Jakoby to bylo příznačné, že Mosab Hasan Júsef, syn vězněného teroristického vůdce Hamasu (Hnutí islámského odporu) šejcha Hasana Júsefa, konvertoval ve svých třiatřiceti “Kristových letech” ke křesťanství.
Přes tucet roků pracoval jako tajný agent izraelské zpravodajské služby Šin Bet (Šabak).
Stejně jako kdysi Viktor Ostrowski, který zradil Mossad, vystěhoval se za Atlantik a napsal knihu “Lstí a klamem” o “pikantnostech” v činnosti nejprestižnější výzvědené služby na světě, Júsef vše o sobě a své nenávisti vůči islámu popsal v knize “Syn Hamasu”, která má brzy vyjít.
Informace dodané Júsefem vedly k zatčení řady vysoce postavených teroristů včetně Ibrahima Hamida, teroristického velitele Hamasu v Judeji a Samaří, vysoce postaveného bosse Fatáhu Marvána Barghútího a hamasnického výrobce bomb Abdulláha Barghútího.
Jak napsal izraelský deník Haarec, Mosab Hasan Júsef konvertoval ke křesťanství a v roce 2007 se odstěhoval do USA. Uvedl, že po konverzi ke křesťanství se rozhodl utéct a „žít svůj život daleko od násilí, protože jako křesťan nemohu s takovou situací spolužít.“
„Dodával velmi důležité informace jako mnoho jiných, bojujících proti teroru,“ potvrdil pro BBC World Service poslanec Gideon Ezra (Kadima, Vpřed), bývalý náměstek ředitel Všeobecné bezpečnostní služby Šabak. Haarecrovněž uvedl, že Júsef „byl považován za nejspolehlivější zdroj Šin Bet ve vedení Hamasu.“
„Úžasné je, že žádná z jeho akcí nebyla dělána pro peníze,“ sdělil jeho řídící důstojník z Sin Bet, v knize označovaný jako „kapitán Loai.“ Júsefův otec byl v lednu 2006 zvolen poslancem Palestinské zákonodárné rady – ze své vězeňské cely.
Júsef popsal, že byl od útlého dětství zděšen brutalitou hnutí Hamas. „Hamas využívá životy civilistů, využívá děti, každodenně k dosažení svých cílů využívají utrpení lidí. A to je to, co já nenávidím,“ řekl.
V rozhovoru pro Fox News v roce 2008 Júsef uvedl, že když mu bylo 18 let, byl zatčen a umístěn do izraelské věznice. „Hamas měl kontrolu nad svými členy ve věznici a já viděl jejich mučení; mučili lidi velmi, velmi zle… Vůdcové Hamasu byli odpovědní za mučení vlastních lidí, kteří měli Izraelscům něco vyzradit. Byl jsem svědkem tohoto mučení zhruba rok. Takže to byla obrovská změna v mém životě.“
„Problémem není Hamas, problémem nejsou lidé. Kořenem problému je samotný islám jako myšlenka,“ řekl Josúf a dodal, že nevidí šanci na dosažení míru mezi Izraelem a arabskou Palestinskou správou.
Hamas nyní ovládá Pásmo Gazy, kde si lokální Arabové, co si říkají Palestinci, nežijí vůbec špatně. Kuvajtský list Al-Qabas uveřejnil článek, v němž se píše, že Izraeli se podařilo ve válce v Pásmu Gazy zlikvidovat zhruba polovinu ze 750 tunelů. A takový tunel, to není jen obyčejná díra v zemi. Musí se napřed vybagrovat do hloubky deset i více metrů, pak udělat dřevěné obložení na “šalunk”, aby se dalo betonovat.
Vybudování jednoho takového tunelu stojí přes 60 tisíc USD. A k vykopání pašerácké chodbičky je zapotřebí alespoň dvacet dělníků, kopáčů, zedníků a betonářů, ale rovněž pašeráků. Dělník dostává plat 300 dolarů měsíčně, pašerák mnohonásobně víc.
Průměrný zisk už z fungujícího tunelu činí měsíčně více než 50 tisíc USD. Pro majitele i “obchodníky”. A zájem o “dodávky” zboží je veliký. Skoro všechno, co se prodává na tržištích Gazy se do Pásma dostává právě přes tunely, částečně po moři, ostřelovanými “rybářskými” čluny.
Město Rafah, které bývalo nejchudším městem Pásma Gazy, se postupně stává městem milionářů. Gazou už prý zdomácnělo přísloví: „Chceš-li být milionářem – kopej tunel!“ Palestinská správa se tak podobá vesmíru, v němž vše mizí jako v “černé díře”…
Ročně zde zemřou v bratrovražedném boji Hamasu proti Fatáhu tisíce tzv. Palestinců, aniž by se o tom kdo zmiňoval. Vyznavači islámu vraždí své soiukenovce, islám neislám. Není proto možné se divit, že Mosab Hasan Júsef konvertoval a utekl do Ameriky…
Autor: Břetislav Olšer
Přečtěte si od autora také: Byl Avraham Jair Stern teroristou nebo bojovníkem za nezávislost Izraele?
Autor
7 Komentářů
Pěkný článek. Tedy kromě toho, že ho B. Olšer “napsal” systémem “okopíruj” – “vlož” z tohoto mého překladu na Eretz.cz… Skutečně velmi tvůrčí psaní!
http://eretz.cz/content/view/9619/41/
Vážený pane Maxi, mám asi dva tucty velmi dobrých přátel v Izraeli, s nimiž jsem v každodenním spojení. K tomu už nepotřebuji vaše překlady, ani Eretz.cz. Vždycky jsem uvádal autory Eretz.cz, dokud napoplivali mého kamaráda novináře z Tel Avivu Yehudu Lahava, když jsem se ho zastal poté, co jste ho jednoduše “demokraticky” vyškrtli ze svých stránek, stejně jako odkaz na můj blog. Nebyl jste náhodou vy původcem štvanice na pana Lahava, resp. ten, kdo vypsal dokonce cenu pro toho, kdo na něho sežene kompromitující materiály…?
Pane Olšere,
v tom článku jsou naprosto doslovné celé věty z onoho překladu, který jsem dělal. Dokonce včetně tří teček v textu. Poznám je, protože si dobře pamatuji, jak jsem váhal, jak některé z nich co nejlépe přeložit. Budete se o to hádat a mám ty zcela shodné odstavce citovat?
Na pana Lahava nikdo neplival. Naopak, poté kdy kolega, který si vzal onu soutěž na starost a který poměrně dlouho nepříjemně marodil, se trošku sebral, tak jsme soutěž potichu “odpískali”. Aby nebylo nutné starého pána konfrontovat s jeho vlastnímu výroky z Rudého práva o “benguriovštině” a podobně. Z Eretzu Jehudu Lahava samozřejmě nikdy nikdo “nevyškrtl”, protože na Eretzu nikdy nic nepublikoval.
O žádnou štvanici nešlo. V diskusi na foru Eretzu – kde padají různé názory jako na každém diskusním prostoru – kdosi řekl, že Lahav pod pseudonymem Jigal Arci psal v 50. letech do Rudého práva. Lahav se ohradil a ten, kdo výrok řekl se následně omluvil, že to nebyla 50. ale až 60. léta. Soutěž “Jigal Arci, náš dopisovatel v Tel Avivu” pak prostě byla jen snahou zmapovat činnost tohoto legendárního přispěvatele ústředního tiskového orgánu Komunistické strany Československa. A jak jsem již zmínil, po debatě v rámci redakce Eretzu, se došlo k závěru, že prostě nestojí za to veřejně starého pána konfrontovat s tím, co psal či nepsal. Že by to mohlo být až příliš tvrdé a že prostě o tohle nemáme zájem.
To, že korespondentem Rudého práva v 60.letech asi nemohl být antikomunista nebo zásadový demokrat je jasné.
Už mě nudíte, moc si o sobě myslíte, mám vám poslat odstavce, které mi přeložili moji přátelé? Ještě jsem nepoznal stejného Ješitu Ješitoviče, jako jste vy, který se handrkuje o to, že po někom, kdo text stvořil, jen překládal… A že jste mě nevyškrtli z Eretz.cz, resp. odkaz na můj blog, je lež jako věž… A panu Lahavovi nesaháte ani po kotníky…
Pane Olšere,
jste prostě plagiátor, nic více. Nechtěl jsem se zmiňovat o dalších vašich článcích, kde jste v minulosti kopíroval doslova řadu přeložených vět. Nejde o ješitnost, ale o fér přístup – kdy někdo (v tomto případě redaktor z webu Arutz 7-INN) napíše článek, někdo jiný (v tomto případě já) ho s výslovným souhlasem autora a s uvedením zdroje přeloží do češtiny a někdo (vy) pak systémem “vyber” – “vlož” napíše článek. Autorská práva k původnímu textu a překladu, citační povinnost nebo alespoň elementární novinářská etika, která velí uvést zdroj, vás zjevně míjejí.
O vašem “vyškrtnutí” jsem se nijak nezmiňoval, reagoval jsem na váš výrok o vyškrtnutí Lahava, tak prosím čtěte pečlivě na co reagujete, než někoho obviníte ze lži. Odkazy na různé weby jsou odebírány (a přidávány) na Eretz.cz průběžně, podle toho, nakolik nám přijdou zajímavé. Stačí sledovat a zjistíte, že nejste jediný, kdo ubyl (a naopak jiní přibyli).
Zbytečnou debatu o Lahavovi bych s dovolením rád ukončil. Nesouvisí s tématem. Jen vás chci požádat, abyste se příště pokusil uvést zdroj, z něhož citujete. To je vše. Říká se tomu nikoliv ješitnost, ale elementární základ slušného chování.
Vždycky uvádím svůj zdroj, stokrát jsem měl uvedeno Arutz Sheva – Israel Nationla News, opět lžete. Většinu text však mám od svých přátel, Židů přímo v Izraeli. Pokud překládají stejnou zprávu, musí se opakovat i celé odstavce. Na rozdíl od vás jde však o Židy s dokonalou znalostí hebrejštiny i angličtiyn. Jste zábavný – proč byl vyškrtnut můj odkaz na blog, když jsem pro eretz napsat desítky textů a eretz velmi ochotně zveřejňoval mé fotografie. Také ve své knížce uvádím v použité literatuře eretz.cz. Reklamu tedy máte, ale čtenářů vám přesto po čertech ubývá…
Jak se vypisuje soutěž o morální likvidaci poctivého člověka…
Yehuda Lahav, vlastním jménem Štefan Weiszlovits, spolupracovník mnoha českých i slovenských sdělovacích prostředků, televizním slovenským zpravodajstvím TA3 počínaje a českým internetovým serverem Neviditelný pes konče. Setkali jsme se poprvé během izraelských voleb do knesetu.
Přivezl mě k němu do vkusného bytu v Rishon Lezion můj přítel Tomi Shved z předměstí Tel Avivu, jenž byl též ze Slovenska, z něhož se do Izraele vystěhoval před více než třiceti roky. Yehudu Lahava jsem do té doby znal jen z obrazovky TA3, kde přispíval svými komentáři z Blízkého východu.
Obdivoval jsem rovněž jeho jazykové schopnost; domluvil se bez potíží nejen hebrejsky a anglicky, ale také maďarsky, slovensky a rusky. Každý den proto mohl přečíst všechny izraelské noviny, vycházející v mnoha jazycích, pravidelně poslouchal vysílání rozhlasových stanic, kde byly vždy ty nejaktuálnější podrobnosti o každodenních událostech v židovském státu.
Příjmení Lahav vzniklo zcela náhodně. Po vystěhování do Izraele žil určitou dobu se svojí první ženou v kibucu Lehavot Chaviva – Lehavot znamená plameny, Chaviva je jméno izraelské parašutistky, která byla během SNP zavražděná v Kremničce. Z Lehavot pak stačilo udělat jednotné číslo, přidat ho k jeho hebrejskému jménu a na světě byl Yehuda Lahav.
Během vojenské služby v židovském státu ale nemohl psát do novin ani pod svým novým jménem, tak si vymyslel ženský pseudonym Ora Šamírová. Přesto byl v bývalém Československu podezřelý jako sionistický špion a dvacet roků měl do své rodné vlasti zakázaný vstup…
Narodil se v roce 1930 v Košicích. Jeho otec byl lékař v Prešově. Před deportací v roce 1942 ho rodiče tajně převezli k babičce a dědečkovi do Budapešti, kde se dožil osvobození. Jeho rodiče zavraždili nacisté v koncentráku. Po osvobození sloužil jako tlumočník v Rudé armádě.
Do Izraele přijel v roce 1949. Do roku 1952 byl v kibucu, od roku 1953 pracuje jako novinář pro izraelský a částečně pro zahraniční (český, slovenský a maďarský) tisk. Studoval na Hebrejské universitě v Jeruzalemě, kde mu byl v roce 1978 udělen titul PhD.
Jeho autobiografická kniha se jmenuje “Zjizvený život”, slovensky, česky a maďarsky mi vyšla také kniha reportáží “Odsouzeni ke spolužití” o izrealsko-palestinském konfliktu. Je ženatý, mám tři syny, vnučku a tři vnuky…
Skoro osmdesát roků si žil klidně, než si český server Eretz.cz vymyslel “soutěž o jeho morální likvidaci”. Vše vzešlo z diskuze inkriminovaného webu, že Yehuda Lahav psal pro Rudé právo pod pseudonymem Jigal Arci
“Protože názory na pisatelskou činnost Jigala Arciho v 50. i pozdějších letech se rozcházejí, dospěla redakce Eretz.cz k závěru, že dříve než přistoupí k definitivnímu závěru a případnému vydání oficiálního stanoviska, bylo by vhodné činnost „dopisovatele z Tel Avivu“ zmapovat, čímž by se do jisté míry předešlo do budoucna spekulacím o tom, co, kdy a kam Jigal Arci před rokem 1990 do československého tisku psal a přispělo k poznání historické pravdy….” napsal zmíněný server a vyhlásil soutěž.
Zúčastnit se jí mohl každý, kdo na e-mailovou adresu redakce Eretz.cz zaslal ofocený (naskenovaný) článek z libovolných novin, vycházejících na území Československa před koncem roku 1989, který je podepsán pseudonymem „Jigal Arci“, případně Yigal Artzi či obdobně. Uzávěrka této velkolepé soutěže o ceny byla vypsána do půlnoci 15. 6. 2009…
Platilo pravidlo, že za každý zaslaný článek byl soutěžící zařazen do losování jedenkrát. Ale za zaslání 10 článků bude soutěžící v losování 10x. Ze všech těch špehovacích donášeckých příspěvků, měl být následně redakcí vylosován jeden, jehož odesilatel obdrží cenu.
“Už několik měsíců na mě nic vlastizrádného nenašli, do dnešního dne nic necitovali a nic neshrnuli. žádal jsem, aby tedy svá nařčení odvolali. Jeden z nich, který si říká Scooolie, se napůl omluvil, ale v podstatě za to, ze zmíněné články nenašel, nikoli za tvrzení, která mně přisuzoval. Napsal jsem jim dva dopisy, ale oni v sobě nemají ani tolik slušnosti, aby mi odpověděli…” říká hořce Yehuda Lahav.
“Dodal bych jedině, že pánové a dámy z eretz.cz odsuzují články Jigala Arciho v Rudém právu v 50tých a v bratislavské Pravdě v 60tých letech, které vůbec číst nemohli, protože v RP v 50tých letech a v Pravdě v 50tých a 60tých letech jsem neuveřejnil ani slovo, ani pod vlastním jménem, ani pod jakýmkoli pseudonymem…”
Znám tisíc e lidí, kteří publikovali v Rudém právu, dnes jsou to významní pravicoví politici, umělci, manažeři a nikoho to nezajímá. Jde o banalitu. Dopustil se jí též komunisté Ludvík Kundera, Pavel Kohout, Milan Uhde, Jiří Pelikán a řada dalších.
Nikdo je za to nedehonestuje, všichni jsou dodnes ctěné osobnosti. Proč by právě Yehuda Lahav měl být výjimkou? Snad proto, že je to židovský novinář, který vždycky říkal, co si myslel, bez ohledu na přání mocipánů, přihlouplých diskutérů a prvotřídních kverulantů…?
Server Eretz.cz patří k mým nejoblíbenějším webům, zveřejnil jsem na něm desítky komentářů, rozhovorů, ukázek z mých knih i fotografií, proto nechápu jeho postoj k Yehudu Lahavovi, s nímž mám velký rozhovor také v mé nejnovětší knížce – “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi”.
PS: Vysvětlující, natož omluvný dopis Yehudovi Lahavovi zatím ani po čtyřech měsících nepřišel…