Jméno Zalmana Šazara, který byl prezidentem v letech 1963 až 1973, zná mimo Izrael málokdo. V roce 1949 se přitom zasadil o tak zásadní věc, jako je zavedení povinné školní docházky, díky čemuž je připomínán na 200šekelové bankovce.

Narodil se 24. prosince 1889 jako Šneur Zalman Rubašov do významné chasidské rabínské rodiny v carském Rusku nedaleko Minska, které je dnes hlavním městem Běloruska. Studoval v chederu a v ultraortodoxní ješivě, zároveň se však zajímal o socialistickou a sekulární sionistickou literaturu a filosofii. Během ruské revoluce v roce 1905 organizoval židovskou sebeobranu. O dva roky později se přestěhoval do Vilniusu, kde již byl literárně a publikačně činný a překládal texty z ruštiny do jazyka jidiš pro marxisticko-sionistické hnutí Poalej Cijon, v němž se angažoval. Za své aktivity byl téhož roku po dva měsíce vězněn carskými úřady. V roce 1911 poprvé navštívil Zemi izraelskou a následující rok zahájil studia na univerzitách ve Freiburgu a Štrasburku, a po vypuknutí první světové války rovněž na berlínské Humboldtově univerzitě. V roce 1920 na konferenci Poalej Cijon odmítl myšlenky komunismu. O čtyři roky přesídlil do tehdy již britské mandátní Palestiny. Zde působil ve vedení odborového svazu Histadrut a jeho deníku Davar. Zároveň se stal členem Židovské národní rady, která byla hlavní národní institucí židovské komunity v mandátní Palestině.

Po vzniku Izraele v květnu 1948 si hebraizoval své příjmení – z počátečních písmen svého jména Šneur Zalman Rubašov, tj. Š-Z-R, tak vznikl Šazar. V prvních parlamentních volbách kandidoval za levicovou stranu Mapaj, za níž byl zvolen poslancem Knesetu. V první vládě premiéra Davida Ben Guriona se zároveň stal ministrem školství. Nejzásadnějším počinem, kterého z této funkce dosáhl, bylo zavedení povinné školní docházky. Ministerský post zastával do roku 1950, poslanecký mandát následně v několika funkčních obdobích až do roku 1956. Následující čtyři roky působil jako předseda výkonného výboru Židovské agentury.

V květnu 1963 se po smrti prezidenta Jicchaka Ben Cvi zúčastnil volby izraelského prezidenta, v nichž se utkal se zástupcem Liberální strany Perecem Bernsteinem. Zvítězil již v prvním kolem, kdy získal nadpoloviční počet hlasů ve 120členném Knesetu. Prezidentský úřad zastával po dvě pětiletá funkční období – opětovně zvolen byl v březnu 1968, tentokráte šel do voleb bez protikandidáta. Během svého působení v tomto úřadě přeměnil prezidentskou rezidenci na místo intelektuálních setkání a centrum vzdělanosti. Tu osobně podporoval například zřízením fondu pro badatele a spisovatele. Velmi se zasazoval o zachování kultury a jazyka jidiš. V roce 1966 obdržel Bialikovu cenu za literaturu. Jeho dílo bylo vskutku rozsáhlé, od poezie a autobiografické fikce až po vědecká pojednání a publikované články, přičemž psal jak v hebrejštině, tak v jidiš. O tři roky později se stal autorem jednoho ze 73 poselství, které na křemíkové plaketě zanechala na povrchu Měsíce mise Apollo 11. Jeho vzkaz, v němž citoval jeden z žalmů, zní: „Od prezidenta Izraele z Jeruzaléma s nadějí na hojnost pokoje, dokud Měsíc nezanikne.“ Celé znění žalmu 72:7 zní: „V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne Měsíc.“ Hlavou státu byl i jedněch z nejdramatičtějších dnů jeho historie – během šestidenní války. Prezidentský úřad opustil v květnu 1973, kdy jej vystřídal Efrajim Kacir.

Zemřel v říjnu 1974 ve věku 84 let a je pohřben na národním hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě po boku jeho manželky Rachel. V roce 1999 byla na jeho počest vydána bankovka o nominální hodnotě 200 šekelů, s Šazarovým portrétem a textem jeho projevu k zákonu o povinné školní docházce. V roce 2005 se v rámci internetového hlasování o 200 největších Izraelců umístil na 139. místě. Koncem roku 2015 byla v rámci nové série izraelských bankovek obměněna podoba 200šekelové bankovky, na níž je nově vyobrazen básník Natan Alterman.