Za pár let budu v půlce života. A můj mozek (tak jako i váš a v jakékoli životní dekádě) je podle vědců využíván jen ze dvaceti procent. A tak si říkám: „To by možná ještě šlo! – Jestli bych nakonec neměl začít studovat arabštinu?“
HA věru, hned bych se do toho pustil, a to ne proto, abych se domluvil s těmi, co přicházejí, ale hlavně abych pochopil ty, co tu už nejsou. Hned. Kdyby tu nebyla ta *parnasa – starost o vezdejší chleba a povinnosti vůči těm, co nějakým způsobem spojili svoje živobytí s tím mým. Trochu nostalgicky vzpomínám na taky Kazatele, který prozíravě doporučuje – „Raduj se mládenče v mladosti své než přijdou dnové o nichž díš – nemám nich zalíbení“. Ne, nejsou to berličky na svědomí – tehdy kdy já se radoval, jsem nesměl ani na střední, natož na fildu.
Na druhou stranu si ale říkám, platí-li za a) že duše vesmíru je v nás ve všech, musí platit i za b), tedy že harmonie se dosahuje synergií. A že mi i tehdy, budu-li nadále věnovat kouzlu hebrejských epitafů a midrašů, někdo z arabštinu ovládajících lidí vysvětlí (a dokonce v češtině) to, čemu nerozumím. A porozumět je přeci hrozně důležité, abychom především usoudili a nesoudili.
Mám problémy s Pavoukem. Tedy ne tím čistotným tvorem, který podle prastarých kultů nosí do domu štěstí, ale se súrou Pavouk. A to se prosím nedržím pošetilé tóry, kterou údajně maličko zkresil rabínský soud během tzv. Ezdrášových reforem. Jsem (víceméně jen na chvíli!!) ochoten připustit, že tóra je falsum. To mi totiž hodně pomůže neotírat se o prorocký úřad podle jejích požadavků a zkusit ho pochopit nově. Podíváme-li se totiž důkladněji na všechny (patrně) falešné proroky, nikdy se nechovali jako režiséři vesmíru. Žádný z nich nebazíroval na tom svém „já“, anebo (nedej příroda) nezkoušel argumentovat způsobem: „vy říkáte, ale já pravím“ – Vždycky tak nějak jakoby volávali zpátky k tóře – té zfalšované – a sebe příliš neřešili. Snad s výjimkou Jonáše, který ovšem potom skončil v „útrobách pra-strachu“ a nazval ho Rybou. A nakonec stejně nic moc nenatrucoval, jak se můžeme dočíst. Ninive zůstalo ušetřeno.
Jenomže asi bych se na ně dívat neměl, protože to byli, s dopuštěním Nebes, do jednoho prorokové falešní, jak nás učí súra Pouti (Q 22:52): Nevyslali jsme před tebou jediného proroka, kterému by satan do jeho přání nepodvrhl něco nevhodného…
Přesto mi nejde na rozum, proč má archanděl Gabriel takové skoro až lidské obavy o to, aby tak úpěnlivě a na pokyn Nebes zkusil zrušit všechny dosavadní požadavky tóry na prorocký úřad a aby tak starostlivě „legitimizoval“ zrovna Muhammada. A že to navíc činí zrovinka v závěru mekkánského období – období formování a vznikání islámu, tedy ještě před hidžrou v roce 622. Že tak činí ve městě, kde je Muhammad vystaven kontaktu jak se židovským tak i s částečně křesťanským okolím. Které pak v Medíně bude přítomno rovněž, ale k tomu se teprve dostaneme při dalším studiu Koránu.
Komu patří onen osmačtyřicátý verš z Pavouka : „Tys nepředčítal z Písma žádného, ani jsi žádné neopisoval (…), jinak by totiž mohli být na pochybách ti, kdož to tvé pokládají za nicotné.“
Chápete moje obavy? My, tvorové zkažení jedenadvacátým stoletím, literaturou a literární kritikou i schopností analyticky hledat v psaném textu i dobové konotace, ba dokonce i prostinké děti, schopné zaměnit zájmeno, zřetelně slyšíme Gabrielovo tiché ale naléhavé: „To není pravda, že by (on) snad opisoval z jiných Písem, jak se mu snažíte podsunout s dodatkem, že (jeho) učení je vlastně takový volný kompilát…“
Nemávám naštětěně marnivou fángličkou dobytých kót ve smyslu: „Hurá,Korán je kompilát“. To prozatím ne. To bych se nevěnoval jeho zvukové verzi a tím pádem i myšlenkám o namlouvaném textu. Navíc Korán už je tu mezi námi taky nějakých čtrnáct století, že ano… Jen jaksi ovlivněn tou spoustou falešných proroků ztrácím jistotu, zda se na Korán mohu skutečně spolehnout.
Na to přirozené, jasné a lidské v něm se pochopitelně spolehnout mohu. Ale to nacházím právě i v té zfalšované tóře, zatímco právě pavoučí povzdech archanděla Gabriele, spolu s některými jemu podobnými (Q 7:157,158) a hlavně už jen deklarovaná možnost, že se až do závěrečné redakce Koránu dá měnit vlastně cokoli, jak učí súra Včely (Q 16:101): A když zaměníme jeden verš veršem jiným – a Bůh nejlépe zná, to co sesílá – říkají: Ty si to vymýšlíš! spolu s působením satana v jeho klasických satanských verších mne opravdu prozatím vedou k tomu, abych si založil čtvrtý důchodový pilíř na případné placení „zakátu“.
Poučen tím, jak se A.B. Bartoš a někteří holohlavější okolo něj dokonce i v ultra-katolickém prostředí nešikovně pokoušejí vykládat některé talmudické pasáže, chápu, že to může být jen můj málo poučený pocit. Právě proto jsem začal uvažovat o studiu arabštiny. A právě proto prosím kolegy z redakce anebo i zkušenější čtenáře, aby mi pomohli Gabrielovy pohnutky vysvětlit. S nadhledem a vhledem. Abychom si my modernisté nemuseli o islámu myslet to, co o něm – pochopitelně v laskavé nadsázce – píše Miloš Zbránek.
Budu skutečně vděčný a možná i pochopím, dokážeme-li si tyto skutečnosti pojmenovat a ozřejmit. Hezký týden i další léta a století všem.
Autor
18 Komentářů
Největší problém celého islámu je problém samotné logiky. Když Alláh má moc seslat proroctví, které je dokonale neporušitelné, proč ho neposlal rovnou? Proč předtím posílal posly s porušitelným poselstvím?
Právě tato porušená proroctví brání židům a křesťanům rozeznat pravdivost islámu. Tato porušitelná proroctví nepřinesla nic dobrého, jen udržují lidi v bloudění vedoucím do ohně pekelného.
Navíc, Korán je takové podivné zjevení. Nacházíme v něm různé výjevy odvozené z biblické tradice, které jsou však takovými chaoticky rozházenými útržky a většinou si jaksi plavou mimo jakýkoliv kontext. Pro člověka není možné porozumět koránským narážkám bez znalosti událostí uvedených v Bibli, ke kterým se vztahují. Současně však islám ze své podstaty důvěryhodnost Bible musí podrývat kvůli jejím rozporům s Koránem.
Korán je díky tomu v takové zvláštní pozici; pro kontextuální pochopení se bez Bible neobejde, ale zároveň se s Biblí nesnese.
Má to, Dominiku a přátelé, ještě jeden oříšek. Některé pasáže Koránu jsou volnými ale poměrně přesnými citacemi nebiblické židovské literatury a dokonce i rabínské halachy. Dám si časem, až ho namluvím celý, tu práci, abych na ta místa upozornil. Ono to sice ve výsledku nic nezmění. Protože i halacha vychází z bible, a zrovinka se mohla trefit do té Gabrielem "povolené" části, ale i tak to nutí přemýšlet. (I znejistět) :)
Ešte existuje jedna možnost,ktorú vyriekol Eubulides(Toto tvrdenie je nepravdivé),ako ostrejšiu verziu Epimendovho paradoxu(ktorý bol Krétan):,,Všetci Krétania sú klamári…Jeden z ich básnikov(Epimenedes) to povedal."
Nápoveda-komu Satan podsunul,kde čo?(Q61,6)
Pěkné pozdravení Achabe.
Pomohl bych si i zasazením do historického pozadí. Korán vznikal v době, kdy křesťanský východořímský císař Herakleios drtivě porazil zarathuštristickou novoperskou říši „říši Árijů“ roku 627 o.l. u Ninive zničil vojsko svého úhlavního nepřítele Husrava II a uvrhl tak říši Árjů do těžké vnitropolitické krize. Herakleiův triumf nad novoPeršany brzy zastínila nově vyvstalá hrozba islámské expanze. A tu se můžeme ptát – co kdyby vyhrál Husrav II? Pak by Muhammad byl popraven jako buřič a nepřítel sasánovské říše.
Díky, Roberte :) A jsme u dialektického výkladu dějin. Byl Herakleitos Nabuchodonozorem pro věci islámu?
Achabe, těžko polemizovat a diskutovat. V kontextu dějin novoperské a byzantské říše historici tvrdí, že Heraklios byl prvním středověkým byzantským císařem :-) a kdyby jednal smírně a přátelsky vůči Byzanci, jako jeho předchůdce císař Fokas, který sasánovce Husrava II skrýval na svém dvoře, když byl krátce sesazen z trůnu, snad by ani nedošlo k oné porážce u Ninive. Husrav byl sesazen z trůnu, uvězněn a následně zavražděn. Jeho nástupce Qawad II už nedokázal říši pozvednout a říše podlehla muslimské expanzi z Arábie. Je tu spíše mnoho kdyby, kdyby nepodlehl Husrav II u Ninive, kdyby jednal jako Fokas, kdyby při hranicích Mezopotámie (náraznikové pásmo před arabskými kočovnými kmeny) nedosadil slabého místodržícího, který v roce 604 o. l. u Dhu Qaru utrpěl porážku… je těch kdyby opravdu hodně :-)
Roberte,tak priatelsky a okrajovo(ako zo Sinajom).Treba sa niekedy aj čítat.
Načo by mal byzantský cisár mierne a priatelsky jednat s Byzanciou?(Snád s Perziou?)
-Cisár Fokas(Na tron zavraždením Maurikija r.602-610,ked ho zvrhol Herakleos mladší a dav ho zavraždil) mal Chusryu skrývat na dvore.Bahram zosadil mladého Chusryu s tronu a ten sa uchýlil k rímskemu vojsku v Circesiu(Na Eufrate)r.590.Mauricius videl možnost dosadit na tron Chusryu a Narses(vojvodca)to splnil,porazil Bahrama.Vláda Chusraa II.(591-628).(Keby ho tak ochranoval,tak by mu Chusrau v 603 roku nevyhlásil vojnu,ako proti vrahovi svojho dobrodinca.T.J.Maurikija.)
A tak.
DANNY, děkuji Vám za upozornění, já si toho všiml, ale nejdou opravovat komentáře. Takže je budu psát nanečisto a potom je sem vložím :-) Odkud jste čerpal? Já z "Theofylaktos Simokattes Na přelomu věků Odeon Praha 1986" a potom „Evagrius Scholasticus, Církevní dějiny 1991, VI, 17“.
Cituji Evagria poznámky v kulaté závorce jsou moje: […Potom si ustanovili králem jeho syna Chosroa (Husrav II, 590 o. l.). Proti němu se vypravil Varanus se svým vojskem. Chosroe se proti němu postavil s nevelkým počtem vojáků. Když však zpozoroval, že vojáci jej chtějí zradit, dal se na útěk. Přišel až do Kirkesia (Kirkud v dnešním severním Iráku) … poslal své posly k imperátorovi Mauritiovi (Maurikios 539 – 602 o. l.). … svolil Chosroově žádosti. Přijal jej ne jako uprchlíka, ale jako hosta. Ne jako uprchlíka, ale jako svého syna. Královsky jej obdaroval a laskavě přijal. Chosroovým manželům poslal dary nejen on, ale i císařovna a imperátorovy děti …]
Vražda Maurikia: … vypukla vzpoura. Vojáci vyzvedli na štít důstojníka jménem Fokas a následně obsadili Konstantinopol. Maurikios a celá jeho rodina, včetně čtyř synů, byli krutým způsobem usmrceni (v ortodoxní církvi je uctíván za svatého), načež Fokas nastoupil na trůn. Zatím na východě Husrav II. využil vzpoury proti Maurikiovi jako záminky k obnovení války proti Římanům.
Teď je to správně :-)
V kontextu dějin novoperské a byzantské říše historici tvrdí, že Heraklios (610 – 641 o. l.) byl prvním středověkým byzantským císařem, kdyby jednal smírně a přátelsky vůči sasánovcům, jako Maurikios (539 – 602 o. l.), který sasánovce Husrava II skrýval na svém dvoře , když byl krátce sesazen z trůnu, snad by ani o téměř třicet let později nedošlo k oné porážce u Ninive. Takto oslabený velkokrál Husrav II byl sesazen z trůnu, uvězněn a následně zavražděn. Jeho nástupce Qawad II už nedokázal říši pozvednout a říše podlehla muslimské expanzi z Arábie. Je tu spíše mnoho kdyby, kdyby nepodlehl Husrav II u Ninive, kdyby Herakleios jednal jako Maurikios, kdyby Fokas nezavraždil Maurikia, kdyby Husrav II při hranicích Mezopotámie (nárazníkové pásmo před arabskými kočovnými kmeny) nedosadil slabého místodržícího, který v roce 604 o. l. u Dhu Qaru utrpěl porážku… je těch kdyby opravdu hodně. Ale je nasnadě, že Herakleiův triumf nad Husravem II., brzy zastínila nově vyvstalá hrozba islámské expanze. A tu se můžeme ptát – nebýt sasánovský velkokrál Husrav II vyčerpán vleklou válkou s Herakleitem, pak by byl Muhammad s velikou pravděpodobností popraven jako buřič a nepřítel sasánovské říše.
Pád Fokasa mal Chusraa uspokojit,ale ovládol ho Dáreiovský komplex a skončil u Ninive.On by bojoval proti hoci-čomu,len aby dosiahol onú velkost.(Zhodou to boli Rimania).
Keby poznal Kroisa,tak by sa tomu vyhol.Rozhodujúca bitka sa udiala pri rieke HALYS.šahr Barazove vojsko po Halyse prestalo existovat.
Byzanc tratila v týchto vojnách do 200.000 mužov,bohatstvo bolo vyplytvané alebo zničené.A Perzia tak isto.
Ale Byzanc za Leva III.dokázala vylikvidovat Maslamu(vojvodca)tak,že v 718 so Sulejmanom museli opustit obliehanie Konstantinopola a cez Taurus s 200.000 tisícovej armády sa vrátilo len 30.000.(Význam predčí aj bitku pri Tours(a blízko Poitiers).
DANNY to se již pohybuji tam, kde jsem již nechtěl v období byzantsko-arabských válek, šlo mi spíše o to krátké období :-)
byzantsko-arabským vojnám je venovaný posledný odstavec(Od Leva) a to dôkaz,že aj vyčerpanej Byzanci sa podarilo niečo.Zvyšok je venovaný-,,kdyby".
Inak ešte perzský vojvodca Mihran porazil Arabákov pri moste cez Eufrat a zahnal ich do Hiri(634).Ale…smile
P.s.Ak má byt Herakleitos pomýleným Herakleosom,tak Herakleos je skôr Belšazarom voči islámu.
Ak herakleitos tak zbohom synergia v tomto svete,lebo neustále vznikajúce napätie vyvoláva neustálu zmenu.smile
DANNY četl jsem také vynikající k tématu TAUER, Felix. Svět islámu: jeho dějiny a kultura. Praha, nakl. Vyšehrad 1984
Od Tauera radšej čítam knihy,,Tisíc a jednej noci."