Podle občasných a někdy ne úplně objektivních zpráv by se jednomu zazdálo, že město Prostějov, nazývané kdysi také jako Hanácký Jeruzalém, je u nás v Česku tou nejzarytější výspou antijudaismu vůbec. Ale dovolím si oponovat.

Pravda, právě poblíž Prostějova se dodnes chodí s pomejemi k chlívku po kamenech ukradených ze starého židovského hřbitova. Pak snad „legálně pořízených“. A tak ten, kdo cestou z domu ke chlívku na ty kameny cébrá  z kýblu mňamku pro vepříky anebo králíky, vlastně nehřeší. Židy přece nikdo neokrad, proti Židům nikdo nic nemá. Předkové kamení nabyli legálně, a co na tom, že tančit po mrtvých se nemá? Doba je holt taková a navíc – „vysvoboditelé“ těch štajnů za ně nabídli zatraceně málo! A doba není zas tak zlá. Plno lidí z Prostějovska kameny vnímá s pietou a vrací.

Je rovněž pravda, že na na jednom z prostějovských gymnázií  (Reálné gymnázium a ZŠ, Studentská č. 2) řízeném panem ředitelem Rostislavem Halašem se vedle vzdělání pěstuje také hysterie a hloupé furiantství, které pak (jak už jsme si v poslední dekádě zvykli dokonce i z Hradu)  vede k výrobě cílených polopravd, k falešným peticím a především k pošetilému trucování. Tento přístup pak (žel!!)  občas končí nočním ničením všeho, co tento bývalý hřbitov čerstvě připomíná. Tahle kauza je smutná, spletitá, ale i zde je dobré hledat pravdu někde uprostřed. Protože i na tomto vzdělávacím ústavu je jistě zhruba 90 procent studentů, kterým židovská historie města nevadí. Proč si to myslím? Na základě malého plebiscitu, který nedávno uspořádalo bývalé vedení Prostějova.

Pojďme k detailu. Z iniciativy spolku Hanácký Jeruzalém dojde brzy i v Prostějově k instalaci prozatím první desítky „štolperštajnů“. Politická korektnost (nezdravá v každém ohledu) jim sice přiřkla český ekvivalent „kameny připomínky“ nebo podobnou hrůzu, ve skutečnosti však měly zůstat jakýmisi „kameny úrazu“. Kameny, o které se klopýtá. Škobrtá okem a srdcem.

Jak pravím, prozatím deset. Protože kdyby se zrovinka do tohoto města měly instalovat dlažební kostky s připomínkou všech tady žijících a odtud odvlečených Židů, chodil by po mosazném zlatě skoro celý Prostějov.  Iniciátoři však do první desítky vybrali většinu těch nejnevinnějších. Připomínku osudů docela malých dětí. Nedovedu si představit, že by se našel člověk, který by mohl mít problémy s umístěním dlažební kostky připomínající zbytečně zmařený osud dítěte.

S výjimkou tehdejšího vedení města. Pány a dámy z radnice zaujal originální název – stolperstein, tedy kámen, o který se klopýtá, natolik, že si vyžádali (po vzoru snaživých úředníků z Gogola) důkazy, že se žádný Prostějovák o tyto kostky fyzicky nezraní.  Vedení tak dosvědčilo ne-li snahu o obstrukce přinejmenším svou naivitu a zaostalost. První takový objekt byl instalován již v roce 1992, dodnes jich jsou po celé Evropě doslova statisíce, a dosud nikdo si nohu nevymknul. Ale, nejen prostějovští radní své poznání rozšiřují maličko klopýtavě. V takové= Třebíčí, měli v mnoha ohledech také hodně „kuriózní“ starosti.

S objevením článku „Majitel domu odmítá v chodníku památku oběti“ v médiu I-Dnes jsem měl zpočátku chuť jen zklamaně mávnout rukou. „Nojo, zase ten Prostějov“, ale pak mi nedalo. Co je to za blbost žádat majitele nemovitostí o výslovný souhlas s tím, co hodlá město podniknout na svém majetku pro připomínku lidskosti. Ideologicky a tupě postižené nelidskostí! Volám proto přímo na prostějovský městský úřad se žádostí o vysvětlení, na základě jaké legislativní normy k tomuto kroku přikročili. Dozvídám se, že taková norma neexistuje, že si to vedení prostě tak přálo. Úsměvné!!

Ale zpět k věci. Když už je řeč o mrtvých a jejich náhrobcích a jejich připomínce, zkusme tedy o těch dnes už (politicky) mrtvých přemýšlet jen v dobrém. A věřit, že bývalí otcové a matka Hanáckého Jeruzaléma při vydávání onoho pokynu určitě nedoufali, že oslovení  občané kostky odmítnou, a tak se „z vůle lidu“ nebude o žádné takové kameny klopýtat. Pilát si umyje ruce a žabomyší polívka se bude vařit dál. Zkusme raději uvěřit, že jen prostě na středně velikém městě zatoužili konzultovat se spoluobčany jejich názor na věc. Ačkoli v řadě dalších a mnohem důležitějších kroků se s nimi nikdy moc nevybavovali.

Nu a pokud to bylo maličko jinak, výsledek je nakonec skvělý. Skóre souhlasů a nesouhlasů je vynikající. Devět pro a jediný proti. Navíc ani ten nemá až tak vážné problémy se Židy, jako spíš sám se sebou.

A právě díky tomuto skóre si někde uvnitř myslím, že i na Studentské čp. 2, může být skóre rozumných vůči zmanipulovaným podobné a hlavně že se Prostějov brzy přestane vyhýbat své historii, která mu prostě to přízvisko Hanácký Jeruzalém přisoudila.