V noci na 9. července zemřel Anton Borisovič Nossik (51), novinář, aktivista, zvaný „kmotr Ru-netu“ (ruského internetu). Přátelé o něm říkali, že je jako smršť. Živel. A workoholik. A také, že žije naplno, rychle.

Novinář, bloger, spisovatel… a mnohem víc

Když roku 1989 promoval na Moskevské státní lékařsko-stomatologické univerzitě, zdálo se, že jeho budoucností bude spravování a trhání zubů. Nossik ale o rok později přesídlil do Izraele a vstoupil zde na novinářskou dráhu.

Izraelsko-ruské noviny Vjesti, na jehož ekonomické rubrice pracoval, v té době zavedly též okénko věnované internetu. Nossik mohl sledovat vývoj světové  sítě téměř od počátku.

Z Izraele se zúčastnil společensko-politických diskusích na tehdejších fórech (Fidonet) a podílel se na rozvoji internetového zpravodajství.

V roce 1996 sepsal spolu s Arkanem Karivem detektivní román o vraždě Jicchaka Rabina. Následujícího roku přesídlil do Ruska.

Stál u zrodu jednoho z prvních ruských blogů Večernij internet, stejně jako serverů Gazeta.ru, Lenta.ru, Vesti.ru, NTV.ru (dnešní NEWSru.com) a cursorinfo.co.il, vedl i projekt Rambler.ru. –  Tyto servery se staly zdrojem svobodných informací v Ruské federaci i dalších státech bývalého SSSR. – A výčet jeho internetových aktivit tím zdaleka není úplný. Internet považoval za „ostrov svobody“ uprostřed Ruska a byl přesvědčen, že tuto roli bude mít i nadále, vzdor snahám o jeho omezení.

Pro zastánce otevřené společnosti byl symbolem: roku 2013 se zúčastnil demonstrací na podporu vězněných členek skupiny Pussy Riot, Marie Aljochinové a Naděždy Tolokonnikové. Sympatie k Arménii a Republice Náhorního Karabachu mu vynesly v Azerbajdžánu status persona non grata.

Článek „Vymažte Sýrii z povrchu země“ z října 2015, v němž volal po zničení syrského režimu, mu vynesl pokutu půl milionu rublů (později sníženou na 300 tisíc). – Byl to jeden z okamžiků, kdy se projevila rozporuplnost jeho osoby: kritizoval ruskou spolupráci s Asadovým režimem a zároveň vyzýval prezidenta Putina, aby „jednal“ a zaútočil na vojska ohrožující Izrael.

Metrem v jarmulce

V posledních letech byl také členem veřejné rady Ruského židovského kongresu, neziskové organizace usilující o obnovu židovské kultury v Rusku.

Novinář Ondřej Soukup na něj vzpomíná:

„Vždycky chodil v jarmulce. A jezdil v ní i v metru. Moskevské metro, stejně jako velká většina jiných meter, oplývá v pátek v noci lidmi, kteří mají nepřekonatelnou touhu vysvětlovat ostatním cestujícím jak mají vypadat a co si myslet. Jarmulka přirozeně na podobný druh lidí funguje jak hadr na býka. Anton dokázal vysvětlit těmto alternativně obdařeným soudruhům, že to je vlastně úplně v pořádku, stejně jako oni mají ten křížek okolo své býčí šíje.”

Když v 80. pobýval v Praze, byl prý ve Staronové synagoze tím desátým do minjanu.  V úterý bude “jedenáctým” na poslední bohoslužbě. Pohřeb Antona Nossika se uskuteční 11. července na Vostrjakovském hřbitově v Moskvě.

Nechť je jeho duše přivinuta do svazku živých.