Jednou se bavili žáci mezi sebou.

„Lidé vytvářejí a činí jen samé DVARIM MAG´ILIM.“[1]

„To ale není hezké, co jsi řekl o lidech.“

„Vytvářejí MAG´ILIM[2], protože jsou sobečtí, myslí jenom na sebe, jejich duše jsou skrz naskrz prolezlé rzi.“

„Ale je tu Jeho Láska, Jeho Milost…“

Přišel učitel, aby řekl:

„Ano, vstupme do Něho, ale to platí jen pro toho, kdo chce. Potom On, Svatý Izraele, budiž požehnán, duši takového člověka vezme, vypere ji v prýštivém prameni SLICHO[3] VEŠICHCHO[4], aby člověk zase mohl, jako malé dítě svou duši ušpinit na pískovišti světa.“

„Rebe, proč jsi řekl, ŠICHCHO[5]?“

„Lidé, protože jsou sobečtí, nechtějí zapomenout. Kdyby jednali, jako Jedná On, tak by zapomínali a učili se dělat Jeho svět lepší a lepší.“

„Takže jsem měl pravdu, že lidé jsou oškliví a dělají ošklivé věci.“

Učitel zvedl oči a řekl:

„To v čem vězíš, jsi ty. Když vězíš v ošklivosti, pak vidíš všude samou ošklivost, a když vězíš v Jeho Dobrotě a Laskavosti, pak zapomínáš.“

„Rebe, proč jsi řekl, v pískovišti světa? Copak je nám svět místem ke hraní?“

„A není snad svět místem ke hraní? Jsme jako malé děti. Běžte a pozorujte, jak si hrají děti.“

Vyšli ven a pozorovali hrající si děti. Najednou zahlédli, jak přišla mezi děti matka některého z nich a jiné dítě, které vzalo hračku jejímu synovi, velmi tiše pokárala, protože chtěla, aby tu věc vrátilo nazpět jejímu synovi. Ale dítě křičelo, že hračku nazpět nevrátí. Syn nakonec matce řekl: „Tak ať si tu hračku, mami, nechá.“ Máma syna pohladila po vlasech, pak ho pevně přitiskla k sobě a líbala mu vlasy. Když se od sebe odpoutali, rebe a jeho žáci velmi jasně slyšeli, jak syn řekl matce: „Nech mu tu hračku, on je bez tatínka a nikdo mu hračku nekoupí…“

Rebe se otočil ke svým žákům a řekl:

„Co jste viděli?“

„Viděli jsme všechno, rebe.“ řekl jeden z žáků.

„Ano viděli jste všechno. Máme být, jako syn té matky. Tak MCHILO[6] čerpá ze SLICHO. Kdo se dívá, je zakořeněný v HaŠem, lidem neubližuje, ale dává a  odpouští. Tak MCHILO Izraele čerpá ze SLICHO HaŠem, pak Izrael světu neubližuje, ale dává mu a odpouští mu.“…

[1] DVARIM MAG´ILIM (דברים מגעילים) ošklivé věci

[2] MAG´ILIM (מגעילים) hnusné, nechutné, odporné [žák svou tezi ještě zesiluje]

[3] SLICHO (סליחה) Odpuštění [Jeho Odpuštění]

[4] SLICHO VEŠICHCHO (סליחה ושכחה) Odpuštění a Zapomínání

[5] ŠICHCHO (שכחה) Zapomínání

[6] MCHILO (מחילה) odpuštění [mezi lidmi]