Mluví se o zajištění energetické bezpečnosti a tu má ohrožovat „nebezpečná“ závislost v dovozu zemního plynu na Rusku. Ideálním zvýšením energetické bezpečnosti je výrazné zvýšení těžby plynu v EU, ale to není pravděpodobně v současnosti možné.

Podívejme na dovoz do EU v mil. t (viz grafy 1 až 4). Rusko je jedním z nejvýznamnějších dovozců zemního plynu do EU. V roce 2008 bylo na třetím místě. Největší dodavatel byly speciální kategorie (nákup plynu mimo dlouhodobé kontrakty, nákup na volném trhu a podobně. Ovšem ve speciálních kategoriích je vedle jiných dodavatelů také plyn z Ruska. V roce 2009 bylo Rusko na prvním místě, ale další dva dodavatelé jsou s ním srovnatelní. V roce 2010 se z trojlístku největších dodavatelů probojovalo na první místo Alžírsko a Rusko pokleslo na druhé místo. V roce 2011 je Rusko opět první s tím, že se prohloubil odstup mezi prvními třemi dodavateli. Zajímavý je postupný vzestup dodávek plynu z Kataru, kdy v roce 2011 byl srovnatelný s Alžírskem.

Dodávky z Ruska jdou většinou potrubím (v roce 2011 se pravděpodobně projevilo spuštění první linky Nord Streamu do provozu). Také z Norska a Alžíru jde plyn převážně potrubím. Je proto přirozené, že tyto tři státy, dominují v dodávkách plynu do EU. Z Kataru je dovážen především zkapalněný plyn. Pravděpodobně s růstem kapacit pro příjem zkapalněného plynu poroste, je podíl na dovozu do EU. Zkaplněný plyn ovšem začínají dodávat i Rusko a jiné státy.

Pokusem snížit dodávky z Ruska je projekt plynovodu Nabucco, obcházející území Ruska a dodávající plyn z Azerbajdžánu a Turkménie. Nyní jde pravděpodobně již o mrtvý projekt a  proto i do budoucna bude Rusko s Norskem a Alžírem, tj. státy propojenými s EU plynovody jedním z nejvýznamnějších dodavatelů plynu.

Podívejme se koncentrovanost trhu dovozu plynu do EU pomocí index HHI měřícího koncentrovanost trhu. I když je index určen pro posouzení postavení podniků na trhu použijeme ho na státy. Když uvážíme, že většinu vývozu z Ruska realizuje Gazprom, je hodnota indexu HHI pro Rusko o něm.

V tabulce 1 jsou spočteny hodnoty indexu HHI na základě dodávky plynu v tunách, pro Rusko, Norsko, Alžír, Katar, Speciální kategorie (nákup plynu mimo dlouhodobé kontrakty, nákup na volném trhu a podobně), ostatní země a EU27 celkem.

Když si to spočítají na evropské komisi, tak je pravděpodobně opravdu může obcházet hrůza a to především z Ruska a Gazpromu. Ovšem také by měla z Alžíru a Kataru. Norsko se považuje za stát velmi blízky EU a proto zde není pravděpodobně vnímáno tak velké nebezpečí pro energetickou bezpečnost.Když je hodnota HHI pro celkový trh (EU27) vyšší než 1 800 jde o vysoce koncentrovaný trh. EU to postihlo v roce 2008 a 2011. V roce 2010 byla hodnota HHI těsně pod 1 800 a pouze v roce 2009 se pohybovala ve vyšších patrech rozmezí 1 000 až 1 800, což znamená koncentrovaný trh. Za normální konkurenční trh je považována hodnota HHI pod 1 000. To v EU asi nehrozí. Také meziroční změna hodnoty indexu HHI o více než 100 u jednotlivého účastníka trhu. To se týká Ruska, Norska, Alžíru i Kataru.

Je to opravdu tak zlé? Jak jsme poznamenali, výše velkých dodavatelů plynu do EU bude maximálně 4 až 5. Pokud by byly pouze 4 a měli trh rovnoměrně rozdělen, tak by hodnota indexu HHI pro EU27 byla 2 500, což je vysoce koncentrovaný trh. Při 5 účastnících trhu by pro EU27 byla hodnota HHI 2 000. Vždy půjde o velmi koncentrovaný trh.

V roce 2011 EU dovezlo z Ruska 29% plynu. Rusko se podílí na dovozu do EU pouze 12%. Z pohledu Ruska ovšem je podíl EU na jeho vývozu 58%. EU je pro Rusko nejvýznamnější trh. Závislost není pouze EU na ruském plynu, ale především je mnohem významnější závislost příjmů ruského státního rozpočtu na platbách z EU za zemní plyn. Tato závislost určitě zvyšuje energetickou bezpečnost EU.

Proč vadí hlavně Rusko? Pravděpodobně jde o to, že převažující dodávky plynu z Ruska realizuje polostátní Gazprom. Evropské firmy se, ale chtějí na těchto dodávkách podílet a proto pravděpodobně vyvíjejí tlak na Rusko, prostřednictvím EU, aby jim umožnilo těžbu na svém území.

Perspektivní ložiska v Rusku jsou v arktickém oceánském šelfu. Spolu s Gazpromem zde budou pravděpodobně těžit některé evropské firmy (např. Total, Statiol a další). Vzniknou tím další ekonomické vazby mezi Ruskem (ruskými firmami) a EU (evropskými firmami). To pravděpodobně otupí dosti nepřátelskou rétoriku proti Rusku a především opět posílí energetickou bezpečnost EU a to jde především.

Autor: Natan