Eritrejské batole, které bylo před dvěma lety pobodáno v Tel Avivu, bylo po neúspěšných pokusech o legalizaci jeho pobytu v Izraeli i s rodiči a sestrou přijato k pobytu v nejmenované evropské zemi. Tvrdí to nevládní organizace, která rodině po incidentu pomáhala.

Kako Yamena byla v lednu 2014 jako osmnáctiměsíční třikrát bodnuta do hlavy Mordechajem Michaelem Zaretzkym. K události došlo ve večerních hodinách nedaleko telavivského autobusového nádraží. Agresor, vyzbrojený nůžkami, dítěti probodl lebku.

Zaretzky pak vyšetřovatelům řekl, že dítě pobodal, protože „je nenávidí, jsou černí a dělají bordel“ a že se snažil zastavit „černý terorismus.“  Zaretzkého, který byl v minulosti již dvakrát hospitalizován na psychiatrii, po útoku prohlásili za duševně nezpůsobilého k účasti na soudním řízení.

Rodině pobodané Kako nebyl přiznán statut oběti zločinu z nenávisti, přestože holčička se narodila v Izraeli. Ona sama pak dostala pobytové právo od tehdejšího ministra vnitra Gilada Erdana, ale pobytového statutu jejích rodičů a starší sestry se to nedotklo. Kačin Otec Muli byl dokonce vyzván, aby se hlásil v detenčním zařízení Holot.

Kako se stala symbolem žadatelů o azyl v Izraeli. Dva dny po útoku se v centru Tel Avivu konal protestní pochod;  desetitisíce afrických migrantů žádaly, aby Izrael změnil svou imigrační politiku.

Sigal Avivi, dobrovolník, který pro azylanty pracuje již léta a který pomáhal i rodině Kako, říká, že útok na batole byl jen začátkem potíží eritrejské rodiny. Kačina matka Yordanes, která dítě během napadení držela v náručí, trpí posttraumatickou stresovou poruchou a pokusila se o sebevraždu. Potřebuje terapeutickou péči stejně jako Ruthie, Kačina pětiletá sestra, která byla incidentu také přítomna a od oné události se v noci budívá. Rodičům říká, že musí chránit sestru: „dlouho trvalo, než se přestala bát všech bělochů na ulici,“ říká Avivi.

Kako podstoupila několik operací a strávila dva měsíce v nemocnici. V důsledku léčení dodnes kulhá, ale přesto může mluvit o štěstí, protože podle Aviviho existovalo riziko, že holčička zůstane na polovinu těla ochrnutá. Jelikož Kačini rodiče neměli v Izraeli pobytový status, Národní pojišťovací institut Kačinu léčbu nehradil.

Komunita afrických žadatelů o azyl a jejich izraelských přátel uspořádala na úhradu nákladů za léčení sbírku.
Nakonec se eritrejská rodina a její izraelští příznivci obrátili na ambasádu nejmenované evropské země, která rodině v lednu přislíbila azyl.

Nyní je rodina Kako již v novém domově. Má zajištěnou péči psychiatra, jazykové kurzy i asistenci úřadu práce.

Avivi říká, že v Izraeli za sebou nenechali jen své příbuzné, ale také celou komunitu a přátele, kteří jim v posledních dvou letech tolik pomohli.