Je žádoucí, aby lidé bez rozdílu[i] tělesného nebo duševního zdraví, politické příslušnosti, pohlaví[ii], rasy[iii], sexuální orientace[iv], třídy[v], náboženského vyznání, single rodičovství a věku[vi] rozvíjeli své individuální nadání a sklony, aniž by se cítili ohroženi na životě nebo majetku. To jsou cíle antiopresivních přístupů[vii] v sociální práci. Zatím nejdále v naplňování myšlenek antiopresivních přístupů došla Západní civilizace utvořením liberálně-demokratického řádu.

Západní kulturu tvoří mnohé abstraktní vzory, které lidé vnímají jako hodnoty, k nimž se hlásí, chrání je a jsou i ochotni za tyto ideály bojovat. Díky těmto ideálům budují vyspělou civilizaci. Uvnitř této civilizace vytváří, také dodržují normy[viii], díky tomu zhodnocují duševní a hmotné statky.

Západní civilizace se hlásí k ideálům, jakými jsou například individualismus, volnost, svoboda, tolerance a úcta k životu. Jen díky abstraktním hodnotám a z nich plynoucím normám, jimiž se lidé jsou ochotni řídit, každý fyzicky a psychicky zdatný jedinec – ale samozřejmě i člověk s duševním nebo tělesným postižením – v zemi, kde se rozvinul liberálně-demokratický řád je schopen dosáhnout takového stupně hmotného pohodlí, pocitu bezpečí a osobní nezávislosti, jaký je v muslimském světě zatím nejen nedostupný, ale ani myslitelný.

Muslimové vytvářejí společnost, jejíž kultura obsahuje principy nebo zásady a vzorce chování, které v konotaci ideálů na základě kterých vytváříme, sdílíme a dodržujeme normy Západní civilizace, vnímáme jako:

1) NESPRAVEDLIVÉ (nerovnoprávné postavení žen, dominance mužů, vymáhání práva často brutálním psychickým a fyzickým násilím)

2) OMEZUJÍCÍ (povinnost se pětkrát denně modlit, nosit určitý typ oděvu a pokrývek hlavy)

3) TRESTNÉ (polygamie, sex s nezletilými, bití žen, sexuální útoky spojené i s krádežemi a zraněním oběti během srocení davu, lokální a globální džihád)

4) ODPUDIVÉ (veřejné tresty, veřejné popravy, nulová sociální práce, nedostatečná osobní hygiena, nekvalitní zdravotnictví, drzé chování dětí zvláště k cizincům)

Byť jsou mezi kulturami hluboké rozdíly, usilujme o nezaujatý pohled, proto i souhlasím s tvrzením Giddense, že […přes svou rozmanitost má lidské kulturní chování některé společné znaky (kulturní univerzálie)…] [ix].

Aniž bychom posuzovali kulturu muslimů podle měřítek vlastní kultury – zbavujeme se tedy etnocentrismu – čím hlouběji pronikáme do islámské kultury, tím jasněji si ale uvědomujeme, že celý jejich systém zřejmě spočívá na významech, hodnotách a abstraktních ideálech, které byly spíše obvyklé v raném evropském středověku, zejména v období po zániku Římského impéria a Říše Árjů, tedy v hlubokém úpadku tehdejší společnosti.

Je ale zřejmé, že mnohé praktiky, názory a vzorce chování, dosud běžné v muslimských společenstvích, jež utváří islámskou civilizaci, jsme zejména díky renesanci, humanismu, osvícenství a nakonec i rozvoji sociální práce překonali.

Muslimové, ať se to někomu líbí nebo ne, vytvářejí kulturu, v níž pracující člověk nedosahuje ekonomické a z toho plynoucí i politické svobody jakou se vyznačuje liberálně-demokratický řád. Normy většiny muslimů (vlivem přísné šarí’y) o tom, co je správné a náležité, brání vynalézavým jednotlivcům v cestě. Pokud tito vynalézaví jednotlivci ale nenaleznou útěchu ve své zemi, je naší povinností obětem pomoci, pokud útěchu hledají v naší zemi. Mnozí z muslimů, kteří přišli do západní Evropy jen díky politické svobodě, která tu je, mohou rozvinout své schopnosti, a to prospívá nejenom jim.

Zjistíme-li, že nadané, schopné a talentované jedince nespravedlivý, totalitní řád – uvádí do strasti, mučí je a zbavuje je individuality, pak je naší bezodkladnou povinností takové osoby a jejich rodiny, pokud uprchnou do exilu z takové země, za přesně vymezených podmínek podpořit. Svou pomocí zvelebujeme nejenom exulanty nebo migranty, ale především chráníme sebe. To však ještě nestačí na to, abychom vysvětlili, proč občané Francie, Německa a dalších západoevropských zemí jsou ochotni pomáhat více, než obyvatelé ze zemí bývalého východního bloku. Na povrchní pohled se může zdát, že na vině je minulost, historické zkušenosti, ale tento argument, byť je silný, neochotu nevysvětluje, naznačuje pouze část z celku. Možná si ještě – například někteří občané České republiky – dostatečně neuvědomují prospěšný vliv přijetí, následně inkluzi exulantů a migrantů do společnosti, že takové jednání je nejen efektivní a prospěšné, to dokazuje vědecký, umělecký a sportovní přínos migrantů (i exulantů) v zemích, kam emigrovali.

Náš prospěch by měla být trvalá ochota, abychom nesli tíživé břímě kosmopolitní tradice; vždyť na tom spočívá výhoda Západní civilizace před ostatními kulturami, schopnost absorbovat a proměňovat pro jediný účel – samu ekonomickou a následně i politickou svobodu; jen díky této svobodě se můžeme uchránit před bídou a nouzí, jen díky tomu mnozí muslimové prchají směrem na Západ; buďme si jisti, že většina z nich jsou exulanty nejen politickými, ale také náboženskými v pravém významu toho slova.

Evropou se dnes valí laviny legálních i nelegálních uprchlíků a přistěhovalců, kteří prchají před válečnými konflikty, anebo chtějí uniknout chudobě a hledají šanci na lepší život a tato situace do budoucna staví Evropskou unii a její jednotlivé státy před problém, který nabízí tři varianty řešení[x]^a-b (smrt, dobročinnost nebo vyhnanství – vizte kapitolu Obavy o křehký kompromis)

V rámci Evropské unie dosažení statusu „odlišných, ale rovnocenných“ kultur však bude vyžadovat velké úsilí; zatím je tento cíl v nedohlednu, vzhledem k tomu, jak je mnoho mladých lidí v Evropě zacykleno v předsudcích, kterými trpěli jejich předci a trpí i rodiče. Příkladem je Německo […Občanství je v Německu dosud definováno „německou krví“, ne místem narození; jde tedy o etnický, a ne o občanský princip…][xi].

Je možné, že během několika generací se bude v Evropské unii vyskytovat množství různě velkých etnických skupin, které budou společně vytvářet jeden politický a ekonomický celek, možná i vznikne pluralitní společnost, v níž budou žít jednotlivé skupiny bok po boku, byť odděleně, v rámci liberálně-demokratického řádu.

[i] What is anti-opressive practice? Clifford (1995:65) in Burke, Harrison (2002:133) „The major divisions are described in terms of race, gender, class, sexual preference, disability and age. Other differences such those of religion, mental health and single parenthood…“

[ii] Sociální práce vnímá rozdíly mezi pohlavími jako gender rozdíly. Ženy a muži jsou socializováni do různých vzorců chování, jazyka, myšlení, vztahů a citových reakcí

[iii] Rasu vnímám nikoli jako biologicky danou, ale fyzicky a sociálně

[iv] http://bjsw.oxfordjournals.org/content/31/6/917.short

[v] V sociální práci je tento termín používán volně, k indikování různých úrovní ekonomické moci. Příslušnost k nižší třídě je vztahována k chudobě, nekvalitnímu bydlení, špatnému zdraví a nedostatku

příležitostí

[vi] V sociální práci je ageizmus chápán jako bezdůvodná aplikace negativních stereotypů na lidi staršího věku

[vii] http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2644

[viii] Normy představují příkazy a zákazy společenského života. Norma je však dvojsmyslný pojem. Může se týkat statistické normy, kvantitativního měřítka. Například nejíst hovězí je normální, pokud hovězí odmítá jíst většina lidí.

[ix] Giddens uvádí (1999:61) jsou jimi: gramaticky složitě strukturovaný jazyk, umění, tanec, zdobení těla, hry, dávání darů, žertování, hygienická pravidla, určitá forma rodiny, instituce manželství, náboženské rituály, majetková práva, zákaz incestu.

[x] a) Sociologové a antropologové operují s pojmy asimilace (požadovat ji po migrantech je velmi problematické), tavící kotel (v USA zatím moc dobře nefunguje) a kulturní pluralismus, vyžaduje minimum rasismu a diskriminace, velkou toleranci a ochotu přijímat cizí, což je zatím vize velmi vzdálená realitě, b) Ale jediný typ řešení, který se dá na muslimskou imigraci uplatnit a donekonečna ho obměňovat je právě ona třetí možnost – vyhnanství. Institucionalizovaná, státem nebo EU financovaná izolace, chcete-li, jistý druh vnitřního vyhnanství, které i může působit z pohledu jak pesimistů, tak i optimistů pozitivně, ale rozhodně je prakticky účelné, protože každého migranta, tedy i muslima bezpodmínečně vede k tomu, aby se rozhodnul.

[xi] Giddens (1999:250)