Teroristický útok v Nice zastínil jak svým rozsahem, tak – pro nás – geografickou blízkostí atentáty, které se odehrály několik dnů před ním v Saúdské Arábii. Tři místní mladíci tam na svých tělech odpálili vesty s výbušninami nedaleko šíitské modlitebny v Qatifu, další muž podobným způsobem zabil sebe a čtyři policisty v Prorokově mešitě v Medíně. Několik hodin poté čtyřiatřicetiletý Pákistánec nechal vybuchnout auto, v němž sám seděl, před americkým konzulátem v Džiddě. Zranil přitom dva strážné.

„Technické schopnosti těchto lidí jsou mizerné. Jejich psychika je mizerná. Jejich výcvik je mizerný,“ říká o novodobých teroristech Mustafa Alani, irácký bezpečnostní odborník v Džiddě. „Čtyři z pěti sebevražedných atentátníků zabili jen sebe.“ Nicméně těchto pět lidí bylo schopno sestavit nebo si sehnat výbušné vesty, zorganizovat se a naplánovat koordinovaný útok.

K útokům v Saúdské Arábii se nepřihlásila žádná organizace, ale bezpečnostní složky během vyšetřování dalších podezřelých dospěly k závěru, že za zločiny stojí Islámský stát. Provedení odpovídá zůsobu, jakým Islámský stát v království operuje – nabírá budoucí džihádisty na internetu, do akcí je posílá po minimálním výcviku. Běžný rekrut islámského státu v Saúdské Arábii sám vyhledá příbuzné nebo přátele, kteří se s ním útoku zúčastní. Plánovači ze Sýrie nebo z Iráku zatím vyberou cíl a pomohou s obstaráním výbušnin či s návodem, jak bombu sestrojit.

Za těchto okolností je pro bezpečnostní složky mimořádně obtížné rozkrýt síť nebo odhalit připravované útoky dřív, než k nim dojde. Minimální úsilí a zanedbatelné finance, které Islámský stát do svých rekrutů vkládá znamenají, že i když útok nevyjde, pro IS to neznamená žádnou ztrátu. Na rozdíl od Al Qáidy nemá Islámský stát žádnou síť spojených buněk pod centrálním vedením, do které by se bezpečnostní služby mohly infiltrovat nebo ji sledovat.

„Žádají mladé lidi, aby zůstali v Saúdské Arábii a čekali na pokyny. To je velmi nebezpečné, protože dnes už tak nepoznáte, kdo je spící agent a kdo samotářský útočník,“ popsal postup vysoký saúdský bezpečnostní úředník agentuře Reuters vloni.

Na místech všech koordinovaných výbuchů v Saúdské Arábii se našly stopy nitroglycerinu a prvotní vyšetřování naznačuje, že použité výbušniny byly armádního typu. Policie má za to, že pocházely z jednoho zdroje a že útoky se odehrály pod jednotným velením ze zahraničí.

Jelikož v samotném saúdském království nemá Islámský stát základnu, která by mu umožňovala rekruty pečlivě vybírat a cvičit, organizovat výrobu výbušnin a věnovat se psychické přípravě bojovníků, mnoho pokusů o útok skončí nezdarem. Útočníci v Džiddě a v Medině se stali terčem pozornosti policie na parkovištích poblíž svých cílů proto, že se chovali podezřele. Atentátník v Džiddě se odpálil příliš daleko od policistů, než aby je mohl usmrtit.

Po útoku v Qatifu policie údajně našla nevybuchlé balíčky výbušnin; explodovaly pouze rozbušky, které usmrtily útočníky; k větším škodám nedošlo kvůli technické nedokonalosti zařízení.

Že se nevyplatí podceňovat pouhou vůli k terorismu, ukázaly události z Nice. Zde již nebylo třeba žádného mimořádného vybavení ani složitých kontaktů. Sebelepší policie nedokáže odhadnout hnutí mysli u dosud netrestaného jedince a nikomu nelze zabavit všechno, co by při troše fantazie mohlo sloužit jako vražedná zbraň. Silniční zábrany v Nice nemohly zastavit kamion, který zabil 84 lidí a další stovky jich zranil.

Tajné služby mohou naslouchat militantním kazatelům v mešitách a infiltrovat se do teroristických buněk, mohou špehovat počítače a odposlouchávat telefonní linky. V případech, jaký se stal v Nice – nebo předtím v Saúdské Arábii – jsou ale bezmocné. Mohamed Lahouaiej Bouhlel, „terorista z Nice“ neměl na policii žádné záznamy, které by ukazovaly na budoucí vývoj událostí. Bouhlelova akce se provedením v mnohém podobá těm, kterým v posledním roce čelí Izraelci zejména v Jeruzalémě – činům neorganizovaných, osamělých jedinců. Ačkoliv se k útoku v Nice přihlásil Islámský stát, nezapomínejme, že IS se v předešlých letech často vychloubal teroristickými činy, které nepodnítil ani neorganizoval.

Podle izraelského zpravodajského serveru Jpost jde o jeden z příznaků úpadku Islámského státu na bitevních polích v Sýrii a v Iráku. Čím je jasnější, že myšlenka chalífátu selhala, tím více se IS dopouští teroristických útoků v zahraničí. Islámskému státu se hodí každý hrůzu budící akt, který si může připsat.

Každá možnost je však pro civilní obyvatele všech zemí znepokojivá: ať už jde o činy vyšinutých jednotlivců, „vlků samotářů,“ nebo malých organizovaných skupinek bez provázanosti s nějakou větší strukturou, jejich aktivity zůstávají nepředvídatelné a útokům nelze zcela zabránit ani při významném okleštění občanských svobod. Ve Francii, která má mezi západními zeměmi smutné prvenství jako nejoblíbenější cíl terorismu zdůvodňovaného islámem, bylo v posledních třech letech při teroristických útocích zabito 250 lidí.