám je postaven na stejných hodnotách, jen je opravdu zachovává a neschovává své prohřešky pokrytecky za vyfabulované povídačky z Vatikánu. To ve jménu kříže se likvidovaly celé národy, kradlo a vraždilo se, v ovečkách se pěstovalo udavačství a pokrytectví. Církev svatá nás po generace více jak tisíc let učila, že každý hřích lze vykoupit laciným grošem a kdo není křesťan je pohan a pohany je třeba likvidovat.
A tak v duchu této výchovy se oháníme jakýmsi pavěděním o islámu a jeho tradicích a zvycích a historickém poslání, ale jakmile se dojde na naší historii – tu vedenou církví tak to je dávno, to my jsme nebyli, a vždyť my jsme vlastně ateisti. Je to stejná lež a pokrytectví jako vše v čem jsme byli po generace vychovávaní. A až nám dojde, že házíme kamenem zcela neoprávněně a bezdůvodně bude možná už zcela pozdě. Pozor abychom jednou neskládali účty svým dětem a vnoučatům až se budou ptát proč jsi se dědo, babi nepostavil na stranu utlačovaných.
Monika
Jednak by se dalo říct, že ne všichni křesťané jsou římští katolíci. Východní církve měly odpočátku vlastní patriarcháty, takže nikdy nebyly pod přímou kontrolou římského papeže. Ani protestanté se nespojují s katolickou církví.
Druhak by se dalo říct, že ne všechno, co z Vatikánu přicházelo, byly pouze krutosti a pohromy.
A do třetice, tvrzení, že křesťanství celou dobu stálo na falši a ukrutnostech, zatímco muslimové žili pravými morálními hodnotami, je absurdní. Můžete na křesťanství vyzdvihovat to nejhorší a ignorovat potoky krve na rukou muslimů, tím z toho ale neuděláte pravdu.
P.S. Jeden z hlavních Mohamedových cílů bylo úplné vymýcení arabského polyteistického náboženství, vybourání model v Kaabě, je též zakázáno modlit se za zemřelého nemuslima, protože je zajisté obyvatelem ohně… (když vám tak vadí křesťanský pocit nadřazenosti nad pohany).
Ještě si dovolím jednu názornou ukázku o klasické pozici ženy v dnešní – křesťanské – společnosti.
Žena, ať řekne cokoli co se neslučuje s mužským křesťansky laděným mozkem
– hloupá a zmatená
– naivní
– nerozumí ničemu
škoda,že ste ako krestanka sa nedostala ku slovám v Liste Efezanom:,,Kto miluje svoju manželku,miluje seba samého."
a Pavel spomínal,že v Kristovi nie je už rozdiel medzi mužom a ženou.."trebalo by dôjst ku Galatským.
smile
Hospodin dává Mojžíšovými ústy právě mužům možnost zrušit jakékoliv závazky či sliby těmto mužům podřízených žen – muž je tedy z nařízení Hospodina tou poslední instancí schalující či rušící "svobodnou" vůli žen.
Takže muž je v tom vlastne nevinne.Díky.smile
,,Slobodnú"vôlu žien?Dcér?(Celofchadove dcéry).
Nuž,čo čakat,ked ženské vajíčko bolo objavené až r.1827?kto bol zdrojom?smile
Naštastie prostota býva svatá.
Ked nerozumiem niekomu(To A a Bé),tak sa popýtam.Ale ked nerozumiem sama sebe,tak to je tragédia.
Som krestanka-krestania majú maslo na hlave a podla seba(JA)môžem potvrdit,že tony masla.
Stará mama mi vravievali:Ne…do studne,z ktorej vodu piješ."Ale pre,,určitých,kvázi krestanov"to zrejme nie je problém.
Som krestanka a v isláme som našla slobodu.Od čoho?
Všetko,čo vieme o skutočnosti,muselo prejst kanálmi nášho vnímania,zmyslovými orgánmi,nervovými dráhami a rafinériou mozgu.Na tejto ceste sa materiál dát triedi,filtruje,odcudzuje.Len v v našej hlave sa zjednotia difúzne dojmy nepredstavitelne komplikovaným procesom v celistivý obraz.To,čo nazývame skutočnostou,je v skutočnosti vždy len naša predstava o skutočnosti.Netopiere,návštevníci iných planét a duševne chorí vnímajú svet úplne inako.
Prečo by mal Boh očakávat zaradenie do iného stáda?Lebo si myslím,že si myslím,že je to tak?
Lebo môj život je taký,že ho nechápem(A)a napriek tomu sa pustím do iného(B),čo samozrejme nedočítam,lebo som nezvládla ani ono A?
Ako môžem nájst slobodu v Isláme,ked som krestanka.(Stále).
Mačko-pes?dokedy?A to že sme vlastne ateisti.Pekné vyjadrenie,také všehovoriace.smile
Další koment zbytočný.