Zfalšoval Ezdráš Tóru, nebo ji zachránil? Muslimská literatura mu přisuzuje obojí. Oba názory přitom převzala ze starších židovských, samaritánských, křesťanských a protikřesťanských pramenů. V pozdější době však převážil vliv polemik Ibn Hazmy a tím i Ezdrášův negativní obraz.

Nejasný je i Ezdrášův status –v Koránu je jeho jméno vedle jména Ježíšova, považovala ho tedy většina komentátorů za proroka; jiní zastávají názor, že Bůh jeho jméno ze seznamu proroků odstranil, protože Ezdráš zpochybňoval předurčení.

Do souvislosti s falšováním Tóry dává Ezdráše už ve 2. století Justin Martyr ve svém Dialogu s Židem Trifónem. Neobviňuje nicméně přímo Ezdráše, ale židovské učitele. Přímého obvinění se Ezdráš dočkal až o století později, kdy Porfyrios v polemice Adversus Christianos tvrdí, že Mojžíšova Tóra lehla popelem při zničení Chrámu: „Z Mojžíšovy Tóry se nedochovalo nic, neboť údajně všechny jeho spisy shořely spolu s Chrámem. Všechny Mojžíšovy spisy později pod jeho jménem sepsali nepřesně Ezdráš a jeho následovníci tisíc sto osmdesát let po Mojžíšově smrti.“

Vyprávění o zničení Tóry společně s Chrámem a jejím – ať už správné či chybné – obnovení Ezdrášem nacházíme u všech muslimských autorů, kteří Ezdrášův příběh zmiňují.

Korán Ezdrášovi věnuje pouze jedinou zmínku: „A říkají Židé: „´Uzajr je syn Boží!“ a říkají křesťané: „Mesiáš je syn Boží!“ a v dalším verši už židům a křesťanům vytýká, že si berou rabíny a mnichy za pány vedle Boha.

Údajné prohlašování ´Uzajra – Ezdráše – židy za syna Božího připravilo komentátorům Koránu nejednu horkou chvilku. Ibn Hazma tvrdí, že se tento výrok týká jemenské židovské sekty Al-Saduqija; Al-Tabarí říká, že ačkoli současní židé nic takového netvrdí, vydával ´Uzajra za Božího syna jistý medínský žid Finhás, nebo dokonce celá skupina medínských židů. Jiná častá interpretace hovoří o tom, že židé projevovali Ezdrášovi nepatřičnou úctu kvůli tomu, že zázračně obnovil zničenou a zapomenutou Tóru.

Záhadný verš se badatelé snažili vysvětlit výroky Talmudu, srovnávajícími Ezdráše s Mojžíšem či ve Čtvrté knize Ezdrášově, která zmiňuje Ezdrášovo uvedení do Boží rady a vidění Božího syna.

Muslimským autorům byla Čtvrtá kniha Ezdrášova známa prostřednictvím arabských překladů a inspirovala je k dalšímu rozvíjení Ezdrášova příběhu.

První muslimští autoři a komentátoři staví Ezdráše do pozitivního světla.  Historik a komentátor Koránu Al Tabarí popisuje návrat Izraelců do Palestiny a zármutek zbožného Ezdráše, který „dnem i nocí plakal nad ztrátou Tóry“ a při svém truchlení byl osloven andělem. Ten Ezdrášovi doporučil půst a očištěni a dalšího dne mu s nádobou vody mysticky – do srdce – předal i obraz Tóry. Ezdráš se následně „vrátil k Izraelcům a předložil jim Tóru a oni poznali její dovolení a zákazy, přikázání, povinnosti a tresty. Izraelci jej za to milovali jako nikoho předtím. Tóra zůstala mezi nimi a oni díky ní prospívali.“

I Al-Talabí, autor knihy Příběhy proroků, zemřelý v roce 1035, uvádí několik verzí příběhu o Ezdrášovi. Ve všech je na počátku ztráta Tóry, její zázračné navrácení skrze Ezdráše, shoda Ezdrášovy verze s ukrytým svitkem a nakonec úcta k obnoviteli Tóry, ústící v jeho prohlášení za syna Božího.

Motivy Ezdráše jako obnovitele Tóry a obraz jejího zfalšování se v příbězích prolínají až později: v Al Maqdisího encyklopedii Kniha stvoření a historie se již dočítáme, že Ezdráš obnovil spálenou Tóru, ale jeho žák, kterému ji Ezdráš před smrtí svěřil, Tóru „porušil přídavky a falšováním.“ K plnému ztotožnění Ezdráše a falšovatele Tóry pak již nebylo daleko.

Negativní postavou se Ezdráš stává v díle Ibn Hazmy – a zůstal jím v muslimské literatuře dodnes. Ať už se Ibn Hazm inspiroval u rabanitů, samaritánů, karaitů či křesťanů, názor, že Ezdráš sestavil Tóru po zániku Chrámu z tradic, které si pamatoval nebo vymyslel, se udržel a rozšířil.

Pozdější polemik Samaw Al-Magribí zastává názor, že Ezdráš a koránský ´Uzajr nejsou toutéž osobou a příběhy o incestech a smilstvu, které se v Bibli nacházejí, používá jako důkaz Ezdrášovy snahy pošpinit Davidovu dynastii a ospravedlnit vládu kněžstva spřízněného s Áronem. I podle Al- Magribího je současná verze Tóry sestavena ze vzpomínek Ezdráše a kněží a nelze ji považovat za seslané Písmo.

Drúzové při kritice Bible zašli ještě dál: podle nich byla Tóra zfalšována již Mojžíšem.

Na nařčení ze zfalšování Tóry reagují židé již od doby, kdy bylo poprvé vzneseno. Avraham Ibn Daud se Ibn Hazmově polemice brání následujícími argumenty:

„Připusťme hypoteticky, že Ezdráš se po sedmdesáti letech vrátil z Babylonie a napsal zfalšovanou Tóru. Cožpak by ji od něj lid s uznáním přijal? Proč by ji měli přijmout a řídit se jí blízcí i vzdálení v Indii, Gózan a Persii anebo ti, kdo zůstali v zemi Izraele či kdo se vydali do Egypta a Ifrikíje, a neoponovat mu? Nikdy jsme neslyšeli, že by Ezdráše někdo z něčeho takového vinil. Tóru, jejíž text je naprosto jednotný a bez nejmenší odchylky, lze dnes veřejně spatřit ve všech komunitách civilizovaného světa.“

Související článek: Bible – svatá kniha muslimů?