Kdo pamatuje dobu před listopadem 1989 tak ví velmi přesně, co to znamenalo pojem valuta, devizy, tuzexový bon, západoněmecká Marka (něco úplně jiného než východoněmecká), švýcarský Frank.

Některé pojmy zůstaly, jiné vymizely. Dostat se onehdá k měně jiné, než byly „peníze“ bratrských socialistických států, bylo skoro nemožné. V úvahu teoreticky přicházel tzv. devizový příděl, kdy vám Státní banka Československá prodala s přirážkou 273% proti oficiální kurzu malou almužnu na dovolenou v cizině. Někdo tu almužnu dostal každý rok, někdo ať se snažil sebevíc, tak vůbec. Prostě neměl známé, zato měl smůlu. A pak už přicházel v úvahu jedině nákup na černém trhu.

Fůra lidí měla doma pod polštářem uložené bankovky „kapitalistické ciziny“. Nenesly sice žádný úrok, inflací ztrácely pořád něco na své hodnotě, ale lidé měli hřejivý pocit, že tohle je „bezpečné“. Nikdy si nemohli být jisti tím, co komunistický režim najednou provede s vlastní měnou. Ostatně poslední takovouto reformu předvedla Severní Korea v závěru loňského roku.

Ty doby naštěstí po roce 1989 pominuly. A hlavně koruna soustavně zpevňovala vůči ostatním měnám, stala se volně směnitelnou, trh je plný různých spořících nástrojů a instrumentů.

Bohužel se začínám obávat, že ty doby jsou zase za námi. Při očekávaném vítězství levice v letošních volbách by mohla nastat situace ještě horší než její vítězství. A sice to, že levice dokonce bude chtít splnit své předvolební sliby. Cenou by byla buď astronomická inflace, nebo zadlužování státu až k bankrotu a následné měnové reformě. Koruna pro mě už přestává být bezpečným přístavem pro mé vklady.

Kam tedy uložit přebytečné úspory? Do Eura? Obávám se, že Řecko za sebou potáhne dolu celou měnovou Unii. Už i jiné státy – Portugalsko, Španělsko, Itálie – mají máslo na hlavě. Tomu už také nevěřím.

Do amerického dolaru? Nevím, nevím. Vnější zadluženost USA, momentální rozhazovačná politika Obamy – to vše ve mně také nebudí důvěru.

A tak asi zase nezbude nic jiného, než co platilo za nejjistější skoro po celé minulé století. Je to švýcarský Frank. Tradice je tradice. Je to smutné, ale blížíme se zase tam, kde jsme byli již před dobrými padesáti lety.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Platit si sociální pojištění je za trest