Stávka je logikou i ze zákona prostředek, kterým si zaměstnanci snaží vydobýt nějaké lepší podmínky na svém zaměstnavateli. Například lepší mzdu, více volna, žádné přesčasy a podobně. Selže-li vyjednávání, nastoupí stávka. Zaměstnavatel pak musí zvážit, jestli je pro něj výhodnější například zvýšit mzdy, nebo to již neunese. Pak může mít stávka pro firmu i fatální důsledky. Ale je to jen kdo z koho mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Naše současná plánovaná stávka je něco jiného. Zaměstnanci se snaží zachovat daňové zvýhodnění svých benefitů. Toto daňové zvýhodnění financuje stát, tedy my všichni ze svých daní, paradoxně včetně stávkujících.

Pokud to tedy vezmu do důsledku, já ze svých daní platím výhody pro zaměstnance, kteří se chystají stávkovat. Jsem tedy v tomto duchu jejich zaměstnavatel. Dle této optiky beru, že na stávku mají právo, stávkují proto, abych jim já (ze svých daní) něco přidal, tedy vlastně neubral. Ale to je totéž.

Teď si vezměme příklad někoho, kdo třeba nikdy nejezdí vlakem. Přesto svými daněmi přispívá na výhody drážních zaměstnanců. To je směšné, ba přímo nehorázné.

Ale dobře, tento někdo tedy v tomto sporu vystupuje jako zaměstnavatel, protože z jeho daní tam tečou peníze. Sice je to paradoxní zaměstnavatel, protože platí za něco, co nevyužívá, ani nepotřebuje, ale tak je to se všemi nesystémovými dotacemi a výhodami. A on se jako zaměstnavatel má právo rozhodnout, jak se stávkujícími naloží. Zda jim ustoupí, protože je to pro něj výhodnější, než dlouhodobá stávka. Nebo, jelikož jejich služeb nevyužívá, a dokáže si představit jak s penězi ze svých daní naložit smysluplněji, v žádném případě neustupovat.

Ten kdo nevyužívá služeb dráhy, ani nepožívá výhod stravenek a jiných nesmyslů, se musí rozhodnout naprosto logicky a správně. Není důvod, proč by to měl dále ze svých daní platit! Těchto lidí je v národě většina, myslím že i drtivá. A oni tedy jako správní zaměstnavatelé (plátci daní) a hospodáři musí říci: neustupovat, stávkujícím nabídnout odchod ze zaměstnání, když jsou se současným stavem nespokojeni a navíc po nich chtít náhradu škody.

Takto by se měl vyslovit zástupce oné většiny platící daně, v tomto případě vláda. Všichni víme, že se tak nestane. Bohužel nám chybí někdo jako Margaret Thatcherová.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Přečerpávací vodní elektrárny

Přečtete si jiný pohled na stávku: Stávkovat neznamená vydírat…