Demokrati potřebují rychlou změnu. Každý den přináší nové důkazy o úžasných schopnostech Trumpovy administrativy dokázat nekompetenci a nevychovanost. Liberální opozice není organizovaná. Neurčila si, proti čemu se vymezuje – neodděluje důležité od nejdůležitějšího. Její dilema se smrsklo na otázku, zda by měli v souboji s republikánským vládcem ve Washingtonu bránit, ačkoli bez naděje na úspěch, věci pro demokraty nejsvětější: reprodukční práva, rovnost ras a pohlaví, práva imigrantů a oddělení státu a náboženství. Pokud takto chtějí přežít příští čtyři roky, budou neustále bojovat a prohrávat jednu bitvu za druhou. To je jejich první možnost.

Ale mohou se také rozhodnout, že Trumpovu vládu nebudou vidět jako vítězství republikánů, ale jako odchylku, nehodu, díky níž nevyrovnaný podvodník, neschopný pojmout základy vládnutí a diplomacie ohrožuje samotné základy ústavní demokracie. Měli by se snažit dostat za každou cenu Trumpa z úřadu? Záchrana ústavy přitom zahrnuje umožnění volby vysoce konzervativního viceprezidenta.

Je lákavé myslet si, že ochrana liberálně progresivní demokratické agendy a ochrana demokracie před diktátorem jsou jedno a totéž. Ale nejsou. Vlastně se vzájemně ruší.

Odstranění prezidenta z úřadu není jenom symbolický protest, při němž člověk pochoduje po ulici, mává po domácku vyrobeným transparentem, zazpívá si hymnu a jde s dobrým pocitem domů. Tohle vyžaduje komplexní legislativní proces a není možné jím projít bez dobrovolné spolupráce republikánů.

Někteří demokraté nad příležitostnými zprávami o republikánských zákonodárcích a politicích, kteří – zpravidla anonymně – kritizují Trumpa věří, že žaloba na prezidenta nebo prohlášení jeho neschopnosti vládnout je na spadnutí.  Tak to samozřejmě není.

Republikáni jsou přesvědčeni, že vyhráli volby a zaslouží si rozhodovat. I kdyby se to mělo týkat zákazu potratů. V takových věcech jsou stejně zapálení, jako demokraté.

Jestli demokraté budou prezentovat svou opozici jako snahu vyhrát příští volby, oslabit republikány, chránit práva žen na ukončení těhotenství nebo práva homosexuálů a cokoliv dalšího, co tyto dvě politické strany rozděluje, nemají naději, že se k nim republikáni přidají. Republikáni se neusadili ve Washingtonu proto, aby odevzdali klíče od něj svým protivníkům. Republikáni teď chtějí vítězit.

Demokrati a liberálové musí brát toto republikánské odhodlání v potaz. Musí se vrátit k základním pravdám občanství, které obě strany v posledních desetiletích zanedbávaly. Demokracie neznamená jenom to, že vítěz voleb vládne. Znamená také to, že poražený jeho vládu přijímá. Jestliže demokracie má fungovat, obě strany musí přijmout práva těch druhých – a jejich víru. Tím jsme zpátky u výše zmíněné první možnosti a hlavních problémů, o nichž se demokraté s republikány už po desetiletí dohadují. Většinou se neshodnou na kulturních a společenských hodnotách, často spojených s pohlavím, nebo na definici a významu národa, společnosti a hranic. Každá ze stran věří, že morálka dává za pravdu jí. Skutečností ale zůstává, že program druhé strany, bez ohledu na to, jak moc jsme proti němu, je legitimní. Bojujeme za svou nejhlubší víru s vědomím, že pokud prohrajeme, budeme muset do příštího kola strpět rozhodování protivníka podle jeho hodnot. Tak funguje demokracie.

Nelegitimní naopak je snaha vládních činitelů rozložit základní pravidla demokracie. V případě Trumpa se jedná o útoky na soudnictví a svobodu slova. Tyto útoky mají za následek zneprávnění těchto dvou základních institucí ústavní demokracie. Pokud Trump neví, co dělá, je to znepokojivé; pokud to ví, je to ještě horší.

Nepsaným pravidlem demokracie je, že prezident nemá stejná práva jako jiní občané. Prezidentova slova mají jiný dopad. Prezident nemá právo bezmyšlenkovitě budit chaos, katastrofy nebo válku, ani narušovat demokracii.

Záležitosti Trumpova podnikání by se neměly směšovat s prezidentským úřadem. Ať už se jedná o verbální útoky na obchody, které odmítly výrobky podniku prezidentovy dcery, nebo o seznam muslimských zemí podezřelých ze šíření terorismu, v němž jakoby náhodou chybí země, jejichž občané sice napadli USA, ale v nichž Trump investuje. A především jde  o Trumpovo odmítnutí zveřejnit údaje o svých daních, takže američtí občané ani nemůžou vědět, kde  má Trump investice a zda je tedy vystaven tlaku ze zahraničí. Tato činy poškozují demokracii .

A pak je tu ta záležitost s Ruskem. Důkazy hovoří o tom, že spojení mezi Putinovým režimem a Trumpovou prezidentskou kampaní bylo tajné, ale velice živé. Z toho nakonec může být jeden z největších politických skandálů Ameriky moderní doby. Těžko říci, dokud věc nebyla plně vyšetřena. Republikánský kongres však nemá příliš chuť provádět důkladné vyšetřování po Watergate, válce v Iráku nebo 11. září.

A to je vedení, které právě sedm let investovalo miliony dolarů, aby popotahovalo Hillary Clinton za smrt čtyř Američanů v libyjském Benghází. Totéž vedení, které ostudně ignorovalo roli G.W.Bushe v poslání čtyř tisíc Američanů na smrt v Iráku. Totéž republikánské vedení teď nemůže zjistit, jestli Američané náhodou nezvolili za svého prezidenta ruského agenta.

Proč nevyšetřovat? Motivy republikánů sahají za pouhou stranickou loajalitu. Hlavní je jejich zoufalá snaha zůstat u moci. Tlak demokratů na Trumpovo vyšetřování vidí republikáni jako pokus o puč.

Vedení obou stran by se mělo domluvit na klidu zbraní. Předem definovat, že odstoupení prezidenta není zrušením republikánské vlády. Zaměřit pozornost na obranu ústavy. To znamená smést ze stolu všechny ostatní záležitosti, dokud neskončí vyšetřování a proces sesazení prezidenta: opakuji, nejprve vyšetřování, pak případně sesazení. I kdyby se, velmi nepravděpodobně, zjistilo, že Rusko v těchto volbách nehrálo roli, Trumpovy další excesy činí jeho setrvávání ve funkci netolerovatelné.

Demokraté přirozeně nemohou ručit za svou voličskou základnu. Na obou stranách jsou to tisíce, možná miliony voličů, kteří budou stále bojovat za své hodnoty a priority, které druhá strana shledává odpudivými. Vedení jejich stran jim v tom nemůže zabránit, a asi by se o to ani nemělo pokoušet. Ale tyto bitvy musí stát stranou, dokud nebudou vyřešeny hlavní problémy Trumpovy vlády.

Chtějí-li Demokraté dostat Trumpa z Bílého domu, musí si srovnat priority. Musí jim být jasné, že Trumpův odchod je důležitější než ochrana jejich hodnot a politika, za kterou bojovali posledních pět desetiletí nebo i víc.

Pokud je pro ně jejich politika důležitější – a to není nic malého, mluvíme tu o pohledu Demokratů na základní lidská práva – pak budou muset přijmout, že příští čtyři roky bude Washington pod vedením republikánského kongresu a Vrchního soudu s neprůstřelnou Republikánskou majoritou po příští genraci a s nebezpečným, emocionálně zmrzačeným prezidentem v čele.  Raději by ale neměli dovolit, aby jim frustrace a zoufalství zabránily v nahrazení současného prezidenta racionálním dospělým jedincem – bez ohledu na to, jak silně s jeho názory budou nesouhlasit.