Středočeská vědecká knihovna v Kladně aktuálně zve na dvě souběžné výstavy. Obě se zaměřují na kresby dětí. Mezi nimi je ale 70 let rozdíl. Tu mezeru zaplnila válka, holokaust, vznik státu Izrael a nová generace židovských dětí. Na jednom místě tak lze zažít ničivou vlnu nenávisti, která zalila ty nejslabší a zároveň se přesvědčit, že existuje lidská síla nezvadat se, vstát a znovu bojovat za svoje místo na světě. Za svoje právo žít.

Motýla jsem tu neviděl: kresby dětí z terezínského ghetta. To je celý název expozice, která ukazuje výtvarná dílka těch nejmenších vězňů z Terezína. Židovská samospráva ani v tristních podmínkách nezapomínala na jejich vzdělávání. Součástí byly hodiny kreslení vedené Friedl Dicker – Brandeisovou. Sbírka, kterou právě tato žena zachránila před svým odjezdem do Osvětimi, čítá na čtyři a půl tisíce maleb, jež vznikly v Terezíně během dvou let jejího pobytu. Po celo dobu fungování ghetta se tady vystřídalo na 11 000 dětí. Přežilo jich pouze 100.

Další část výstavy tvoří malby a fotografie současných izraelských dětí, které se zapojily do mezinárodní výtvarné soutěže Lidice. Na jednom místě se tak spojí minulost se současností a bezmoc s nadějí.

Friedl Dicker- Brandeisová

Statečná výtvarnice se narodila ve Vídni a od mládí se věnovala malbě. Studovala dokonce ve slavné škole Bauhaus ve Výmaru. V profesi se věnovala malbě, architektuře, přebalům knih i módním návrhům. Byla politicky aktivní komunistka a kvůli svým názorům dokonce strávila krátký čas ve vězení. Když se přestěhovala do Prahy, začala se věnovat arteterapii. Se svým manželem později žila v severních Čechách, odkud byli oba deportování do Terezína. Tady se i nadále věnovala své práci. Malování se snažila propojit se vzděláním. Jako vychovatelka organizovala hodiny, které se zaměřovaly na arteterapii a jejich úkolem bylo v dětech probouzet nejen estetické cítění, ale pomocí barev a papíru jim taky pomáhat s traumaty, která jako vězni v ghettu zažívaly každý den. Těsně před odchodem do transportu se ji podařilo několik stovek výtvarných děl dětí ukrýt v kufru jednoho z terezínských domů. Po krátkém pobytu v Osvětimi byla zavražděna v plynové komoře.

Výstava Motýla jsem tu neviděl je ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně k vidění až do 23. dubna.