Naši odboráři se perou za své výhody. Vlastně i za výhody pro své rodinné příslušníky. Za výhody, které platíme z daní my všichni.

Stávka jednou bude, jednou nebude. Tu jsou odboráři v pohotovosti. Stávka je jak rozjetý vlak, který se dá zastavit nejpozději tři dny před plánovanou stávkou, aby se nakonec ubrzdil pouhý den předem.

Vláda kličkuje. Nejdříve se to předloží jako úsporný balíček ministra Janoty. Ten všichni schválí, jako moudré rozhodnutí. Pak nejdříve sociální demokraté začnou toto torpédovat a potápět. Lidovci v duchu své tradice zaměstnance podpoří, když tito odstoupí od stávky. Takže jim jde o co? Jsou podle nich ty benefity v pořádku nebo ne?

Vláda vyčíslí škody na několik desítek milionů. Pak prosáknou zprávy, že jde ve skutečnosti o miliardu a půl. Pak, aby se uklidnila veřejnost, když už vláda a parlament odborářům ustoupily, se zpřesní metodika výpočtu a jsou z toho zase milionů desítky. Vlastně se jen posouvá desetinnou čárkou. Tomu se jinde říká kreativní účetnictví. V zemích na západ od Aše v takovém případě přichází ke slovu státní zastupitelství.

Takže aby bylo jasno. Je mi jedno, jestli je to miliarda, deset milionů, nebo sto korun. Vždy je to placeno z mých daní a nevidím jediný důvod, proč bych měl přispívat třeba na jízdné rodinných příslušníků železničních odborových předáků, třeba pana Duška.

Po ustoupení odborářům, prohlašuji, že tato vláda nezastupuje mé zájmy a nezastupuje ani zájmy většiny obyvatel této země.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také do autora: Tarify mobilních operátorů, sají a sají