Vnuk někdejšího vrchního sefardského rabína stanul 1. června pod chupou. A jeho nastávající neměla bílé šaty se závojem, protože Ovadia Cohen si vzal muže. Židovská média ve Svaté zemi i diaspoře měla několik dní o čem psát, protože rabín Ovadia Josef (Z‘‘L) proslul drsnými výroky na adresu LGBT lidí a jeho nástupce (ženichův strýc) Jicchak Josef v této tradici utěšeně pokračuje. Nabízí se jednoduchý, humanisticky škodolibý příběh o muži, který se vzbouřil proti náboženskému prostředí, v němž vyrůstal a navzdory konzervativním příbuzným si svobodně žije v tolerantní sekulární společnosti. – Takhle jednoduchá coming-outová story to ale není.
Dětství mezi zakladateli mizrachi náboženské strany
Svatba měla samozřejmě i politický rozměr. To, že jej provedla podle upravených ortodoxních pravidel Zahorit Sorek, aktivní členka strany Ješ atid („Budoucnost existuje“), bylo spíše zajímavou podrobností.
Ovadia Josef nebyl pouze jednou z největších halachických autorit 20. století, ale stál také u zrodu strany Šas (Šomrej Sfarad), úspěšného politického hnutí, s nímž už přes třicet let musí počítat vítěz každých izraelských voleb.
Roku 1984 se oddělilo od náboženské strany Agudat Jisrael, která sice oficiálně reprezentovala všechny náboženské Izraelce, ale naprostou převahu v ní měli Aškenázové. Sefardé a Mizrachim, pocházející především z muslimských zemí Blízkého východu a severní Afriky, se už nespokojili s několika málo místy na kandidátkách „všeobecně izraelských“ stran pravolevého spektra a začali vlastní zájmy hájit sami. Stoupenci Šasu přitom kladli důraz na autentičnost neeuropeizovaných židovských tradic a na náboženství jako podstatnou složku sefardské-mizrachi identity. Na tomto základě se jim podařilo spojit voliče pocházející z tak vzdálených zemí jako jsou Alžírsko a Irák.
Ovadia, který po rozvodu rodičů vyrůstal v domácnosti svého slavného dědečka, znal přední politiky a podporovatele Šasu jako rodinné hosty. Některá významná rozhodnutí o směřování této strany pravděpodobně padla v jejich obývacím pokoji. Vyrůstajícímu chlapci to muselo přinést jednu důležitou zkušenost: Totiž, že být součástí donedávna opovrhované části společnosti – a vtipy na mizrachi „primitivy“ kolují v izraelské společnosti dodnes – nemusí být jenom a nezbytně překážkou. Když nastanou vhodné podmínky, přístup se může změnit.
Samozřejmě, málokdo naplňuje obraz slova „patriarcha“ tak dokonale jako Ovadia Josef, s mocným plnovousem, důstojnou chůzí a impozantním oděvem připomínajícím roucho velekněze. – A jak známo, tento působivý stařec, rozkročený od svých 70 let mezi psaní halachických pojednání a reálnou politikou, stál v čele klanu čítajícího 11 synů a zeťů. Většina z nich jsou významní rabíni s mocným vousem. (A přehled v nich nemá ani pečlivá Wikipedie.)
A právě rabín Ovadia Josef se musel ve svém úřadu vyrovnávat se skutečností, že stát Izrael přijal respekt k LGBT lidem jako součást své oficiální politiky (zvláště po 2. Intifádě). – Vrchní sefardský rabín se vůči LGBT agendě postavil velmi tvrdě a strana v nastavené linii Šas pokračuje.
Nevíme, jak malý-mladý Ovadia prožíval svoji sexuální orientaci (doma se tomu říkalo určitě jinak), ani jestli o ní s dědečkem někdy mluvil. Tušil nebo netušil starý rabín, který homosexuály prohlásil za „naprosté zlo“, že jednoho z nich vychoval jako vlastního syna?
Až příliš se vnucuje obraz starého, zlého patriarchy, který nemá pochopení pro autentické city mladého chlapce. – Jenomže mladý Ovadia měl ke starému Ovadiovi blízký vztah a k dědečkovi, s nímž studoval Tóru, se i nadále hrdě hlásí. Lze předpokládat, že starý rabín vnukovi náboženství nezošklivil (vzdor nesporně tvrdým výrokům), protože ten i po coming-outu zůstal praktikujícím Židem.
Se svým manželem, Amichaiem Landsmannem vedou košer domácnost a Ovadia Cohen se, na rozdíl od mnoha voličů Šasu, pravidelně zúčastňuje náboženského života. Jeho partner, který pochází z nábožensko-sionistického prostředí, se od náboženské praxe v dospělosti odklonil. Nyní možná zachovává svátky a kašrut právě díky Ovadiu Cohenovi. Ten je totiž členem LGBT náboženské komunity, zatímco Landsmann do jejích řad nevstoupil. Je s ní však v kontaktu (což by vedle sekulárního partnera nebyl) a o jejích členech prohlásil, že „dělají skvělou věc“.
Vítězství tradic?
Ačkoli se může zdát, že tradice, judaismus a konzervativní cítění dostaly „na frak“, ledacos naznačuje, že je to možná jinak: Na svatbě totiž byli přítomní příbuzní obou ženichů. Ze strany Ovadii Cohena jich bylo jen několik, ale sám nebyl. Jinými slovy, obřadu se zúčastnili příbuzní nynějšího vrchního rabína Jicchaka Josefa, který proslul výrokem, že zboží Židé by měli držet své děti dál od sekulárních nebo jen tradičně praktikujících příbuzných, kteří mohou představovat špatný vliv.
Ze zpráv není jasné, zda se obřadu zúčastnil také manžel jedné z Ovadiových sestřenic (tedy rovněž vnučky R. Ovadii Josefa), rabín Joseph Dweck. Ten loni prohlásil, že „feministická revoluce a přijetí homosexuality jsou fantastickým krokem směrem k lidskosti“. Stal se terčem kritiky mimo jiné právě ze strany Jicchaka Josefa. Ten jeho výrok označil za „prázdný a kacířský“. Navzdory snahám o vytlačení z úřadu si Dweck svoji pozici udržel. Argumentoval tím, že „Tóra zakazuje stejnopohlavní sexuální styk, ale nikoli stejnopohlavní vztahy“. Je ale pravděpodobné, že právě tato část rodiny byla Ovadiovi Cohenovi podporou v složitém procesu rozvedení dohodnutého sňatku a hledání nové životní cesty.
Cohenovi příbuzní však nebyli prvními zbožnými Sefardy (ani členy strany Šas), kteří se takové ceremonie zúčastnili. Loni vznikl uvnitř Šasu spor, když vyšlo najevo, že se poslanec Yigal Guetta zúčastnil podobného svatebního obřadu svého synovce. Odmítl se pak za svoji účast omluvit, ačkoli ho to stálo poslanecké křeslo. Konzervativní přístup k stejnopohlavním vztahům tu narazil na jinou konzervativní hodnotu, a sice loajalitu k příbuzným.
Aškenázská, dati-leumi rodina jeho nastávajícího byla zastoupena víc, podle Amichaie Landsmanna už Ovadia nějaký čas členem mišpoche. Nezavrhl však proto své mizrachi kořeny, při svatebním obřadu byl osloven jako „potomek velkých rabínů“.
Nakonec, oč oba muži usilovali, bylo v jádru konzervativní potvrzení celkem konzervativních hodnot: Potvrzení výlučného a dlouhodobého vztahu v kruhu rodiny a přátel. Zdá se, že právě široká rodina, mnohem tradičnější a starší než jádrová rodina (otec-matka-dítě) je schopná do sebe stejnopohlavní páry celkem uspokojivě začlenit.
Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry je může začlenit židovské náboženství, zvláště ve své ortodoxní podobě, k níž se pomalu ale jistě (opět) hlásí čím dál víc LGBT lidí.
Žádný komentář