Dlouho, velmi dlouho jsem nepsala článek jako reakci na článek. Byla bych řekla, že už se to snad nestane. Jenomže František Zwyrtek, předseda hnutí Nezávislí, mě k tomu dokázal hravě přimět svým článkem Vyšší porodné a vyšší přídavky maminkám, které pracovaly.
Píše v něm o nemakačencích a o tom, jak matky, které před porodem pracovaly, nedostanou porodné a přídavky na děti, zatímco ti jedinci, kteří nepracují, dostávají od státu „desetitisíce za nic“ a „množí se jako králíci.“ Dále pak rozvádí úvahu o tom, že české (rozuměj domorodé) rodiny mají pouze jedno až dvě děti, protože stát se o tyto rodiny nepostará a privileguje nepracující (Romy). A „abychom opravdu nevymřeli,“ je třeba zvýšit přídavky, porodné i rodičovský příspěvek matkám, které před porodem pracovaly. Ty se totiž dnes „bojí rodit děti, aby vyžily.“
Věc má ale háček. Porodné se v posledních letech – dobách, kdy bylo ještě vypláceno plošně – skokově zvýšilo. Zvýšil se i rodičovský příspěvek, jehož celková výše je pro všechny stejná. Pracující rodiče jsou oproti nepracujícím zvýhodněni už dnes – pracující maminka má nárok na mateřskou a po ní může volit výši rodičovského příspěvku, během jehož pobírání jí nic nebrání legálně pracovat. Z daně z příjmu sleví stát rodině o pěti dětech přibližně osmdesát tisíc korun ročně.
Přestože nesmělé průzkumy, které u nás v této souvislosti už proběhly, ukázaly jistou korelaci mezi sociálními dávkami a porodností, zůstává otázkou, nakolik je vůbec vhodné podporovat porodnost sociálními dávkami – bez ohledu na to, komu jsou vypláceny. Pokud se porodnost zvýší po zavedení nebo zvýšení porodného, je na místě se ptát, jaký druh rodičů si kvůli třinácti tisícovkám pořizuje dítě, jehož výchova do dospělosti může nakonec přijít i na stonásobek této částky.
Chceme se vrátit o tři sta let zpátky, do doby, kdy průměrná česká žena porodila během manželství deset dětí? Cesta k trvaleji vyšší porodnosti nevede přes vyšší porodné a přídavky na děti – nic z toho ostatně v sedmnáctém a osmnáctém století nebylo. Přesto můžete lidi k vyšší porodnosti skutečně motivovat ekonomicky – tím, že všechny sociální dávky zcela zrušíte. Nejen porodné a rodičovský příspěvek, ale i podporu v nezaměstnanosti, invalidní a starobní důchody. Vrátíte-li rodině její funkci jediné záchranné sociální sítě, stane se každý výhonek takové rodiny ne luxusem, ale (nutnou) investicí. Ne náhodou mají lidé nejvíce dětí tam, kde je život nejtěžší.
Romské maminky nerodí „jako na běžícím pásu“ proto, že by s více dětmi bohatly – to by před zavedením sociálních dávek měly dětí méně – ale proto, že si dětmi potvrzují sociální statut. Mít děti je pro ně důležité, je to priorita, věc cti.
Na druhou stranu málokterá žena z majority si odepře zahraniční dovolenou, budování kariéry, nové auto a větší byt jen kvůli potěšení z výchovy osmi dětí. Ta, která by to přece jen udělala, bude čelit mírnému opovržení okolí a její největší starostí nebudou sociální dávky, ale náklady spojené se vzděláváním už od mateřské školy a s lékařskou péčí.
Nedostatek českých dětí nevznikl tím, že by jejich rodiče neměli co do úst. Českých dětí se nedostává proto, že se jejich rodiče nejsou ochotni výrazně uskromňovat – nejen v materiální oblasti. Sociální dávky pro pracující to nezmění.
(Autorka je pracující matkou čtyř dětí.)
Autor
7 Komentářů
Rozumím tomu tak, že je potřeba aby obyvatelé této země schudli na úroveň obyvatel Afriky? Jestli to nebude taky tím, že rodiny jako v osmnáctém století už neexistují a neplní funkci jako tehdy. Víte proč muslimske země mají tolik deti? Protoze tam pracuje jen muž!! I jako pokojská v hotelu a celou svou rodinu uživí. Tak budete muset zakázat práci ženám a to jde jen v tom pripade, že budou negramotné! Vzhůru do středověku!!!
Rodiny jako v osmnáctém století už neexistují, protože roli záchranné sítě na sebe vzal stát. Vysokou porodnost mají jen ty (muslimské i nemuslimské) země, kde je nízká životní úroveň. V Tunisku je míra porodnosti 2,71 dítěte na ženu, v Maroku 2,71, v Saúdské Arábii 2,7, v Íránu 1,9… a stále klesá. Oproti tomu v (převážně křesťanské) Angole porodí průměrná žena bezmála 6 dětí navzdory tomu, že často, leckdy i těžkou prací, pomáhá živit rodinu. To je také případ mnoha muslimských zemí, právě zejména těch s vyšší porodností (Niger, Mali, Guinea…). V zemích se špatnou socioekonomickou situací pracují samozřejmě i negramotné ženy a často jsou negramotzné právě proto, že místo do školy chodily do práce.
Vaše představa o pokojském v hotelu, který uživí rodinu, je velice idealizovaná. Z čistě ekonomického hlediska není možné, aby platy málo kvalifikovaných pracovních sil postačovaly na obživu rozvětvené rodiny – za předpokladu, že taková rodina nesouhlasí s životem pod hranicí bídy.
Dobrý den, paní Karímo slyšela jste někdy o výminku? Asi ne, jinak by jste nepsala nesmysly o rodině. Nejsem nejmladší a dobře si pamatuji vyprávění lidí narozených před 1.světovou válkou (moje babička byla ročník 1904). Drtivá většina starých lidí umírala v době, kdy podle vás byla ta nádherná fungující rodina na nemoci způsobené chladem, podvýživou a nemožnosti se dostat k lékaři.
I dnes jsou případy, kdy lidé staré lidi nechají bez pomoci pomalu umírat hladem a to berou všichni tihle starouškové dnes důchod!
V dobách, kdy důchod neměli, byli ponecháni na pospas osudu, proto umírali.
Moji prarodiče a spousta starých lidí se dožila vysokého věku, protože si mohli dovolit žít důstojně, oproti jejich předchůdcům a to se naše rodina o své staré opravdu stará. Opravdu a to jsme většinou jen pokřtěni, do kostela nechodíme, nemodlíme se a přesto žijeme jako křesťané.
O opravdových křesťanech moc dobré mínění nemívám,(o muslimech už vůbec ne, jelikož mám rodinu na Balkáně tak vím čeho jsou schopni), protože se většinou zbavuji svých staroušků a do kostela se chodí pouze modlit, aby se očistili z pocitu viny.
Tady se množí jen dvě etnika: cikorky a chazaři. Obídek na Obci za 8 kačkovou stravenku. To se nám to množí,když na nás čehúni makaj za pár šlupek, co?
Paní Karímo, tahle novodobá libertariánská ideologie (nejsem si jist, zda jste její vědomou, či nevědomou zastánkyní) by zavedla civilizaci o velký kus zpátky do do dob surového kapitalismu dickensovského střihu. Témata jako jsou sociální dávky, nebo starobní důchody jsou velmi vážná, protože se často dotýkají zcela bezbranných a na ostatních lidech existenčně závislých lidí. A k takto vážným tématům byste měla přistupovat s náležitým respektem a notnou dávkou empatie.
Článek nenavrhuje zrušení veškeré sociální pomoci. Predklada nazor, že snaha zvysit porodnost financnimi pobidkami od státu je předem odsouzena k nezdaru.
Pane Fulde, článek nebyl vůbec myšlen jako návrh zrušení veškeré statni sociální pomoci! Pouze předkládá názor, že snaha zvysit porodnost financnimi pobidkami od státu je předem odsouzena k nezdaru.