Hned v úvodu bych ráda podotkla, že respektuji aktivity Nadačního fondu Generace 21 a mají moji plnou podporu. I když sama nejsem z těch, kdo dělí a rozlišují lidi na skupiny podle xyz klíče (pro mne je člověk člověkem), patří jim můj obdiv, že dokázali dotáhnout věc do zdárného konce. Těm, co je za toto dělení kritizují, bych ráda vzkázala, že každý z nás mohl založit nadaci, dát dohromady lidi, připravit projekt, dotlačit ho do vlády a dokázat přivést z ohrožených oblastí toho, koho sám uznal za vhodného a chtěl. Já to neudělala – nebudu a nepřísluší mně kritizovat je. Není to aktivita státu, ale soukromá, a jestli či komu budu soukromě pomáhat, je na každém z nás a každý má právo se rozhodnout jak a komu. I kdyby se rozhodli, že přesídlí do Česka 153 pěkných slečen, podpořila bych je. Oni se rozhodli pro křesťany a řekneme si to na rovinu, přesídlení jiných lidí než křesťanů by tato vláda neschválila, a i to bylo jako tahat z jalové krávy tele. Každý život je stejně důležitý. 153 křesťanů je 153 lidí. O 153 více lidí než nikdo.
Nebudu kritizovat ani Primu a polemizovat nad tím, jestli něco překroutili, či jestli byla reportáž tendenční. Navíc se přiznám, nevidela jsem ji. Nesleduji reportáže komerčních televizí, obchod se dělá za jistým účelem a já nejsem v jejich cílové skupině. Nečekám od komerční televize jinou reportáž než tu, jejíž cílem je co nejvíce zaujmout co největší množství diváků.
A stalo se, co se stalo. A co stalo, dalo se očekávat.
Jeden krátký rozhovor s tlumočníkem v komerční televizi, která bojuje o své postavení na zahnědlém trhu – jeden a krátký! – a mnoho lidí je uraženo, zklamáno. Jiným slouží jako důkaz o tom, že je pomoc zbytečná a nesmyslná a další desítky lidí tráví spousty času dokazováním, že to celé není pravda někomu, kdo dokazuje, že to pravda je. Prohlášení střídá prohlášení. Nevím jaké to bylo v reálu, ale dnešní virtuální svět zapoměl kvůli kravínu i na EET.
Naše reakce na to, co řekl, ale není o něm: je o nás.
Není to ani o křesťanství, ani o orientálních povahách.
Je o nás. O našem egu.
O tom, že jsme nezávislí a závislost je něco co si nedovedeme představit. O tom, že u nás nic není zdarma. Jsme na to zvyklí. Tento způsob života s námi srostl. Když něco děláme, ptáme se, co za to, co z toho máme, jestli je to rentabilní a zodpovědné. Včetně pomoci. A za tu očekáváme minimálně vděk. Pokud shledáme nebo se domníváme předem, že se vděku nedočkáme, pomáhat většina z nás není ochotna. A ti, co bez očekávání odměny pomáhají, jsou často nazývání hlupáky. Jsme ochotni pomáhat těm, u kterých se domníváme, že vděk bude následovat. Pokud tomu tak není, jsme hluboce uraženi.
Nezapomínejme kvůli našemu egu vidět člověka a jeho neštěstí. Vidět, jak se tento starší pán dokáže se svým neštěstím vyrovnat, vyrovnat se s tím, že je jeho život v nedohlednu pryč. Určitě v noci, když jeho žena usne, brečí. Neví, jak své blízké dál chránit, vést, neví, jak se o ně postará, protože své ženě nedokáže s jistotou odpovědět ani na to, co bude zítra, když se ho v noci ptá, a musí si něco vymyslet. Protože jí nedokáže dát, co jí slíbil.
Pomoc není výměnný obchod. A nikdo není povinen plnit nám naše představy o něm. Lidé jsou lidé. Naše představy jsou jenom představy, je nesmyslné být zklamaný a už vůbec ne hanit někoho za to, že naše představy nesplňuje. Nic není nikdy takové, jak se zdá být a pokud se necháme našimi představami ošálit, je to naše pýcha, co nás ošálila. Člověk nás nikdy nemůže sklamat, může nás sklamat jenom naše představa o něm, a za tu on sám odpovědný není.
Buďme tedy skromní my v našich představách o jiných a pomáhejme, ponevadž je to potřeba, bez očekávání vděku či obdivu k nám.
Buďme skromní v našich představách o jiných a buďme mírný v soudech o cizích. To není naše cesta, ale jejich, na které jsme se rozhodli je chvíli doprovázet a podporovat.
„Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo…rozdává z majetku svého – bez ohledu na lásku k němu – příbuzným, sirotkům, nuzným, po cestě jdocímu,……a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví……… “
Korán, 2:177
„ Každý má směr svůj, k němuž se obrací. Snažte se vzájemně překonávat v dobrých skutcích. …“
Korán, 2:148
„Bohabojní jsou ti, kteří rozdávají almužny ve štěstí i neštěstí a kteří krotí svůj hněv a odpouštějí lidem. Bůh věru miluje ty, co dobro činí“
Korán, 3:134
Autor
8 Komentářů
Já jsem se naopak snažila sledovat, co je dostupné. A dovolila bych si lehce oponovat: lidé, kteří podporují tento projekt, do toho šli v dobré víře, že pomáhají křesťanům pronásledovaným a ohroženým na životě, bez budoucnosti. A neměli by být klamáni, jinak by šlo o normální podvod. Dotyčný pán svým vyjadřováním tak trochu popřel, že spadá do této kategorie lidí. Tady přece nejde o nějaké zklamání našich pěkných představ. Co když pán prostě zabírá místo někomu, kdo je na tom fakt mizerně a byl by vděčný i za ten obílený chlív?
Pokud se na kamery vyjadřuje, že než aby žil tady ve vymalovaném chlívě, tak to se radši vrátí do Iráku – pak se na mě nezlobte, ale těžko lze uvěřit, že je to zrovna ten nejohroženější potřebný. V tom jsem spatřovala velikou výhodu nadace – že se dostane až na místo, mezi ty, co by se sami na cestu do Evropy nikdy nezmohli a přitom patří k těm nejohroženějším. Možná lidé z nadace sáhli vedle, to se může stát, ale pak by se k tomu měli postavit čelem. A ne mlžit se špatným překladem. Myslím, že asi byli sami zaskočení. Je to nepříjemné, ale Prima se asi trefila do slabého místa, nehledě na všechny kladné příklady, kterých je – pořád doufám – většina. A nadace by to měla přiznat, utnout se může každý, a pan křesťan zavzpomínat, kde že se narodil jeho Spasitel. Když je nouze, i ten chlív přijde vhod.
Milá Danielo, mě zcela jedno jak Vy naložíte se svým EGEM, ale pouze Vaše tvrzení: "….kterých je – pořád doufám – většina" – vypovídá o tom, že jich vlastně už ani většina být nemůže, protože ta většina už jenom doufá, a egomodlitbami se člověk dále nedostane, ty musí být od srdce..
Naopak si na tom člověku vážím, že zoufalství, které sebou nese tak silný sociální a ekonomický propad, naprosto ustojí a dokáže minimálně i zde uspět výrazně více, než mírně nadprůměrný podnikatel z Čech, upřímnosti a chudosti naší země, bychom si naopak neměli emočně vylívat na tomto člověku, který to má naopak od Vás v hlavě srovnané, ale zamyslet se kam jsme se díky Klausovi, Zemanovi a Babiššovi dostali?!
Zajímalo by mě, jak by měl vypadat uprchlík, aby na tom byl v očích mých spoluobčanů dostatečně bídně. Předně by to asi neměl být muž a pokud tak nad sedmdesát let. Do Evropy měl dojít po svých, mohl-li si dovolit autobus, vlak, či letadlo, není dostatečně chudý. Musí to být vzdělaný člověk, aby nám tu byl k užitku, ovšem ochotný přijmout jakoukoli práci, aby nebyl na obtíž. Musí prokazovat neustálou vděčnost za jakoukoli podporu a pomoc, ať už ji chce, či nechce. Nesmí projevit jakékoli znechucení nad ničím, co je mu nabídnuto a nesmí nic odmítnout. Nesmí se cítit uražen pokud mu někdo nadává, ponižuje ho, nebo pochybuje o jeho záměrech či oprávněnosti jeho žádosti o azyl. Každý projev hrubosti, nebo nedej Bůh agrese, je důkazem jeho neschopnosti integrovat se do vzdělané civilizované české společnosti. Prakticky: Pokud by k nám přišla syrská lékařka se dvěma atestacemi, která přišla pěšky v doprovodu svých třech malých dětí a sedmdesátiletého otce, schopná během tří měsíců se naučit česky a začít pracovat jako uklízečka v nemocnici na plný úvazek, křesťanka, samozřejmě, měla by možná šanci. Otázka je, co by tady taková osoba dělala, když může popojít pár kilometrů do Německa, kde během roku začne pracovat ve své profesi, pronajme si vlastní byt a nikdo jí na ulici neřekne "nenažraná černá couro".
Zuzano, no možná by jako hlavní kritérium stačilo, aby to byl opravdu uprchlík, a ne člověk, který se má kam vrátit.
Představte si, že jste vzdělaná právnička, třeba. Utíkáte před válkou a skutečně se nemáte kam vrátit. Jako vzdělaný schopný člověk, kam půjdete? Předpokládám, že si vyberete zemi, kde se k vám budou chovat s úctou, kde vám dají možnost rychle se zapojit do společnosti a pracovat ve vlastní profesi a vybudovat si nový život. Skutečně si myslíte, že naše společnost má schopným lidem hledajícím nový život co nabídnout a prezentuje se tak? Já mám dojem, že ne. Takže ti, co skončí u nás, pokud tu zrovna nemají rodinu, jsou zoufalci, kteří nemají šanci zakotvit jinde, nebo lidé, kteří se rozhodli, že to zkusí a mají otevřená zadní vrátka, pro případ, že by to tu bylo neúnosné. Stavíme si tu otázku totiž špatně, když se ptáme, kdo si zaslouží naši pomoc. Je spíš otázka, zda my si zasloužíme, aby solidní lidé chtěli u nás žít.
Zuzano, ale otázka nestojí: kdo si zaslouží pomoc, ale: kdo tu pomoc akutně potřebuje. A nakonec proč ne, pokud stojíme o příliv kvalitních pracovních sil, můžeme realizovat takové projekty a podporovat nadace, které je zajišťují, můžeme se snažit přitáhnout sem ty, o kterých mluvíte… ale pak nemá smysl to prezentovat jako projekt záchrany křesťanů z míst, kde jim jde o krk. Pak by to bylo docela neférové, klamavé až podvodné jednání, a možná značné množství přispěvatelů podstatně chudších a v objektivně obtížnější životní situaci by si pomoc takovému projektu rozmyslelo. Opravdu je rozdíl, pokud z mála, co máte, přispíváte na záchranu života bratří prchajících před válkou, a nebo podporujete lidi relativně dobře zajištěné, možná dokonce mnohem líp, než jste vy sama, kteří mají kam se vrátit (možná jste to nezaregistrovala, ale právě o to v té propírané výpovědi pana Batta šlo: že pokud nenajde vyhovující bydlení, kdyby mu bylo nabídnuto jen něco jako ten přetřený kravín, tak se vrátí, tedy zjevně má kam). I když jistě může být i podpora takovým lidem pěkným projektem, proč ne, snad něco takového (hledání u nás potřebných profesí v zahraničí) už existuje, mám ten dojem. Ale nazývejme tedy věci pravými jmény a netahejme lidi za nos.
Jinak: pokud je pravda, co na záznamu říká reportér Primy, pak z 300 křesťanských uprchlíků přišlých do Polska jich tam zůstali asi 3. Přesto, že se je mnohé farnosti snažily přijmout s vysloveně otevřenou náručí. Stejně se nezavděčily. Otázka tedy možná nestojí, co mají dělat uprchlíci, aby se zavděčili nám, jak jste ji tady položila.
O jednom takovém pokusu:
http://svobodneforum.cz/polska-farnost-zazila-s-uprchliky-horke-zklamani/
Vlastně pan Batto slovy o kravínu reagoval právě na otázku reportéra na tu situaci v Polsku, tady je ten záznam: