A nejen školství, ale možná i společnost. Teď nemyslím teprve na Poslední dny, kdy se národové, sekty i světová náboženství k Jerušalajmu upnou a pohrnou se tam všichni horempádem jako o závod, aby si konečně odpočinuly od přetvářky a stressu. Míním tím aktuální hrátky s přepisováním učebnic.
Přiznám se, že když jsem se to doslechl bez příprav a napoprvé, cosi mnou zacloumalo. Něco jako vztek z vlastní bezmoci, jako ostruhy nasazené do slabin bandou nestydů, jako obrovskou nespravedlnost. Jak si může pár týpků dovolit bez mého vědomí takovýmhle způsobem hazardovat s mým svědomím??? To mám honem začít psát všem svým známým v Jisroeli, že Češi nejsou tací kokoti, jaké z nich navenek hodlá udělat establishment?
Pak naštěstí emoce vyšuměly a objevila se naděje a nakonec i radost. Ono zas nebude tak docela od věct ty učebnice a zeměpisné atlasy přepsat. Nejen, že se nic podstatného nezmění. Léta jsme žili s dvěma pravdami, tou na doma a tou do školy, a jako dítka jsme si i tak zatraceně dobře věděli rady, kde je pravda. Jen jsme se styděli za rodiče (za ty pravdy pro školy) a litovali nebo nenáviděli kantory (podle toho, jak moc se, chudáci, sami styděli anebo naopak fanaticky věřili těm pravdičkám pro školu). Na učebnicích prostě zas tolik nezáleží – pokud se nevytratí rozum tomu, kdo jimi listuje.
Takto jsme bez úrazu na pravdě (nikoli na duši) přežili nejen vedoucí síly a historické významy určitých tříd ale i oba dva Berlíny. Ten s festivaly mládeže, pestrými Kessely a věží na Alexu, jakož i ten Berlín zlých Němců. Ten Západní. A nějak podvědomě jsme tušili, že ti ve zlém Berlíně možná nebudou tak zlí, anebo přinejmenším o nic horší než ti z východního. Navíc jsme měli pocit, že těm zlým se vede lépe.
Dopadne-li Jeruzalém podobně pitomně – i když už dnes je rozkrojen na hodně zajímavé porce – přežije. On i my. A navíc ještě přirozenou cestou zkvalitní i naše školství. Nepodceňuji ho sice, znám fůru skvělých kantorů a řadu skvělých škol, (zpravidla to ovšem nejsou ty ústavy, kde kvůli školnému přijmou opravdu každého a kde nechají vystudovat i Marka Bendu!!), ale pořád je co vylepšovat. A plánované přepisování učebnic zeměpisu je v tomto ohledu velkým příslibem.
Zeměpisné učebnice tedy možná odmítnou Jeruzalém coby hlavní město Izraele. Pak ovšem doplníme i učebnice dějepisné. Přinejmenším o pasáže jak z historického hlediska je v intervalu od biblických dob až do šedesátých let minulého století navýsost problematické definovat Palestinu coby státní útvar. Natož pak určit hlavní město této mlhoviny.
A když už tedy občan zaplatí tisk nových učebních pomůcek – dělá to pro svoje děti, které také potřebují poznat pravdy pro školu, lze Dějepisy doplnit o nové, faktograficky přesnější údaje o vývoji pohledu na terorismus. Kapitola „Palestina dvacátého a jedenadvacetého století – od teroristicé organizace k státnímu útvaru“ nebo tak něco.
A co je úplně nejlepší a co ocení jak establishment tak i nová vzdělávaná generace (než ty učebnice zase zatratí a spálí) budou především učebnice pro úplně nový předmět – vhodnou legislativní normou z dílny ministerstva pro školení mužstva doposud nezavedný. Totiž předmětu „politické korektnosti“. Dá se na to použít papíru z knížek o vedoucí úloze dělnické třídy nebo starších skript ze středověku, jak se myši rodí z prachu a že země je placatá, což byly stejné ptákoviny jako připravované zasahování do toho, jak prý má vnímat svoje hlavní město sice mladý ale celkem životaschopný a především suverénní stát.
A právě zde, v hodinách Pé-Káčka (rozuměj hodinách Politické korektnosti) se žactvo i studenti konečně dozví, že „ v rámci politické korektnosti, jež začíná získávat vedoucí úlohu v totálně nestydaté společnosti, té společnosti, které se chceme přiblížit mílovými kroky, protože už zítra by mohlo být včera, tedy v rámci politické korektnosti je nutno zdrůraznit, že historicky Jeruzalém sice pochopitelně hlavním městem biblické i novodobé Izraele je, zeměpisně ovšem nikoli. Stejně tak, jako je Praha historicky i novodobě zase naším hlavním městem naším. A skutečně tam sídlí úřad, kterému se z určitého histrorickéhu sentimentu doposud oficiálně říká Vláda české republiky, jak si ostatně studenti mohou nagooglit na Wikině. Nicméně od září 2016 je politicky korektnější vhodnější používat pro tento orgán termínu Nestydové z Přizdisráčova.
4 Komentářů
Achabe těch 2000 let historie křesťanů z Židů, muslimů z Židů a arabizovaného obyvatelstva nejde z jejich myslí jen tak vymazat.
Já si představuji jak by Jeruzalém vypadal, kdyby ze starého města zmizelo vše to, co nebylo zbudováno židovskýma rukama.
A také si představuji, jak by to mohlo vypadat po vystavění svatostánku v pořadí již třetího. Hrozně by mne zajímalo, jaké obřady by se v něm prováděly. Pokud to bude přesně podle strozákonní tradice, protože jinak by to nedávalo smysl tak to bude převelice působivé. Gil Yaron to ve své knize "Jeruzalém, stře(d)t světa" popisuje jako největší permanentní grilovací párty na blízkém východě.
Trochu jsem to zlehčil, ale ta kniha je opravdu moc zajímavá, čtivá. Dotýká se právě Jeruzaléma. Popisuje i poměrně neznámé souvislosti.
Ad Erich: Co by zůstalo z prahy, kdyby z ní zmizelo vše, co nebylo vybudováno českýma rukama… A musí být kvůli tomu Praha hlavní město Německa? Nebo Itálie?
Ne byla li Praha hlavnym mestem troch Cisaru?
L.Link
Potomci těch kteří formovali ráz Kotlinky tu zůstávají. Nikdo z ras a národů, ze kterých se skládáme si nemůže nárokovat Prahu a Kotlinku jen sám pro sebe. Tedy až na Pražáky, ale na ty taky jednou dojde.
Jenže Izrael je jiný příběh. A protože se hlásíme k odkazu Komenského který učil hrou, tak svá tvrzení podpořím interaktivní mapkou. Vlevo se dají pozapínat jednotlivé hladiny, při kliknutí na mapu s hladinou se dozvíte podrobnější informace:
http://www.ecf.org.il/maps/5701059a080100eb0a25831c?options=ZPBLSF