Obama s Medveděvem podepsali jakousi dohodu o redukci atomových zbraní. Podepsali jí v Praze. Co z toho vyplývá?

Začnu tím jediným plusem, který na tom vidím. Počasí vyšlo, záběry televizních kamer i fotoreportérů budou nádherné. Tedy hlavně pokud bylo na pozadí vidět dostatek z nádhery pražských památek. Asi je uvidí stamiliony lidí na celém světě a jako reklama pro cestovní ruch je to vynikající. To by mohlo vydržet i pár let. Malou černou kaňkou na této reklamě je fakt, že CNN ve svém vysílání uváděla Prahu jako hlavní město Československa. Doufejme, že si alespoň pár cizinců dá tu práci s mapou a tu naší matičku si ve středu Evropy vyhledá…

A pak už tu vidím jen mínusy.

Sice té podepsané smlouvě všichni říkají smlouva o redukci jaderných zbraní, ale ve skutečnosti tito dva státníci podepsali pouze nějakou obchodní dohodu. Prostě potřebují srazit náklady na údržbu svých jaderných arzenálů a tak to udělali způsobem, že je to výhodné pro obě strany. Obě strany sníží náklady, obě strany přitom vypadají jako obrovští mírotvorci. Ale to snížení jaderných pum je bezvýznamné. Prostě obchodní dohoda výhodná pro obě strany, tak to má v obchodě chodit.

Celé nás to stálo 50 milionů korun. To bych možná odpustil vzhledem k té propagaci cestovního ruchu, to asi vynese víc.

Dopravní problémy, problémy s parkováním. Ani tady bych nebyl příliš přísný. Bylo to omezené lokálně i časově, to se dalo vydržet.

Na dva dny bylo blokováno několik tisíc policistů. Kdyby bylo několik tisíc policistů nasazeno na dva dny na obrovskou dopravně-bezpečnostní akci, tak určitě ubude nehod i mrtvých. Tak co je víc, ta monstrakce, nebo byť jen jeden jediný lidský život?

Ale teď to podstatné. Proč Praha? Obama chodí v zahraniční politice jako slon v porcelánu. Dříve se takové dohody podepisovali na hodně neutrální půdě (Reykjavík, Vídeň, Ženeva, Malta …). Obama, aby si zajistil nějakou kontinuálnost se svým pražským projevem před rokem, tak to svolal do Prahy. Máme se radovat, že nás americká administrativa tím pádem pasuje na jakýsi neutrální stát? NEEEEE! My přeci chceme patřit k NATU a západnímu společenství jako pevný článek a partner.

Nedivím se, že ruská strana s návrhem na místo podpisu v Praze neměla sebemenší problém. Dokážete si představit, jak by asi Rusové prskali, kdyby Američané tvrdě tlačili na to, aby to bylo v Kyjevu a tím by byla Ukrajina pasována na hodně neutrální stát, absolutně mimo vliv Ruska? Takto je prostě vidět, že Rusové se vidiny vlivu u nás, jako ve své gubernii nevzdali. Nebezpečím jsou pro nás stále.

Bohužel na české politické scéně převažují hlasy, které toto celé nevidí. Jako typický příklad uvedu blog ještě poslankyně Zubové. Ani nevím, jestli je ještě zelená, nebo už oranžová. Možná, že je i rudá. Ve svém výplodu se rozplývá nad tím, jak vlastně díky tomu, že bojovala proti obrannému radaru a podařilo se jí jeho výstavbu zastavit, tak teď Medveděv souhlasil se schůzkou v Praze. A my se proto máme radovat. Diskusi pod svým výplodem radši zakázala. Asi ví moc dobře proč.

Otázkou rovněž zůstává, proč se Obama dvakrát během 14 měsíců objeví v Praze, aniž by poskytnul prostor médiím, aniž by předstoupil před novináře na tiskové konferenci, případně poskytl jednomu vybranému deníku exkluzivní rozhovor. Jeho předchůdci se s novináři sešli a alespoň skrze média k občanům naší země promluvili. Je veliká škoda, že s tímhle současný americký prezident nepočítal a vrhá to podivný neproniknutelný stín na jeho návštěvy v Praze i na jeho diskutovaný (ne)zájem o Českou republiku.

Loni jsme Obamovu přítomnost v Praze vnímali v kontextu s radarem, ovšem on se k tomu nikterak ani tehdy nevyjádřil. Teď si myslíme, že přijel především podepsat dohodu s Ruskem, ovšem byť se sešel s prezidentem i premiérem, není zřejmé, o čem společně jednali, a jestli se nejednalo pouze o formální setkání bez skutečného tématu. Představa, že můžeme prostřednictvím našeho premiéra či prezidenta sdělit americké administrativě na nepříliš dlouho dopředu připravované schůzce nějaká závažná témata, která bychom rádi vyřešili, je podle mého názoru lichá. Navíc je velmi pravděpodobné, že není nic, co bychom mohli aktuálně americké straně nabídnout a patrně není v tuto chvíli ani nic, co by tato velmoc potřebovala od nás.

Z toho všeho vyplývá, že si prostě díky USA a Rusku mohla Česká republika udělat pouze reklamu, mohla se zviditelnit, alespoň na chvilku se stát středem světa. Sice za naše peníze, ale dejme tomu. Skloňovaný význam naší země a její získaná prestiž jako krásného bezpečného místa, kde se může americký a ruský prezident nerušeně sejít, může být v mých očích snadno zaměnitelná s naší bezvýznamností a neviditelností. Stále mi totiž připadá, že jsme v této záležitosti více než nevyrovnaným partnerem, jehož jediným úkolem bylo připravit koberce, uzavřít kus hlavního města a rezervovat historický sál pro symbolický akt. Odměnou nám je kromě pěkných obrázků našeho prezidenta po boku jeho významných kolegů na pozadí se střechami pražských domů a věžemi kostelů možnost s pootevřenou pusou přihlížet tomu, jak hlavy dvou světových velmocí projíždějí našim hlavním městem. Nic víc, nic míň.

Obama nakonec z Prahy odletěl o více jak hodinu dříve, než bylo původně plánováno. Jinými slovy, ranní setkání se špičkami české politiky mělo asi jen formální ráz. Žádné protahování schůzky, žádné velké body na projednávání. I to svědčí o tom, jak se na nás Amerika momentálně dívá.

Autoři: Tomáš Flaška, Jaroslav Kysilko