Globalizace je fenoménem, který ovlivňuje řadu aspektů našich životů. Formuje dokonce i současnou vlnu protimuslimského sentimentu – a mnohdy to ústí v různé paradoxy a absurdnosti.
Jedním z příkladů může být třeba určitá informační výměna mezi islamobijci západními a těmi indickými, kteří se obvykle rekrutují z kruhů, jimž je sympatický tzv. hinduistický nacionalismus. S tím se pojí i troufalý historický revisionismus líčící dějiny indického subkontinentu od 12. století až do dnešních dní jako nekonečnou sérii útrpných událostí, jimž šlechetní hinduisté musí čelit pod bičem a mečem barbarských muslimů. Západní bojovníci proti islámu se ovšem domnívají, že záštiplný postoj radikálních hinduistů vychází z autentické zkušenosti všech nemuslimských obyvatel Indie a rádi se o něj opírají jako o důkaz potvrzující jejich teorie – “vidíte, oni říkají to samé, co my”. Jelikož v západních zemích existuje o Indii a její historii jen minimální povědomí, mýty a výmysly k ní vztažené se mohou lehce uchytit.
Hinduističtí nacionalisté na druhou stranu zase nemají příliš realistickou představu o situaci v evropských zemích a jejich znalosti v tomto směru se velmi často opírají právě o xenofobní blogy. Ostatně takové Švédsko si jakožto zemi terorizovanou zvrácenými muslimskými imigranty představují i někteří Češi. Není tedy divu, že mediálně konstruovaný obraz, který mají před očima jejich indičtí islamobiječtí kolegové, je žité realitě ještě vzdálenější. Západní xenofobové se tedy ohání výmysly xenofobů indických a indičtí xenofobové zase výmysly xenofobů západních. Vzniká tak dokonalá spirála ignorance, která nemá žádný realistický základ.
Další paradox mi přijde ještě o něco bizarnější. Již jsem si zvykl na to, že islámský status prasete jakožto rituálně nečistého a nekonzumovatelného zvířete si západní xenofobové vyložili poněkud svérázným způsobem. Zjevně se domnívají, že vepřové na muslimy působí zhruba tak, jako v hororech působí česnek na upíry. Dokonce si k tomu vymysleli i pár fiktivních příkladů z historie, které to mají dokazovat – třeba ten o generálu Pershingovi, co prý pomocí olova a vepřového likvidoval vzpurné filipínské Mory (ve skutečnosti se Pershing ve vztahu k Morům projevil jako typický sluníčkář). Je to sice bizarní, ale stále alespoň rámcově pochopitelné. Daleko hůř se mi ovšem chápe skutečnost, že představu o praseti jakožto nástroji na potírání muslimů převzali i někteří Židé. A to jak rozlícení internetoví diskutéři, tak prominentnější osoby – politiky nevyjímaje. Někdejší ministr vnitřní bezpečnosti Gideon Ezra chtěl palestinský terorismus potírat vepřovou kůží a krví již před lety. V souvislosti s aktuální vlnou násilí se na webu The Jerusalem Post zase objevil názor čtenářky, že by izraelská armáda měla místo slzného plynu přezbrojit na vepřový tuk. Někteří teorii dokonce již převedli v praxi. Třeba jistý chlapík z osady Kirjat Arba, který s vlasteneckou hrdostí házel kousky vepřového na Araba, který byl postřelen při pokusu o útok na izraelské pohraničníky.
A to vše se dělo a děje navzdory faktu, že židovské předpisy ohledně vepřového jsou vlastně identické s těmi muslimskými. Izrael má proti produkci vepřového dokonce zákony. A západní antisemité občas s jeho použitím bojují proti synagogám i památníkům Holokaustu. Tak se obávám, že až Izraelci rozpoutají velkou vepřovou válku, bude to za cenu velkých ztrát i ve vlastních řadách. I když dosud se někteří příslušníci Izraelských obraných sil spíše než čuníků děsili zpěvaček.
Autor
6 Komentářů
libi
cituji Vás […židovské předpisy ohledně vepřového jsou vlastně identické s těmi muslimskými…] nejsou, opravdu nejsou.
Vždycky jsem měla za to, že v judaismu jsou zvířaty čistými pro požívání přežvýkaví sudokopytníci (a proto je vepř nečistý), kdežto islám to takto nespecifikuje, tam jsou potravinové předpisy vystavěny spíše negativně (specifikuje, co je nečisté). Jinak IMHO judaismus má vůči vepřům ještě větší odstup než islám (vyhýbání se přímému jmenování prasete, zákaz chování prasat a psů…). Například čin Elazara, který se radši nechal zabít, než aby Antiochovi obětoval vepře, už je úplně neislámský – islám v případě ohrožení života povoluje vepře i jíst.
Musím říct paní Karímo, že nejvíc mě zaráží Váš příklad s obětováním vepře na příkaz Antiocha.
Protože v tomhle případě jde mnohem víc než pouze o nečistotu vepře, jde o příkaz k vykonání pohanského modloslužebného rituálu. I křesťan by se v této situaci musel nechat zabít, protože i kdyby neměl problém s nečistotou vepře (což většina křesťanů nemá), nikdy se nesmí zúčastnit modloslužebného aktu, ani kvůli záchraně života.
Judaismus podle mnoha učenců umožňuje v případě ohrožení života porušit většinu přikázání, i jíst nekošér jídlo, ale stejně jako v křesťanství se ani za cenu života nesmí podřídit modloslužbě. V pohanském Římě bylo jedním ze způsobů, jak odhalovat křesťany pokropení věcí na tržišti krví z pohanských obětí, protože se dověděli, že křesťané se těchto věcí nemohou dotknout, i když to znamenalo, že se tím odhalí a budou popraveni.
V judaismu a křesťanství prostě záchrana života není úplně naprosto bezvýhradně primární, kvůli některým věcem musíte zemřít.
Nikdy jsem se nesetkala s židem, který by měl problém jmenovat prase. Vepř je jen jedno z mnoha nekošer zvířat, ale protože byl použit Řeky jako oběť Diovi v znesvěceném Chrámu, tak získal punc něčeho obzvlášť nečistého. Z hlediska halachy je ale úplně stejně nečisté jako třeba humr.
Judaismus samozřejmě povoluje jíst nekošer jídlo v případě ohrožení života, ale jedna věc je jíst vepřové, když mi hrozí smrt hlady a nic jiného k jídlu není a být nucen jíst vepřové na veřejnosti a demonstrovat tím podvolení se tyranii a riskovat, že svedu ostatní na scestí a třeba i k modloslužbě, jako byl Eleazarův případ.
A můžete specifikovat ty zásadní – a v tomto kontextu relevantní – rozdíly? Sice jsem absolvoval dvousemestrální kurz judaismu na VŠ, ale nepopírám, že o něm nemám nijak omračující znalosti (určitě menší než o islámu) a mohl jsem něco opomenout…