Už jsou opět tu. Velikonoce. Přiznám se, že jsem dříve měl velikonoční svátky spojené především s příjemným prodlouženým volnem.

Od mého setkání s Bohem před 10 lety jsou pro mne velikonoční události tím nejdůležitějším, co se v dějinách světa událo…

Těmi nejdůležitějšími událostmi mého života jsou poslední večeře učedníků s Ježíšem, modlitba v zahradě, Ježíšovo zatčení na základě smyšleného obvinění, nespravedlivé odsouzení ke zbičování a následně až k ukřižování, Ježíšova smrt na kříži, jeho zmrtvýchvstání a zjevení. Když o tom tak přemýšlím, úžasná je také scéna, kdy Ježíš umývá v době poslední večeře překvapeným učedníkům jejich špinavé nohy.

Představte si to v dnešní době. K vám do práce přichází jako obvykle každé ráno váš šéf, ředitel firmy, důležitý manažer či váš přímý nadřízený a přikazuje všem, aby si okamžitě sundali boty a svlékli ponožky. Pak se sám svlékne, přepásá se lněným plátnem a v připraveném umyvadle jednomu po druhém začíná umývat nohy a sušit je do roucha, jímž je opásán. Kdo by nebyl udiven? A co teprve učedníci, kterým nohy umýval jejich skutečný Pán, kterého svým srdcem plně přijali, když si je On mezi všemi vybral.

Symbolika a smysl všeho, co se odehrává v Bibli kolem Velikonoc, je prostě neskutečně úžasná a stále aktuální z pohledu našeho dnešního moderního světa.

Umývání nohou učedníků Mistrem znamená, že si lidé navzájem mezi sebou jsou rovni a tedy přímo či symbolicky mohou klidně jedni druhým umývat nohy. Není Pána nad ovce, není Mistra nad své učedníky. Modlitba v zahradě přináší podle některých evangelií zjevenou lidskost Ježíše v tom, že to nebyl superman, který necítil žádnou bolest a neměl strach, nicméně přes všechno to pozemské a lidské v Ježíšově vnímání nevyhnutelného byl a je předně Božím synem s očima upřenýma na Otce a Jeho vůli. Jestliže Ježíš poslechl a učinil tak, jak si jeho Otec přál, byť věděl, jak útrpný, potupný a bolestivý konec jej čeká, jak bychom my mohli činit jinak?

Falešná obvinění a způsob, jakým jim Ježíš čelil, nám dávají neochvějnou sílu nepodlehnout ani těm nejtěžším zkouškám našeho života a dávají nám víru v tom smyslu, že Pravda, jakkoliv může být někdy skryta hluboko pod povrchem, bude navzdory všemu nakonec jistě zjevena. Zbičování, kterému byl Ježíš nespravedlivě vystaven, zase přináší poselství o tom, že Bůh dává každému sílu na to projít i tím největším utrpením, bolestmi a trápením. Pokud čelíme takovým situacím s myšlenkou na Boha, pokud mu odevzdáváme svůj život a přejeme si z celého srdce naplnění Jeho vůle v našem životě, není nic, čemu bychom nemohli odolat. Nikdy v tom nejsme sami, Bůh nás nikdy neopustí, byť se nám tak mnohdy může zdát.

Ukřižování spravedlivého a ve všech oblastech života nevinného Ježíše, a jeho nevinná krev, kterou prolil za všechny naše hříchy, nás očišťuje od všeho špatného, čeho se v životě dopustíme. Postačí přijmout Ježíše do svého života, vpustit jej do svého srdce a ve svém srdci upřímně litovat svých provinění. Činit pokání a žádat o odpuštění. V tom je obrovská Naděje pro tento svět, východisko ze všech starostí našeho věku a příslib do budoucna. Neboť před tváří Boha může každý dojít odpuštění a doslova všichni tak můžeme stanout na konci věků čistí s permanentní vstupenkou na věčný život v nebi. Příslibem věčného života je právě zmrtvýchvstání Ježíše a důkazem Jeho úžasné lásky je také to, že se ještě před svým návratem k Otci učedníkům a některým dalším ukázal a dal poznat. Aby viděli, že došlo k naplnění toho, co bylo psáno. Aby pochopili, plně uvěřili a mohli tuto zvěst předávat dál, do celého světa, židům i pohanům. Prostě všem, zcela bez rozdílu.

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Proč kupovat státní dluhopisy?