Modlíme se za mír, křesťane se modlí za mír, modlíte se za mír všichni bez rozdílu náboženství. Ale ani jednotlivě, ani ve společnosti nedochází k míru. Proč? Každé události, která by měla nastoupit za nějakou příčinou, musejí předcházet správne podmínky. Mír není z tohoto pravidla vyjímkou. Aby se mohl dostavit mír, musí se nejprve splňovat určité okolnosti. Pouze tehdy, když tyto jsou splněny, nabudeš v sobě mír a mír se svým okolím. Dokud splněny nebudou, mír bude existovat pouze jako nedosažitelný ideál.

První podmínkou pro mír mezi lidmi je, že člověk nahlíží na druhé s láskou a tolerancí.

Pozorujme jen nádherné zahrady jak na stejném pozemku rostou stovky různých stromů a rostlin, ale žádný z nich si nestěžuje na blízkost jiného druhu. Rostliny nejsou fanatické a netrvaji na tom, aby ostatní, jiné druhy byly společně v jiné části zahrady a činily tak rozdíly.

Když lidé různého původu či náboženství žíji v sousedství a pokud všichni respektujou práva ostatních, pak lidé mohou žít vedle sebe bez problémů.

Náš svaty prorok Muhammad – nechť mu Alláh požehná a dá mu mír – měl židovského souseda. Nikdy si nestěžoval,nikdy nepřikazoval, že by se tenhle žid měl vzdálit a usadit se mezi svými vrstevníky. Jednáni Proroka je pro nás nejlepším příkladem a Prorok – požehnání a mír nechť na něm spočinou – opakovaně zdůraznoval význam dobrých sousedských vztahů. V Koránu je explicitně vyjádřeno, že člověk by se měl v první řadě dělit o pomoc a almužnu se svými sousedy. Proto je v islámu pěstování dobrých vztahů s bezprostředními sousedmi důležitym konceptem, protože z dobrého sousedského soužití lidí různých ras a původu nemůže vzniknout fanatismus. Jste vyzváni, abyste byli dobrými sousedy.

Máte své náboženství, svuj životní styl, svoje přesvědčení a druzí mají své. Pokud se znepokojujete pro vaše rozdíly,  nechte o nich rozhodnout Pána; v každém případě však respektujte své sousedy a čiňte jim dobro. Je to vaše povinnost. Pokud jste udělali svou povinnost, pak můžete očekávat od svých sousedů dobro. Nedívejte se na jejich chyby, a nekritizujte je pro jejich názory a přesvědčení, aby se od vás neodklonili a nerostlo tak mezi vámi nepřátelství. Nechte Pána být soudcem, On je soudce všech soudců a (tímto postojem) odumře veškerý fanatismus.

Sedím tady s vámi. Když hledím na vás jako na stvoření mého Pána, jako na originální a v Božich plánech dokonalé výsledky Jeho nesrovnatelné stvořitelské moci, tak, jak se díváte na růže nebo plody stromu, tak pak mi je, jak bych se ocitl v rajské zahradě a od každého jednotlivce vychází vnitřní mír , který vstupuje do mého srdce. Pokud si navzájem pomůžem týmhle způsobem, dojdeme nejen k toleranci a vzájemnému porozumění, ale také k důvěře a poznání a koněčně se staneme studnicou lásku a míru.

Protože dnes se ale lidé nepokladají za rovnocenné a bezkonkurenční stvoření jednoho Pána, nedokáží se navzájem tolerovat s plným respektem a nehledají vzájemnou blízkost. “Tento svět je příliš malý pro nás pro oba ” říká jeden druhému. Každý se snaží být velký a přitom se se závistí a záští dívá na jejich životy. Vzhledem k tomu, vzájemnému postoji k sobě samým , si to lidé dělají stále jenom těžší, takže země brzy nebude moci nést celou lidskou existenci. Bez zájmu ničí nejen sami sebe, ale i tuhle plantu v celé její kráse.

Lidstvu bude na zemi těžce, a sice nikoli z důvodu přelidnění ale pro jejich postoje a činy lidí proti sobě.

Sami sobě si překážíme a omezujeme se v tom, abychom viděli jiných jako hodných lásky a vzájemné důvěry .Na jiných se díváme jako na potenciální hrozbu pro sebe, a ne jako na Božích zástupců na zemi. A obráceně, i ti druzí vidí v nás nebezpečí, který jím od nás hrozí a takovým způsobem si navzájem zamezujeme přístup k sympatiím a náklonnosti. Dravost je nejrychlejší se rozvíjející vlastnost mezi lidmi a s nezkrotné zaslepené dravosti pochází nepřátelství a chlad mezi lidmi.

Naše nízké JA staví zeď kolem nás, nedobytnou pevnůstku. Rozbijte tuhle baštu, abyste vyšli jiným vstříct, učíc se je poznávat. Pak budete moci sobe svědčit, že vaše srdce budou přeplněna blaženosti,protože většina lidí vám ukáže lepší stránku. Tak dlouho ale, dokud ste posedli vaším bojovním, ošklivým a nízkym JA, můžete právě tak málo jít někomu vstříc, aniž by jste mu ublížili. Prvním krokem je proto pracovat na sobě; což znamená, aby se Vaše nižší JÁ nedostalo k moci, musite pěstovat přívětivý vztah mezi vámi a vaším okolím.

Jeden z velkých súfijských mistrů jezdil na zádech tygra v divočině a v ruce držel hada jako bič. Jak je to možné? Jaké se v tom skrýva tajemství?

Alláh Všemohoucí dává každé bytosti cítění a vnímání.Když otevřeš svoji duši a prokážeš se v celé své kráse, pak i sám obrovský divoký tygr se ovládne a dovolí ti sám sebe  použít jako jízdní zvíře. A nejen tygr, ale i synové Adama, kterým Pán Bůh propůjči potenciál být “Korunou stvoření” a ” Božími zástupci na zemi”, nechají se tvojí láskavostí zkrotit.

I se zřetelem na všechnu zášť a dravost na světě, neměli bychom si zoufat a stěžovat si: “Co je to za Boha, který udělal tak strašně špatné lidi, kteří způsobují ty největší škody, páchají na sobě masové násilí a spouštějí světové války?” Musíme být velkorysí a snažit se zkrotit tyto divochy. Kdo říká, že při stvoření zvířat  jako hadů,  nebylo božské moudrosti? Řekněme spíš, že On, Všemohoucí, tygry a hady vytvořil ,aby jednou byli jezdeckými koňmi a jezdeckými bičíky!

Kdysi žil muž, kterého velmi znepokojovali švábi. Všude kam šel, potkával tyto nepříjemné špinavé brouky. Navzdory všemu, co podnikal, nemohl se zbavit tohoto moru. Přestěhoval se v jeho rodném městě do několika nových čtvrtí ,v naději, že v jeho novém bytě nebude místa pro šváby , ale pokaždé se zklamal. Časem odešel v zoufalství ze stálého stěhování po své zemi a usadil se v zemi, kde bylo méně švábů.

Po nějaké době ten člověk onemocněl a na noze mu objevil bolestivý vřed. Vyhledal mnoho lékařů, ale všechny léky, které mu předepsali, jen zhoršili jeho symptomy a dráždily jeho vřed ještě víc. Nakonec vzdal všechny pokusy o léčbu. Jednoho dne seděl před svým domem, držíc si bolavou nohu a nahlas naříkal. “Ah! Oh! Ah! Oh!” Najednou se u něj zastavil pocestný Dervis jdoucí kolem, když slyšel sténání a zeptal se: Proč tady sedíš a naříkáš:Ah! Oh! Oh! Ah!’?” Trpící mu odpověděl: “Mám náramně bolestivý vřed na noze, a nic a nikdo mi ho nemůže vyléčit! Po každé léčbě se bolesti jenom zhorší.”

Derviš řekl: “Nic nemůže být jednodušší!, Už jsi někdy viděl švába?” „Švábi! Zda jsem kdy viděl šváby? Prokletí mé existence! V mé zemi jich bylo tolik, že mě to přivedlo na pokraj šílenství, a utekl jsem zde, právě proto, abych je už nikdy neviděl! Derviš řekl: Jdi a chyť několik švábů, zab je a spal je, pak posbírej popel a polož ho na ránu a dá-li Bůh, vřed se bude rychle hojit..” Muž dal na radu derviše, a dělal v každé zemi hon na šváby, které mohl nahánět jen s velkými obtížemi. Udělal to, co mu poradil derviš, a brzy se vřed zahojil. Od té doby již nikdy neproklel existenci švábu.

A co se tebe, ctěného potomka Adama – mír s ním – týká, Bůh tě učinil svým zástupcem na zemi a nejsi odkázan na to, aby si kvůli zlým činům živil v sobě nenávist nebo prokletí, ale můžeš vyzkoušet být velkorysý a připomínat si, že tvůj Pán miluje své stvoření tak, jak je to v Koránu psáno:

“Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím. Však dostane se toho pouze těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou toho jen vlastníci velikého štěstí”. (Korán, 41:34-35)

Převzato od  ‘Abd al-Haafiz Wentzel: “Prameny moře Milosrdenství”, Šejk Nazim al-Qubrusi,Konya