Nepíšu to proto, zda jít nebo nejít. Nepíšu ani traumatech vladislavského komparsu. Nepíšu dokonce ani podle pravidla: „Tam, kde už nejsou lidi, zkus zůstat člověkem“. Píšu jen v rámci talmudské logiky. Pravidla: „Celek často  poznáš z detailu, a naopak“.

Chápu, že Ovčí muž dosud stále zaměstnaný hledáním neexistujícího článku, navíc s nejčerstvějšími protivětry v zádech (když ho letoví dispečeři vyfuckovali docela obyčenou PRAVDOU) ,  muž jako každý z nás jen se zvláštním máslem na hlavě, muž, který který si zvolil  původně jen pohodlné lhaní, a teď se po něm chce, aby za každou cenu vymyslel důvody, že Hrad vítězí – i s červenýma tranclema nad svými střechami, že tento mužíček  je přetížen. Má toho prostě moc – i na jeho poměrně krokodýlí žaludek a spolehlivou hroší kůži. Nu a stress nikdy není dobrým rádcem.

A tak se stalo, že služebný ovčák podrazil svého šafáře.  Jsou to jen detaily, ale detaily fatální.  Na Hradě je bláto, ve kterém tančí obludní klauni. A je otázkou, zda tuhle píseň zpívat a tyhle tynečky  absolvovat. Ovšem volba je na každém a není jednoduchá.

Detail první:   Poprvé tehdy, když do kauzy Brady přinesl na první pohled  úderný a v hradních kruzích jistě oblíbený (protože protihavlovský) argument, že i ten idol Pražské kavárny vyškrtl ze seznamu vyznamenaných na poslední chvíli jednoho estébáka. Detaily vynechme, dneska jsou estébáci vyznamennávání jako na běžícím pásu, důležitý je v této chvíli celek. Je to hodně podobné tomu Peroutkovi. Ovčí muž totiž hledal především nějaké vhodné ne-dobro a nepohlídal si, že tím mezi řádky zcela jasně potvrzuje, že pan Brady na seznamu byl. A byl vyškrtnut. Nikoli nezařazen ale vyškrtnut!! Vždyť i ten proklatý Havel,  to jednou udělal…Vyškrtl ze seznamu …

Detail druhý: Ten je čistě jazykový. Já vím, i když se nerad smiřuji, že valná část z nás už používá přechodníky špatně. „Sedíc v hospodě, řešil jsem letošní osumadvacátej říjen“, prohlásí o sobě klidně chlap, ačkoli je to ptákovina. To je totiž ženskej přechodník. Sedě – sedíc- sedíce.  Nikomu nic nevyčítám, vše je otázka zkušeností a zvyku.  Navíc moderní čeština poznala i neologismus „nevčasné dodání“. Patvar, kterému dobře porozumí jen Hanáci, jimž zazní jako „neščasné dodání“ – a je rázem jasno, protože dodání onoho pořadu bylo skutečně nešťastné…

Ostatně i slovesný vid, je víceméně českou specialitou a mnoho cizinců nás za to nemá rádo. Nám to  na rozdíl od přechodníků už ani nepřijde, my to z jazyka cítíme.  Jo přece jasný rozdíl mezi „nesl jsem“ a „nosil jsem“.  Stejně tak jako mezi „nezvu“ a „nepozvu“. A přesně v tomhle detailu, v té drobnosti se král Ubu ústy svého ovčího muže opět odkopal. Přesně a nechutně tím pojmenoval,  o čem ten večírek s fanfárami zítra bude.  Letos, stejně jako loni a vlastně po celou dobu jeho angin nad korunovačními klenoty.  —  „Revoltující rektory už příště nepozveme,“ zaznělo z Hradu. A pak následovaly kecy o tom, že tu nejde o (špatného) prezidenta, ale o úctu k ceremoniálu a svátku. Jenomže  … jenomže je tu ten zatracený vid.  Ani král Ubu ani jeho ovčák nedomysleli, že rektoři revoltují přeci  právě hlavně proto, že uzurpátor už dávno „některé“ jedince  nezve.  On nezve – on „si zve“.  Nezve je někam nebo k něčemu. Zve si. Právo na to má, ale lhát by nemusel. A pohlídat si detaily by nezaškodilo.  I  když chci lhát. Protože detaily hovoří. O celku.  A pomáhají jednat.