Existuje spolehlivý nástroj, učí  Sladký požehnaný přímo v bibli, jak mít život totálně v pohodě. Stačí  nepříliš složité kouzlo zvané „mea berachot“ – tedy stovka požehnání.  Jeho praktikování vás srazí na kolena úžasem, a tím z vás budou  poměrně rychle cadikim.  Ne snad zázrační cadikim z Belzu anebo Ropšic. Ale spravedliví (a ospravedlnění). A  věřte mi, cadikim to mají fakt lepší.

Podle tradice a  gematrie toho slova  totiž  udělá z člověka  středu (bejnoni) cadikem pouhé   poctivé vyslovení devadesáti  (cadi) „amen“ během pravidelné liturgie a jídla, účast na čtyřech (dalet)  velkých „kedušot“, deset (jud)  přitakání během kadišů vyslovovaných v rámci liturgie a stovka (kuf)  berachot.

Plniči to mají složitější, ale taky to dají. Téměř stovku jim skýtá jen poctivá liturgie. A těch zbývajících pár do plného počtu kulaté stovky se už dá nějak schrastit přiďobnutím kousku ovoce anebo pralinky.[1]

Pokud vás ta čísla a počty zajímají, klidně si nastudujte dole přičiněnou kurzivu, ale o tom talmud ani tradice ve své podstatě vůbec nehovoří.  Nepochybuji, že se ty  „cadikovské počty“ narodily někdy v čase pronásledování anebo asimilační sekularizace. Úplně biblické nebudou. Ačkoli traktát Menachot v gemaře  (43b)  biblické opodstatněné nachází. A tak již tou dobou se kouzlo „mea berachot“ už znalo a praktikovalo.  Ale už  samotný  a mezi řádky skrytý poukaz, že si zájemce o  „cadikovství“ může svůj sen splnit pilnější návštěvou bohoslužeb,  je tlustě čitelný a napovídá i o zrodu účelu.  Respektive o tom, jak se k oněm počtům došlo. Sám talmud má, jak uvidíme, na mysli něco maličko jiného.

A že se opravdu plnilo už tedy, co se tento postoj objevil, dosvědčuje i další tradice. Zatímco  Mogen Avraham[2] varuje před hledáním záminek (před oním přiďobnutím nějaké pralinky pouze proto, aby se dosáhlo počtu sta), Jalkut Josef[3]  to víceméně připouští.  O tomtéž – tedy že se dialog o tom,  kdo si splní a kdo má a smí plnit, vedl už dávno  – svědčí  také hlachická nejednota v názoru, zda do té  „stovky berachot“ spadají také ženy. (Ne že by nesměly, ale zda je to jejich  povinnost).

Menachot 43b to ale říkají krásně. Gemara se zabývá dialogem o tom, jak je to s cicit, a co je vlastně „zbožné“ a co „ještě zbožnější“.  Zda modrá vlákna  střapečků cicitlachim anebo vlákna pouze bílá? A na foliu 44ab se pak dozvíme to nejpodstatnější, že i ta nejmenší micvuška přinese požehnání tady i potom. Pro  nic jiného (ne kvůli plničoví) ji také naplňujeme.

Objevíme také názor rav Meira, že škody napáchané nenošením bilých cicit  (jazykem talmudu trest za nenošení ) jsou daleko větší, než ty, pokud  mezi bílými není vlákno modré. A celý tento dialog je pak uzavírán právě  připomínkou (již tehdy existujícího pravidla) o stovce berachot. Doslova s poukazem na biblický verš : „Víš Izraeli, co po tobě Vznešený vůbec skutečně chce??? (dt 10:12) – přičemž je doporučeno nečti pouze  „ma“ (co, kolik po tobě chce) ale zároveň  „mea“ (stovku a stonásobně po tobě chce).  A rabi Chija také hned na stránkách talmudu doplňuje, jak se stovky dobrat během šabatu a dalších situací, kdy se  žetony nedají nasbírat během pravidlené liturgie.

Pokud dobře rozumím našim Moudrým, jakoby chtěli říci. To podstatné není rozdělování ale spojování. Co se handrkujute o modrá a bílá vlákna. To podstatné, c o po vás Sladký požehnaný chce, je najít  si denně stovku důvodů. Ne je hledat do počtu, ale hledat tak, abyste je skutečně viděli!!  Stovku důvodů k tomu, aby měl člověk potřebu (nikoli příležitost) vyslovit to nádherné „Baruch ata..“- Pane světů, to až sráží na kolena, co a kolik krásného se děje! Jen to vidět a vnímat…

Podaří-li se to, uvidíte, jak kouzelně  změkne i zdánlivě tvrdý okolní svět, fašizující okolí bude jen nedůstojně hnědé, a i dvoj-  a trojlaloční pouze bezmocnými a směšnými mocnými. Hysterie oklo válek a uprchlických kvót i samotných uprchlíků se vytratí. Protože každá micva přináší požehnání tady i tam. Cadika nedělají počty ale zvědomění.

——————————oo

Tradiční pohled – výčet stovky požehnání.  Ráno 48 berachot (birchat ha-šachar, obléání talitu a cicit, birchat ha tora, požehnání spojená se Šema a Amida) , Mincha 19 požehnání, maariv 24 požehnání, alespoň jedno společné jídlo s rodinou (birkat ha-mazon) – 6 požehnání- Někteří včetně Mogen Avraham započítávají také ranní ha-mapil. Celkem tedy 98 požehnání. To je do stovky už jenom kousek. Ovšem do „cadika“ občas možná ještě neuvěřitelně daleko. –acb-

[1]/ http://www.sefaria.org/Magen_Avraham.46.8?lang=he&layout=lines&sidebarLang=all

[2]/  Mogen Avraham 46:8

[3]/ K pasážím Pesukej di-zimra