Před několika dny uplynulo nenápadné, málo známé výročí příchodu křižáků do německého Wormsu. Muži německého vůdce Counta Emicha z Leiningenu vstoupili do města během první křížové výpravy, 18. května 1096. Tímto dnem také začala série protižidovských masakrů, na jejímž konci bylo více než osm stovek mrtvých.

Asi deset tisíc Emichových křižáků začalo své poslání plnit nejprve v německém Speyeru. Tam ale, podle dobových svědectví, dokázali usmrtit pouze jedenáct nebo dvanáct židů. Císař Henry V., který znal Emichovy úmysly, totiž požádal místní biskupy, aby městské židy chránili. A speyerští duchovní tak – na rozdíl od svých kolegů ve Wormsu a v Mohuči, kde bylo zmasakrováno tisíc židů – skutečně s úspěchem učinili.

Ve Wormsu se už několik dnů před příchodem křižáků rozšířila v té době populární zvěst, že židé otrávili studny. Obyvatelé města se přidali ke křižákům a společně s nimi povraždili všechny wormské židy, které našli.

Mnoho židů nalezlo úkryt v paláci biskupa Adalberta, ale o osm dní později se křižáci provázení davem rozezlených místních obyvatel do paláce vlámali a i tyto židy povraždili. K osmi stům lidí, kteří zahynuli cizí rukou, je nutno připočíst ty, kteří raději spáchali sebevraždu. Další byli násilím donuceni přijmout křesťanství.

V Mohuči byla situace podobná. Místní obyvatelé křižáky do města sami pozvali, biskupský pokus o ochranu židů byl zmařen a masakru padla za oběť více než tisícovka židů.
Na jaře a v létě roku 1096 bylo ve Francii a v Porýní povražděno více než pět tisíc židů.

Modlitba „Av Harachamim,“ která je součástí modloslužeb evropských židovských komunit, vznikla krátce po těchto masakrech.