„Chce nás Izrael opravdu, nebo mu jde jen o naše děti?“ ptá se v článku, který vyšel v deníku Jerusalem Post, paní Catherine Berdahová. Padesátiletá farmaceutka se před šesti měsíci i s rodinou vystěhovala z Francie, kde jako odbornice vedla podnik se čtrnácti zaměstnanci a měsíčně vydělávala částku odpovídající zhruba sto padesáti tisícům korun.

Kvůli obavám z antisemitismu vloni odjela do Izraele, kde chtěla s rodinou začít nový život. Plánovala, že v židovském státě bude znovu podnikat ve farmacii.  Zatím má ale za sebou jen pracovní zkušenost z pokladny v supermarketu, kde dostávala v přepočtu sto padesát korun za hodinu a neměla naději na postup. Kromě toho se jí podařilo sehnat si práci na klinice: měla rovnat krabice ve skladu. Z tohoto zaměstnání odešla sama, bedny pro ni byly moc těžké.

Teď studuje hebrejštinu a připravuje se na zkoušku, aby mohla získat izraelskou lékárnickou licenci. Ještě předtím ale musí splnit řadu požadavků, včetně dokladování stáže, kterou absolvovala před třiceti lety u nyní již zemřelého odborníka. Podle francouzských profesních asociací v Izraeli u této zkoušky neuspěje 80% žadatelů.

Paní Berdahová má teď strach, že svou zajištěnou existenci ve Francii možná opustila ukvapeně. „Dávám tomu ještě rok,“ říká, „ale nevypadá to dobře.“

Za poslední dva roky se do Izraele vystěhovalo patnáct tisíc francouzských židů, které k tomuto kroku vedla kombinace nárůstu antisemitismu v Evropě a zhoršujících se ekonomických podmínek tamtéž. V Izraeli se objevily košer francouzské cukrárny a francouzská mateřská škola, ale většina nových  frankofonních přistěhovalců musí čelit podobným potížím, které potkaly jejich ruské předchůdce v 90. Letech. Také ruští židé byli z velké části vzdělaní profesionálové, kteří byli nuceni pracovat na podřadných pozicích, často jako metaři a popeláři.
„Francouzští lékaři, zdravotní sestry a lékárníci, kteří  studovali pět nebo osm let tady pracují jako sanitáři,“ říká Mickael Bensadoun,  ředitel organizace Qualita, která zastřešuje dvanáct francouzských profesních sdružení v Izraeli. „Jsou sionisté, ale jejich sionismus má své hranice. Za této situace se vrátí do Francie nebo se přestěhují někam, kde stojí o profesionály, třeba do Kanady.“

Bensadoun se domnívá, že izraelské úřady kladou nově příchozím židům do cesty zbytečné překážky, aby ochránily domácí profesionály před konkurencí ze strany přistěhovalců.

Francouzští židé v Izraeli se pod vedením Qualiy a dalších organizací v roce 2014 velmi silně ozývali proti byrokratickým překážkám, které ztěžují život imigrantům a odrazují další od vystěhování do Izraele. Tato akce přinesla částečný úspěch ve zjednodušení požadavků na certifikáty francouzských lékařů a pozastavila projednávání zákonů, které měly vyjmout zkušené francouzské zubaře z možnosti podstoupit certifikační zkoušku.

Meyer Habib, židovský člen francouzského Národního shromáždění, minulý měsíc řekl, že by židovským krajanům nedoporučoval vystěhování do Izraele, pokud do tří měsíců nedojde ke zlepšení tamních podmínek pro přistěhovalce.

Podle ředitele Quality v současnosti  až čtyři stovky francouzských profesionálů ze zdravotnictví nemohou v Izraeli pracovat ve svém oboru kvůli problémům s certifikací. Podle oficiálních odhadů prý tato situace povede k tomu, že se 15 – 20% imigrantů vrátí do dvou let zpátky do Francie.

Paní Berdahová ale na návrat ještě připravena není. Její dcery navíc chtějí zůstat v Izraeli. Osmnáctiletá Clara slouží v armádě a mladší Naomi je spokojená na střední škole, kde mají zvláštní třídu pro nové imigranty. Naomi se chce stát modelkou.

„Holky sem opravdu zapadly,“ hodnotí paní Berdahová. „Tak přemýšlím, jestli Izrael chce opravdu nás, nebo jen naše děti.“