Mgr. Marta Malá se narodila roku 1979 v Liberci. Vystudovala judaistiku na Husitské teologické fakultě UK v Praze, ještě za studií začala pracovat v Nadačním fondu obětem holocaustu.

Vážená paní Malá, Nadační fond obětem holocaustu (NFOH) má čtyři programy, mohla byste nám je prosím představit a sdělit nám, čím se zabývají?

NFOH spravuje program Péče, ve kterém podporuje sociální, zdravotní a psychologickou péči o přeživší holocaustu a v posledních letech i péči o druhou generaci. Podporujeme péči po celém území České republiky, v 9 z 10 židovských obcí pracuje sociální pracovník, který je nápomocen členům obce. V současné době u nás žije asi 700 pamětníků hrůz šoa. Dalším naším programem je Připomínka, program vzdělávacích projektů o holocaustu, podporujeme např. každoročně zájezdy českých škol do Památníku Terezín, které organizuje Terezínská iniciativa, největší sdružení přeživších v ČR, nebo např. putovní výstavu Místa utrpení, smrti a hrdinství, kterou realizuje Historická skupina Osvětim, sdružení přeživších a pozůstalých vyhlazovacího tábora Auschwitz.  Podporuje dále vzdělávací projekty v judaismu a rozvoj židovských komunit programem Budoucnost. Čtvrtým programem podporuje obnovu a údržbu židovských památek na celém území ČR. Na zmínku stojí zejména námi každoročně podporovaný projekt Federace židovských obcí v ČR, který zahrnuje správu více než 100 objektů, převážně hřbitovů, které původně patřily židovským obcím, ale z nedostatku financí o ně nemohly dostatečně pečovat, a tak jej převedly do vlastnictví Federace.

Jaké číslo má centrální účet NFOH, kam mohou přispět všichni Ti, kteří třeba tento rok ještě nedali žádné prostředky (desátky) na dobročinné účely a rádi by tak ještě učinili a zároveň si snížili daňový základ?

Máme za tímto účelem otevřený účet veřejné sbírky:  502-2685554004/2700. Dary na projekty zasíláme jednou ročně současně s udělením nadačních příspěvků, aktuálně jsme rozdělili všechny přijaté dary minulý měsíc, kdy správní rada rozhodla o podpoře projektů pro nastávající rok. Dárce může specifikovat účel daru, ať již konkrétní program či projekt.

Jak jste spokojena s letošním benefičním koncertem, který moderovala Ester Janečková?

Benefiční koncert je pro nás spíše než samotná benefice místem setkání s našimi partnery, dárci a lidmi, kterým je naše téma blízké. Z toho důvodu každoročně volíme klezmerovou a romskou muziku, asi polovina účastníků chodí na koncerty pravidelně. Letos přišlo na 150 hostů. Přesunuli jsme se do nových prostor Roxy, kde bychom benefiční koncert uspořádali rádi i napřesrok, neboť s Roxy jsme i symbolicky spojeni, před druhou světovou válkou zde totiž sídlili židovské organizace. Letošní výtěžek je 38 368 Kč. S koncertem jsme spokojena, myslím, že jsme si jej všichni užili, ještě jednou touto cestou děkuji všem účastníkům a dárcům, dobrovolníkům, Ester Janečkové, která již poněkolikáté koncert moderovala bez nároku na honorář, moc si toho vážím.

Kolik NFOH letos přerozdělil peněz? Řekněte nám prosím ty nejzajímavější projekty, jaké jste podpořili?

V polovině listopadu správní rada udělila celkem 15 milionů Kč, 6 milionů v programu Péče, 7,75 milionů v programu Obnova, 1,25 v programech Připomínka a Budoucnost. Již jsem nějaké projekty zmínila v úvodu, potřebné jsou především projekty sociální a zdravotní, péče o přeživší šoa při židovských obcích, které jsou pro nás prioritou, důležitá je činnost Rafael Institutu, který poskytuje psychoterapie rodinám po holocaustu. Z památkových projektů je zajímavý projekt rekonstrukce židovského hřbitova v Hřivčicích, který bude zajišťovat Církev československá husitská Peruci, obnova obřadní síně v Žatci či pokračování rekonstrukce Loštické synagogy občanským sdružením Respekt a tolerance. V Připomínce jsme podpořili nově projekt Stolpersteine, Kameny zmizelých, umístění pamětních dlažebních kostek před dům, kde bydleli oběti holocaustu. V programu Budoucnost zmíním nedělní dílny, které pro veřejnost připravuje Židovské muzeum v Praze a přípravu knihy o poválečném vrchním rabínovi dr. Gustavu Sicherovi.

Vím, že se nerada kvůli antisemitismu vyjadřujete o své rodině, přesto mi dovolte jednu otázku – Budete slavit se ve Vaší rodině Vánoce nebo Chanuku? Např. u nás máme blíže ke křesťanským svátkům, nerad bych, aby to vyznělo jako výmluva, ale jeden z důvodu je, že máme dvě malé děti a snad i také to, že i já jsem byl tak vychováván – ve smíšeném manželství.

Ano, Chanuku doma slavíme, svátek u nás získal mnohem větší kouzlo narozením našeho syna, který dnes jako tříletý je velmi nápomocen při přípravě chanukije. Raduje se z dárků, které dostává každý den po všech 8 dní, zpívá s námi, letos jsme se naučili jednoduchý taneček na jednu z chanukových písniček Sevivon sof, sof, sof, tak jsme i tančili. Davídek ví, že doma máme Chanuku a všude venku jsou Vánoce, jak mi trefně řekl, když jsme jeli kolem vánočního stromku na Strossmayerově náměstí.

Považuji českou společnost za multikulturní, dokonce ji považuji za pro arabskou a pro semitskou – možná v tomto ohledu máme rozdílný názor. Myslím, že je pro, aby vznikl z mírových dohod Palestinský stát a Izrael vedle něj. I proto vznikl portál Shekel.cz, ukázat všem na Světě, že to funguje (na jednom místě zde publikuje Žid Achab Haidler, muslimka Soňa Diartová, nevěřící Tomáš Flaška, matematik  a analytik Pavel Doležel, buddhista Tomáš Beňadik, umělec Daniel Charvát, křesťan Vlastík Fürst, Žid Herbert Stavinoha a Ladislav Faigl a má maličkost (autoři).

Věřila byste, že to může a bude fungovat? Myslíte si, že portál Shekel.cz může dostat Nobelovu cenu za mírový model ve skutečnosti (nedělám si legraci)?

Myslím, že ano, česká společnost mi přijde jako multikulturní, ale přijde mi jen pokud se vedle českých obyvatel nenastěhuje Žid nebo Arab, nevím, jsem spíše skeptická. Myslím, že Vás projekt může fungovat. Já se v mírovém snažení nijak neangažuji, a to z důvodu, že se neodvažuji situaci posuzovat, neboť v Izraeli nežiji, jen z návštěv vím, že to není jednoduché.

Když jsme si předpřipravovali rozhovor, jakou cestou by se měl ubírat, zmínila jste, že jste poznala mojí babičku. Pověděla byste mi prosím, jaký dojem na Vás udělala? Já např. si na ní ať chci či nechci, musím vzpomenout vždy, když si myji ruce. Pořád mi opakovala: „Pravidelná hygiena mi pomohla přežít Holocaust“, pořád dokola to říkala, od té doby co jsem ji znal – nesnášel jsem to.

Setkávaly jsme se, neboť Vaše babička byla jednou z žadatelek o nadační příspěvek v programu Odškodnění fyzických osob, kterým byl arizován majetek během druhé světové války a nebyl jim navrácen ani nijak kompenzován.  Byla to noblesní dáma, v kloboučku a rukavicích a krásně voněla. Pamatuji si, jak při rozhovoru se opírala o svou hůlku a upřeně na mě hleděla.

Máte pocit, že Romové v české společnosti jsou diskriminováni? Není často opomíjeno také jejich vyvražďování v koncentračních táborech? Myslíte, že kdyby v Letech stával tábor pro židovský národ, vše by v mediích vyznívalo jinak?

Je to složitá otázka, my se snažíme ve věci připomínky romských obětí být aktivní, proto podporuje i romské projekty – Muzeum romské kultury v Brně či pietní akt v Letech u Písku. Na Jom ha-šoa, kdy si připomínáme holocaust, organizujeme čtení jmen obětí holocaustu na pražském náměstí Míru, minulý rok za mnou přišel kolemjdoucí a začal mi vyčítat proč nepřipomínáme také české a jakékoli jiné oběti. Možná je to tím, že si židovský národ více váží a uvědomuje svých obětí, nevím.

Vadí Vám výstavba mešit v ČR?

Abych řekla pravdu, mám trošku rozpaky.

Jaký je podle Vás obraz Hospodina, jak byste ho popsala?

Pomohu si Tórou: Nezobrazíš. O Jeho obrazu nepřemýšlím, sleduji, vnímám a věřím v jeho zásahy do našich životů.

Autor: David Fábry

Přečtěte si také: Interview s Radkou Denemarkovou

NA #JEWISHOP KNIHA >>> Judaismus v terezínském ghettu – Marta Malá