Kličkování předsedy ČSSD v otázkách kolem obrněných transportérů již připomíná kličkování bažanta snažícího se vysvobodit se ze sítí, kam se chytil. Čím víc zabírá, tím více se zaplétá.

V normální demokracii by to bylo na odstřel, myslím politický. Vsadím se, že u nás se nestane nic. Naopak, popularita ČSSD vyleze zase o pár bodíků.

Aféry ODS s klientelismem a předraženými zakázkami jsou také již notoricky známé. Ale buďme upřímní, sumy Standy Grosse nedosáhl nikdo. Akorát se zdá, že sumička vyplacená za Pandury přeci jen akciový rekord mašinfíry překoná. Ale tu sumu si zřejmě rozdělili ať už dílem rovným, či nerovným, aktéři více politických stran.

A co na to volič? Množstvím afér je už tak otupělý, že je skoro ani nevnímá. Typická reakce je: „Všichni tam kradou“ a rezignuje na všechno dění. A čím je to způsobeno? Prvotní je nečinnost justice. Takovéto skandály přeci nemohou končit pod kobercem, jak tomu u nás v podstatě vždy je. Pokud by zde došlo k odhalení, třeba i novináři, a následné činnosti všech orgánů činných v trestním řízení, které by vyústilo v rozsudek soudu, ubylo by těchto šibalů. Lidi by více zase věřili v politiku, chodili k volbám a bylo by nám hej.

Typicky teď aféra s Pandury. Několik dnů po zveřejnění v MF Dnes rakouská policie vystartovala na domovní prohlídky. U nás se ve stejné době dohaduje policejní šéf s ministrem vnitra a poslanci, zda se bude sestavovat zvláštní vyšetřovací tým.

Takže zpět k počátku. Volby se blíží. Dle ustáleného názoru kradou všichni, poslanci berou nehorázné platy a do voleb se to nezmění, takže koho volit? Zkuste tedy zapomenout na vzájemné osočování a mrkněte se na programy. I z těch bývá po volbách cár papíru, ale je potřeba vidět třeba i proč. Je rozdíl, jestli někdo řekne, že „naše sliby byly zasazeny do nereálného rámce“, nebo někdo musí na podstatnou část svého programu rezignovat z důvodu vydírání pidistranou, která má 6 poslanců a 4 ministry.

A když už chcete tvrdit, že jeden je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, tak si také pohlídejme zahraniční politiku. Co je pro nás asi výhodnější? Když se někdo pokoutně setkává s představiteli Hamasu a šéf jeho delegace dělá, že já nic, já muzikant, nebo když někdo prosazuje hlubší ukotvení v NATO včetně obranného radaru? Ono kdyby došlo na mezinárodní lámání chleba, tak jsou naše tunelařiny v řádech stovek milionů korun směšné hrátky na karetním stolečku.

Samozřejmě, lze ještě volit neparlamentní strany. Já to zkusil při volbách do Evropského parlamentu, to dle mě o moc nešlo. Můj hlas propadl. Teď už to zkoušet nebudu, jde o víc.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si od autora také: Co se chystá za stávku?