Islám. Slovo, které je v poslední době synonymem pro zlo, násilí, terorismus a strach z přiházejí války, kterou povedou zahalení muži s ostrými šavlemi a bezbranní lidé toužící po životě v lásce a míru. A je to skutečně tak? Říká se, že čeho se člověk bojí, na to si má sáhnout, dozvědět se o tom co nejvíce. To samé platí i o islámu. Ať chcete nebo ne, islám není o řezání hlav zvědavých novinářů. Ani o střílení v kavárnách a hudebních klubech. Vyhledat skutečně poučné zdroje informací není jen tak. Mnoho lidí sáhne po knize “Bez dcerky neodejdu“ nebo po několika dalších románech o ženách, které se provdaly do arabského světa a prožily vystřízlivění z romantické lásky.

„Svět se změní, když vidíte před svým jménem nápis „smrt“.

Vydavatelství Vyšehrad, se věnuje především křesťansky orientované lieratuře. Rozptyl je ale čím dál širší. Nabídka už obsahuje i několik knih, které se zabývají budhismem a teď i islámem. Další takovou knihu napsala Alžířanka Karima Bennoune. Tady vaše Fatwa neplatí. Výpovědi muslimů napříč světem. Muslimové z Afghánistánu, z Pákistánu, subsaharské Afriky nebo středního východu. Co mají společného? Věří v islám. V takový, jak ho vykládají učenci. Ne v takový, který zneužívají náboženští fundamentalisté k prosazování svých zvrácených ideálů. A právě tito lidé násilím radikálů trpí nejvíc. Jsou mezi nimi učitelé, umělci, aktivisté, ženy hájící svoje práva i sami právníci hájící ústavu. Ví se o nich málo a přitom jsou to hrdinové. V zemích, kde ústava neplatí, kde se nemůžete hájit a kde může přijít kulka ani nevíte jak. Nevzdávají se a bojují. Právě jich se totalitní režim dotýká nejvíce. Většina, která v knize vypraví, má nejednu takovou zkušenost. Zabití blízkých, vyhrožování, pronásledování, týrání. Své o tom ví i sama autorka.

„Toho rána jsem se probudila brzy v tátově bytě na předměstí Alžíru neustávajícím bušením na vchodové dveře. Bylo to období, kdy – jak psali v místních novinách – každé úterý zemřel jeden vědec pod kulkami fundamentalistických vrahů. To, že otec učil na univerzitě o Darwinovi, už vyprovokovalo návštěvu ve třídě, kam přišel vůdce tzv. Islámské fronty spásy, který otce osočil, že obhajuje biologismus, než ho táta vyhodil. A teď, ať už byl venku kdokoliv, nechtěl se představit ani odejít. Otec tedy zkusil zavolat na polici, ale tam, možná ve strachu ze sílícího ozbrojeného extremismu, který už stál životy tolika alžírských policistů, dokonce ani nezvedli telefon. A tak jsem šla do kuchyně, vzala si nožík a postavila se do vstupní chodby. Bylo to směšné, samozřejmě, ale nepřišla jsem na nic jiného, a tak jsem tam stála.“

Karima Bennoune

Pozor na fazole!

Těmto neozbrojeným bojovníkům není jedno, že vlády se chopili lidé téměř bez vzdělání. Kteří chtějí moc a peníze. Neštítí se korupce, teroru, bezpráví a zločinů proti lidskosti. A zneužívají k tomu islám. Chtějí násilí, strach a odmítají jakýkoli dialog. Islámští fundamentalisté používají k vítězství stejných zbraní jako nacisté či komunisté. Je potřeba zbavit se vzdělaných. Nepěstovat žádnou kulturu. V mnoha zemích je zakázáno tančit, hlasitě se smát, malovat. Zakazuje se i hudba. Hudba, která je právě pro arabský svět tolik typická a důležitá. Výklady Koránu jsou překroucené a často zcestné. V knize se dokonce vypráví o případu, kdy bylo zakázáno jíst fazole. Proč? Nadýmají. Projevy spojené s nadýmáním mohou Boha urazit. Jindy je zase vydán zákaz stavět sněhuláky. Nesmí se totiž zobrazovat nic, co má lidský nebo zvířecí zjev. To všechno v zemích, kde lidé ještě nedávno svobodně studovali, cestovali a navštěvovali galerie a divadla.

Karima Bennoune

Narodila se ve Spojených státech, ale dětství a mládí prožila v Alžíru, odkud pochází její otec. Vyučuje mezinárodní právo na univerzitě v Kalifornii. Pracuje v mnoha organizacích, které se zabývají ochranou lidských práv v muslimských zemích. Knihu Tady vaše Fatwa neplatí, začala psát v devadesátých letech. Její otec, vysokoškolský profesor, v té době sám čelil útoku fundamentalistů. Během práce na knize navštívila na třicet států a území. Sbírala výpovědi lidí, kteří žijí v zemích, kde fundamentalisté vládnou nebo kde je jejich moc na vzestupu. Svou knihou se snaží varovat před totalitním režimem. Před režimem, který dokáže velice rychle zneužít jakoukoli filozofii, náboženství nebo politický směr.

„Teď bych vám chtěla říct příběh, je o dvaadvacetileté studentce práv z Alžírska jménem Amel Zenoune-Zouani. Amel měla tentýž sen o práci právničky, který jsem snila já v 90. letech. Odmítla ukončit studium, navzdory faktu, že fundamentalisté, bojující s Alžírským státem, hrozili všem, kdo budou pokračovat ve vzdělání. 26. ledna 1997 nastoupila Amel do autobusu v Alžíru, kde studovala, jela domů strávit večer v ramadánu se svou rodinou. Právnickou fakultu už nikdy nedokončí. Když autobus vjel na předměstí jejího rodného města, zastavili ho na kontrolním stanovišti, obsazeném muži z ozbrojené islamistické skupiny. Protože měla školní baťoh, vyvlekli Amel z autobusu a zabili ji na ulici. Ti, co jí prořízli krk, potom řekli všem v autobusu: “Jestli půjdete na univerzitu, přijde den, kdy vás zabijeme všechny přesně takhle.”

Z knihy tady vaše fatwa neplatí

www.ted.com

Fatwa – Fatwa, jakožto povoleného zabití jiné osoby, je přehnané a stává se tak pouze velmi výjimečně. Fatwa je běžná v každodenním životě muslimů, mohou se muftího ptát na cokoli, včetně toho, jestli je hraní PC her, sledování konkrétního filmu či třeba založení profilu v sociální síti v souladu s muslimskými zákony. Může tak vznikat jev zvaný “Fatwa Shopping”, kdy je jeden dotaz pokládán mnoha muftí, dokud není nalezena požadovaná odpověď (každý muftí může mít na danou záležitost jiný názor).